Pí

Veľké existenciálne pravdy, sktyté do zdanlivo nerozlúštiteľných matematických rovníc. A v efektnom filmárskom prevedení. Kombináciou čierno-bieleho obrazu a prenikavých zvukov robí Darren Aronofsky, podobne ako v Requiem for a Dream, hotové zázraky. (01.02.2004)

Matematická verze Foucaultova kyvadla, v níž stejně jako v Ecově románu není podstatná pravdivost či objevnost samotné interpretace znaků, ale až interpretace interpretace... 'Plán' se stává destruktivním a 'skutečným' teprve ve chvíli, kdy ho někdo přijme jako pravdivý. (22.09.2008)

Díla o podivných matematicích bývají divácky vděčná. Vezme se jeden geniální pošuk matematik s nějakou psychickou chorobou, nějaká tajná kombinace čísel, kolem toho se nabalí některé z těch nejprofláklejších matematických zajímavostí (zlatý poměr, logaritmická spirála, fibonacciho posloupnost atd.), do toho všeho se nějak zamotá ekonomický problém, ideálně burzovní, případně nějaké náboženství a diváku zírej a div se, jaký je ten matematický svět vzdálený a jací jsou matematici magoři (netvrdím, že nejsou). Darren Aronofsky odvážně přidal k tomuto schématu několik celkem zajímavých poznatků (hledání periody v čísle Pí, interpretace hebrejského písma jako číslic), ozřejmil docela zjevný fakt, že kdo chce najít určité číslo kolem sebe, najde ho jen s minimální snahou a z depresivního matematika udělal opravdu sugestivní psychárnu. K tomu si pomohl černobílým, silně zrnitým materiálem, invenčním střihem a prací s kamerou, dynamickou hudbou a hodně přehnanými kulisami. Bohužel na mě jako celek film zapůsobil spíš v negativním smyslu. Rozhodně je to síla, ale nějaký zapeklitý "problém" nebo nějakou zápletku, kterou bych si měla na konci ztuha interpretovat jsem opravdu neobjevila. Film je to opravdu náročný, ale spíš v tom smyslu, jak dlouho se vydržíte dívat na člověka, který dloube propiskou do čerstvého mozku nebo který mlátí hlavou do zrcadla... (30.10.2007)

Pošahaná divnost, která člověka na začátku vcucne a na konci vyplivne totálně zdeptaného. Tohle byl jeden z těch filmů, u nichž přesně nevím, jak je mám ohodnotit. S čistým svědomím můžu dát jak dvě, tak i čtyři hvězdy. Kombinace černobílého obrazu, psychohudby a různých pazvuků v pozadí dělá opravdu divy, relativně snesitelným se Pi stává díky kratší stopáži. Znovu tento snímek určitě nevyhledám, přecijenom matematika mě zrovna dvakrát nebaví a nechat se dobrovolně deprimovat taky nepatří mezi moje oblíbené činnosti. Hodnocení něco mezi 40 a 80 procenty... (12.09.2008)

Je vidět, že číslo Π nenechá nejednoho matematikáře spát a nejen je. Ať už je to první velký film Darrena Aronofskeho, který si ho i sám napsal nebo důvod hlavní postavy Maxe Cohena objevit neobjevitelné. Značná část filmu byla víceméně odborná a já jako ne příšli matematicky nadaný jedinec spíš sledoval, co s ním provede skutečnost, že právě on může odtajnit tajnou šifru a otevřít světu neskutečné možnosti, což byl podle mě režisérův účel. Natočené je to na černobílou kameru, čemuž se ani nedivím. Ze samotného života Maxe se příliš pozitiv neobjeví, i když se lidi kolem snaží pro něj něco udělat. Atmosféra tím získá větší spád. Nakonec můžu dodat jen fakt, že co Darren Aronofsky umí tak, že fantasticky zkloubí do sebe depresivní až takřka smrtící stavy s agresivním hudebním podtextem. To jsme také nakonec viděl v Rekviemu za sen. --- Matematici by měli balancovat na hraně. (24.08.2007)

║Rozpočet $60,000║Tržby USA $3,221,152║Tržby Celosvetovo $4,678,513║ Riadne psychadelikum, ktoré svojou precíznosťou dokáže poriadne vtiahnuť do až nechutne halucinogénnych obrázkov. Kde na takéto spôsoby natáčania ten Aronofsky chodí, zatiaľ jeho najsugestívnejší pohľad, tento krát do života človeka tápajúceho v číslach. Veru žiadna sranda takéto niečo odpozerať s kľudnou mysľou, slušná zaberačka. /60%/ (14.07.2009)

