Macbeth

S Wildou si šálek kávy rozhodně nedáváme. Tento Macbeth mě zajímal jen díky tomu že zde hrají Fassbender s Harrisem. Ani jeden z nich nezklamal a závěrečná atmosféra je dechberoucí. Bohužel v průběhu jsem se několikrát převaloval a nevěděl jak docílit toho abych se do filmu více zažral. Možná tomu dám ještě někdy v budoucnu šanci. 60% (08.03.2016)

Docela dobře jsem nechápal, proč tam tvůrci tolikrát vecpali motiv konce rodu, smrti následníků a tím vlastně pozměnili vyznění filmu, kdy se Macbethova touha po moci stává jen jedním z motivů jeho duševního magorismu první třídy (viz. scény s mrtvými dětmi, které Shakespeare rozhodně nenapsal, maximálně tak zmínil), ale pravda je, že je to na druhou stranu docela osvěžující, obzvlášť vzhledem k tomu, že tahle adaptace používá archaické, těžkopádné dialogy věrné předloze, což je pro mě rozhodnutí rozporuplné, protože na pár místech ty dialogy prostě smysl nedávají, protože odkazují k výjevům, které se do filmu nedostali. Co za to ovšem stojí je vizuální ztvárnění, které dokáže z herecky dobře natočených scén udělat něco... No prostě super, chápeme se? Dokonce tak, že to dokáže napravit i mizernou práci s choreografií v úvodní bitevní scéně (žádné štíty, žádná kopí... Vážně?). Asi bych ocenil, kdyby tam různé hrátky s kamerou a barvičkami byli častěji, takhle celý film de facto jen rámcují, ale i tak je to skvělé. Kurosawovo Krvavý trůn se mi přesto líbil víc (20.08.2016)

Pro koho byl vlastně Macbeth natočen? Znalec v něm žádnou nadhodnotu oproti originálu nenalezne, naopak bude utvrzen v tom, že jeho správné místo je v hledišti divadel. Méně obeznámenu divákovi se zde také vřelejšího pojetí nedostane. Akorát skalní fanoušci herců by si při pohledu na výborné obsazení mohli přijít na své. Nová verze slavné hry totiž nepřináší rychlejší tempo ani originálnější pojetí. Jedinou změnou je, že velkodušné rozhovory postav vyměnily prostředí divadla za reálie skotské vysočiny. Shakespeare je náročný už sám o sobě, tak nechápu, proč je ještě natahován dlouhými zpomalenými záběry na sychravou krajinu či tváře zdeptaných herců. V konečném součtu se proto jedná o skvěle vypadající drama, které však všem zúčastněným od diváků po Macbetha přináší jedině utrpení. (29.01.2016)

Přestože mám raději Wellesovu noirovou stylizaci, Kurosawovu samurajskou adaptaci a nakonec i tu Polanského středověkou řezničinu, tenhle artový kousek mě zaujal zajímavým nápadem (zemřelé dítě), netradiční interpretací (jak birnamský les ztekl dunsinanský hrad) i celkovým pojetím, v němž stejně důležitou roli jako postavy hraje prostředí. Hypnotický zážitek, který je nutné si dopřát v kině. (13.12.2015)

Potenciálně ohromující filmový zážitek pohřbívá neschopnost odhodit divadelní řetězy a nekompromisně odvyprávět Macbethův příběh čistě pomocí filmových prostředků. Což je velká škoda, protože Kurzel evidentně zvládá vyprávět obrazem (a na Assassin's Creed se stále moc těším), má k dispozici nesmrtelnou předlohu a herce, kteří dokáží s gustem prodat i kostnaté repliky ve staroangličtině. Tento Macbeth mohl být velkolepou shakespearovskou aktualizací, která by legitimovala potřebu vyprávět klasikovy nadčasové příběhy i dnes. Zůstal ale na půli cesty mezi odvážným novým uchopením a poklonkováním předloze. Ve vizuálně nesmírně syrovém a působivém podání, které ale není prodané patřičným způsobem a brzdí jej přemíra divadelních monologů. Samozřejmě zabíraných v detailu. Škoda. Vykašlat se na původní jazyk a udělat z Macbetha nekompromisní fantasy ze skotských blat, asi bych slintal blahem. 65 % (14.08.2016)