Macbeth

50 % Film začíná celkem nadějně a končí fajn soubojem, ale k výplni už tak shovívavá být nemůžu. Především si měl Justin Kurzel ujasnit koncepci - natočit adaptaci plnou dlouhých monologů a divadelního herectví, nebo drsnou středověkou řežbu s přesahem o sebezničujících ambicích. Jeho Macbeth je ve výsledku sice krácený, ale stále příliš ukecaný, aby měl tempo. Postavy se klidně uprostřed boje zastaví a minutu mluví o svých vnitřních pochodech ve vznešené angličtině. Osobně bych uvítala Shakespeara ještě víc proškrtat a použít angličtinu moderní, zkrátka zachovat především poselství hry. A i když Fassbender a Cotillardová hrají vlastně dobře, nedokázali ve mě vzbudit o jejich postavy zájem. Nový Macbeth tak obsahuje několik dobrých scén v záplavě nudy. (17.05.2016)

Temný, ponurý a meditativně pomalý děj, syrově krásná skotská krajina, nádherná hudba, vznešený jazyk, zkrátka potenciálně silný kulturní a estetický zážitek... a polovina záběrů kinklající se ruční kamerou. Tak tomu tedy říkám ultrazhovadilá prasárna. Ale ruku na srdce - stejně mám radši horrory a scifárny, než profláknutýho středoproudaře Shakespeara. Ovšem Lady Macbeth se povedla, je ještě horší (=lepší), než jakou jsem si ji při četbě představoval. (01.02.2016)

Macbeth je síce žánrový film, pretože slpňa všetky atribúty, ale nenazval by som ho historickým filmom. V prvom rade ide o art o čom svedčí aj štýl točenia bojových scén či to, ako rozprávali postavy. Hlavne ide o Shakespearovu tragédiu a preto si film doslova pýta ponurú a depresívnu atmosféru ktorá dej dokonale dopĺňala. Doma by som si to tak nevychutnal a priznávam že na Macbetha treba mať náladu a byt pripravený. Až tak tažky film to nie je, ale ani prechádzka ružovou záhradou. V rámci žánru výborne, krajina nádherná, hudba dokonalá a hl. herci máju jednotku s hviezdičkou. (23.12.2015)

Bohudík za každou filmovou adaptaci stokrát převyprávěné legendy, která nejde cestou divácky atraktivního, "realistického" originu. Místo odkazů k současné společensko-politické situaci a "vědeckého" vysvětlení nadpřirozených jevů, k čemuž se uchyluje např. úmorný Exodus, přichází Macbeth s básnickou shakespearovštinou a vysokým důrazem na stylistickou expresivitu. Pokud se v některých rozpačitých reflexích filmu zmiňuje, že se návrat k tradici neslučuje s moderní, snyderovskou post-300 stylizací, podle mě to není pravda. Obě polohy spolu naopak dobře ladí, protože každá svým způsobem přispívá k výrazně uměleckému pojetí snímku. U dialogů není tolik důležité to, že posouvají děj (který řada lidí zná), ale že mají silný poetický rozměr. Taktéž styl se přiliš nepodřizuje požadavkům vyprávění, ale pomáhá expresionisticky dotvářet vyznění scén, slouží k charakterizaci postav nebo má ryze uměleckou funkci. Nejde přitom jen o kontrastní, mohlo by se zdát až manýristické zacházení s barevnými kontrasty, ale třeba i o subtilní práci s kostýmní detaily. Takže když Lady Macbeth svádí manžela na scestí, její vlasy jsou po stranách stočené jako klubka hadů a v pozdějších fázích Macbethova šílenství už volněji rozpuštěné. Audiovizuálně jde o jeden z letošních nejpůsobivějších filmů. Jsem zvědavý, jak si tentýž tvůrčí tým poradí s Assassin's Creedem - takovéhle pojetí by videoherní adaptaci slušelo. (02.12.2015)

Nemůžu si pomoct, ale kdybych nejprve viděl tenhle film, tak mě to asi nepřiměje, abych se na Shakespearovy tragédie díval i na divadle. Má to všechno, co by tahle hra měla mít, ale přitom je to tak neskutečně divácky nepříjemné, že mě nebavilo se na to koukat, a to i přes přítomnost oblíbených herců. (21.02.2016)