Daren Aronofsky dokazuje, že má šanci být nový génius filmové tvorby a jeho talent je již ted jednoznačný. Pí vyprávějící o matematikovi, pro kterého se ze světa stanou jen čísla a matika naprosto vším co má. Depresivní atmosféra, která se dá přirovnat snad jen k Davidu Lynchovi je perfektní a dopomáhají mu i skvělé zvukové a střihové vychytávky, které jsou pro Aronofskyho tvorbu velmi používáné. Jeho střihy, zvuky a kamera jsou opravdu šperkem, který zdobí tento film. Film prakticky jednoho herce, Aronofsky zdepresivněl úplně vším. Jeho pracovna(resp.byt) připomínají snímek Tetsuo a jeho závěrečné vyřešení bolesti hlavy je velmi, velmi šokující. Kamera, která je šíleně konstrastní a černobílá, je naprosto perfektně použitá a využívá celý svůj potenciál. Matematik, který ve všem okolo vidí vzorce a snaží se přijít na význam čísla Pí... Pí dokáže ukázat budoucnost, způsobit pochopení nepochopeného a nebo i zničit člověka. Pí prostě stojí za to. (07.05.2005)

Scénář: Darren Aronofsky .. Darren, Darren, Darren. Po úděsně úžasném Requiem for a Dream jsem se okamžitě pustil do jeho neméně úspěšné prvotiny Π. A opět jsem nestíhal zírat. Zase taková deprese, nervy drásající scény a režijní vychytávky, které ale ještě nedosahují kvalit a psychedeličnosti Requiemu – ostatně celý film odpovídá danému rozpočtu, ovšem v tomto případě se to zdá být spíše plus. Černobílé, zrnitý obraz .. to vše skvěle dotváří atmosféru. Opravdová lahůdka a perlička většiny scén je elektro hudba, tentokráte složena z opravdu dosti známých jmen žánru. A obsah? Matematický genius a jeho hledání číselného vzoru ("Zaprvé-matematika je jazykem přírody. Zadruhé-vše kolem nás může být reprezentováno a pochopeno čísly. Zatřetí-Pokud znázorníte čísla jakéhokoliv systému, objevíte vzory. Tudíž, vzory jsou všude v přírodě. Důkaz? " Hledejte, pokud se z toho ovšem nezblázníte..) podle kterého se vše řídí.. Jenomže: „Číslo nic neznamená .. jde o význam. Syntaxi“. 83,14159265358979323846%. (31.08.2005)

V černobílém režijním (zjevně nízkorozpočtovém) debutu Darrena Aronofskyho už se dá vystopovat jeho nezaměnitelný režijní a tvůrčí rukopis - posedlost silou a magií obrazu, vizuálního soustředění a maximálního využití síly filmového média (nejdotaženěji ve Fontáně, kde je estetický a vizuální rozměr dominující složkou, Requiem za sen ve své estetice videoklipové MTv odráží fenomén opojení televizí 80. let atd.), k čemuž Aronofsky vhodně zvolil černobílý obraz, řada záběrů je pak doslova sugestivní a ještě podtrhují celkovou depresivitu snímku (která je ale, vyjma Fontány, stěžejní a dominantní významovou složkou). Nezaměnitelné je i formální stránka jeho filmů - kupříkladu skladba záběrů, kde často převažuje detail, určující (a nejvíce odkazující k pozdějšímu Requiem za sen) jsou střihové sekvence, kde je cyklicky v rychlém střihu seřazeno několik (makro)detailů za sebou - zvyšuje to expresi a jakousi neurotičnost snímku... (podtrhující poruchy vědomí - drogy, omamné látky, halucinace...) Osobitá je též práce s kamerou i zvukem, nejmarkantnější je ale významová složka jeho filmů (scénáře si píše sám) - nevím, jestli je Pí možné označit přímo za sci-fi (stejně jako jeho pozdější filmy - Fontánu?), ale zdá se mi, že tohle je spíše podobenství o současném světě, než vize toho budoucího. Aronofsky rád šifruje a používá ke sdělování informací metaforického kódu - co chce však sdělit v Pí (za předpokladu, že tenhle film není určen jen silně nadprůměrným až výjimečným matematikům, čemuž nevěřím...)? Co třeba metafora babylonské věže, kdy k zamezení vstupu do božího království Bůh zmátl jazyky, aby nebylo možno ji dostavit? Možná že absolutní vzorec je možné zjistit, ale je dobré dojít až k téhle podstatě? Podobné filmy: Vynález, Requiem za sen, Mazací hlava (26.05.2009)

