Co s láskou

Tento romantický film ma zaujal od prvých minút a aj keď som nevedel čo mám čakať, prijemne ma prekvapil. Je to síce romantika, no páči sa mi, že nie je gýčová. Myslím si, že Čo s Láskou má pomerne slabšie hodnotenie preto, lebo sa vymyká z koncepcie štandardných romantických filmov. Musím vyzdvihnúť plynule prechody zo súčasnosti do minulosti a naopak. Taktiež sa mi veľmi páčili exteriéry, v ktorých sa nakrúcalo. Nechýbal vtip, pointa, dramatické aj romantické scény. Mladí herci aj keď boli relatívne neznámi, zahrali nadštandard. Hlavné mladý Australan Luke Bracey má herecký potenciál a je akýsi pokračovateľ Heatha Ledgera, na ktorého sa mi trochu podobá. Film záverom nejedného diváka prekvapí. Tomuto filmu by som sa nebál dať aj rovných 5 hviezd, no niečo mi k spokojnosti ešte chýbalo. (4,5* 75%) (14.06.2016)

Asi není úplně nejlepší nápad koukat na takový typ filmu se zlomeným srdcem, na druhou stranu zdejší trpkou zápletku dokáže divák alespoň pořádně procítit. Sice se neubráním pocitu, že jsem sledoval poupravenou verzi Zápisníku jedné lásky, jinak nemám hlavně po castingové stránce co vytknout a jakožto milovník dramat cením i absenci happyendu. Protože život dokáže být prostě krutý a zrovna romantické filmy by nám neměly lhát o tom, že každého z nás zaručeně čeká šťastný konec. [viděno na Netflixu 17.2.2021] (18.02.2021)

Výborný Gerald McRaney ve vedlejší roli, ale jinak klišé nad klišé. Jak kdyby někdo dohromady poskládal několik (pod)průměrných romantických filmů a slepil to v jednu dvouhodinovou slátaninu. Naštěstí je to aspoň kvalitně natočený, jinak propadák. Trapný příběh, špatně zvolení herci v hlavních rolích, zbytečně dlouhá stopáž a konec tomu uštědřil definitivní K.O. (24.06.2015)

Přestože se jedná o romantický kýč nejhrubšího zrna, tak se mi to zřejmě v důsledku nějakého záhadného vychýlení zemské osylíbilo. Asi to bude tím, že mi The Best of Me hodně připomínalo Sparksovu nejúspěšnější filmovou adaptaci (ano, mluvím samozřejmě o The Notebooku), která je jedním z mých nejoblíbenějších filmů tohoto žánru. Hlavní hrdinové mi byli sympatičtí a to v obou věkových kategoriích, a ta cukrová chemie mezi nimi z mého pohledu taky šlapala. A samozřejmě mě jako příznivce nejednoznačných a ne zrovna Happy Endů potěšil konec. (21.03.2015)

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)