3,141592... A to nám učitelka ve škole tvrdila, že matematika je zábava - jak dokazuje Aronofsky v této stylizované jízdě, tak lhala, jelikož matika je těžké psycho. Hodně Lynchovský snímek a ať již se trefí do vašeho vkusu či ne, tak ve vás rozhodně zanechá silný dojem. Především díky výjimečně navozené atmosféře paranoii (či jak to pojmenovat). Divácký zážitek sice není až tak intenzivní po celou stopáž, ale v hlavě vám bude Pi strašit hodně dlouho. Asi tak dlouho, jako by vám trvalo říci celé znění Ludolfova čísla. (23.07.2006)

Dooost divnej film, ale velice zábavnej. Aronofskyho režijní rukopis je tam extrémě znát (a to sem od něj viděl jen 2 filmy). Celý je to takový divný a to mám rád. Než tohle natočil určitě předtím přelouskal Foucaltovo kyvadlo od Umberta Eca. Sean Gullette super výkon a celej film je vlastně dost na něm, ale popral se s tím důstojně. Už se těším na dalšího Aronofskyho. (06.12.2005)

,,MOJE NOVÁ HYPOTÉZA: JESTLIŽE SESTÁVÁME ZE SPIRÁL A ŽIJEME UVNITŘ OBROVSKÉ SPIRÁLY, POTOM VŠE, ČEHO SE DOTKNE LIDSKÁ RUKA, JE TOU SPIRÁLOU PROSYCENO...“ /// ¾ hodiny trvá, než to začne mít lidskou podobu. Vlastně hovno, tu to nechytne nikdy… Šílenej matematik – šílený je tu vlastně naprosto všechno a pár minut před koncem i já hledám číslo na dr. Chocholouška. Né ani tak kvůli myšlenkám, či zanášení křivek do obdélníku zlatého řezu, ale asi kvůli tomu, že jsem nikdy nebyl moc velkej matematik, a tak kumulováním více jak 5ti čísel do malýho prostoru, se vám ve mně něco probudí… Snad i proto chápu, že pro mnohé (matematiky) nemůže bejt tenhle film špatnej. Ovšem za sebe přiznávám, že je to mimo moje numerologický chápání. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Trápí mě pravá podstata ,,3,14“. 2.) Miluju tu depresivní atmosféru, když 10 minut vyzvání telefon... 3.) Thx za titule ,,depressya“. /// PŘÍBĚH * (nebo *****) HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (02.05.2014)

::::::::::::::::::::: Ufffff, tak to byla síla ! Opravdu psycho, teda hlavně ty jeho halucinace ( píchání do mozku, zpívající si chlap v metru atd ....... ). Skvělý film, myslím, že pokud ho viděl Lynch, tak se mu určitě líbil. Jen mi tam trochu vadili ti židi ( nic proti nim ,-) ), ale tady mohl Aronofsky zrochu ubrat, ale na to, že je to režiséruv debut, je to BOMBA ! Doporučuji ! Každopádně se na to musím podívat ještě jednou. :::::::::::::::::::::: (01.04.2009)

Aronofsky prostě ví, jak lidi zaujmout ale hlavně pořádně znechutit.. jakožte průměrný matematik toužící jen po správném vrácení peněz v obchodě a vysoké částce na výplatní pásce, mě celé bádání o významu Pí nic neříkalo.. to ale neznamená, že nezajímalo.. Sean Gullette se své role zhostil bravůrně a ty jeho stavy mi braly poslední kousky zdravého rozumu..chtěla jsem vědět víc a víc, hlavně pochopit.. a čím víc mi toho bylo předloženo, tím více jsem toužila po happy endu s vysvětlující pointou.. to se ale pořádně nedostavilo.. a já teď můžu jen doufat, že mě na uklidněnou přijde někdo objat, kromě mého medvídka Pú :-) (12.10.2009)

Ja si nemuzu pomoct, ale ackoliv se urcite jedna o tezkej film a ne film pro kazdeho, zas tak nepochopitelnej mi neprisel. Samozrejme, clovek musi proste brat to, co mu Aronofsky predklada a nezamejslet se nad historii zidu, ruznejma matematickejma pojmama atd. a proste tomu verit. A i kdyz matiku fakt nemusim, tenhle film me zaujal. V podstate dalsi film, kterej ukazuje, jak je tenka hranice mezi genialitou a silenstvim. Tentokrat navic s cernobilou, velmi kontrastni kamerou, kde vas bila barva primo bije do oci a znervoznujici hudbou. To vse dohromady, spolu s paradnim Seanem Gullettem vtahne cloveka od zacatku do konce do deje, je to paradne atmosfericky a napinavy a nejde jinak, nez za 5*. (05.04.2007)

Konečne chápem prečo sú všetci z Aronofskeho mimo. Prvé čo musím povedať, že myšlienkovo tento film nie je ničím novátorský a deduško Pythagoras zo Samu mi to určite dosvedčí. Aronofsky tu dosť mystifikuje štýlom Da Vinciho kódu, čo mne osobne dosť vadí, ale túto maličkosť prevalcuje originalita formy a (zase to používam v súvislosti s Aronofskym) invenčnosť réžie. Trochu mi vadí zistenie, že "sypacie scény" sú robené presne v štýle neskoršieho Requiem, čo môže budiť dojem že sa pán režisér trochu vykráda. Nahradí to ale výborná kamera, strih a hlavne soundtrack, lebo také elektronické orgie som už dávno nepočul. Skutočne to ale Aronofsky odpálil až v Requiem for a dream. 8/10 (30.10.2005)

Dost nudný, avšak efektně a umělecky zrežírovaný sci-fi příběh o matematikovi s geniálním, ale vyšinutým mozkem. Snímáno velmi dobře zajímavou kamerou na černobílý kontrastní materiál, rychlé střihy. Jenže příběh samotný je plný numerologických klišé a opakuje známá fakta o Archimédovi a dalších starověkých matematicích, pracuje s "tajemstvím" - se zvláštním číslem, které rozbíjí počítače. Navíc se o to číslo rvou dvě násilnické skupiny - burziáni, toužící dobýt trhy, a pravověrní vyznavači talmudu, jejichž cílem je rozmlouvat s bohem. Závěr je pak zcela mimo mísu. Tohle nemusím. Trailer: http://www.csfd.cz/film/35661-pi-pi/videa/ (24.05.2009)

No do πči, to bylo zase jednou soustíčko! Ukrojené černým nožem, napíchnuté na bílou vidličku a s příchutí Aronofskyho vytříbeného režijního stylu. Jenomže tuhle chuťovku jsem blbě rozžvejkal a v krku mi zaskočila. A pak jsem se 80 minut trápil, nevěřícně a nechápavě hledíc před sebe. Tohle bylo prostě na mě moc, na základce jsem sice vyhrával souboje v malé i velké násobilce, pak jsem však přišel na gympl a když učitelka pokreslila za jednu hodinu 16krát celou tabuli včetně obou křídel samými hyperbolami, parabolami, logaritmy, negacemi a negacemi negací, rezignoval jsem. Tady jsem se taky chvilku snažil tomu číselnýmu definování časoprostoru porozumět, ale zbytečně. Nicméně Aronofskyho rukopis je hodně patrný: skvělá hudba, stavy depresí, neobvyklá kamera. One-man-show v podání Seana Gulletteho. No nic, jdu si koupit čtverečkovanej sešit a začnu luštit Ludolfovo číslo podrobněji. Snad z něj vyčtu, kolik budou zítra v obchoďáku naproti stát banány... (14.12.2007)

Vynikající prvotina Darrena Aronofskyho. Velice zajímavý příběh o matematikovi Maxu Cohenovi, který se snaží pochopit význam čísla Π a jestli s ním jde předpovědět dění na burze. Celým filmem nás provází pro Aronofskyho typická depresivní až klaustrofobická atmosféra, kterou ještě vyzdvihuje černobílá kamera a skvělý OST. Pokud se vám alespoň trochu líbí tvorba Darrena Aronofskyho, tak tohle by vám určitě nemělo uniknout..... (27.01.2008)