Baraka - Odysea země

Jsme tak jiní, vzdáleni na míle daleko a přesto jsme si tak blízko, spojeni kontinentem, půdou pod nohama, v barevně „kulatém“ dokumentu jako je planeta Země o planetě Zemi. Výpovědí beze slov čistou a čirou jako křišťál je nabídnuto "ticho" k rozjímání o původu a směřování, místo pro meditaci v rytmu tradičních rituálů jednotlivých kultur. Vytáhnout z kapsy klíč a odemknout si… dveře navracející k přirozenosti, vrata ke spojnici světů různého stupně technické vyspělosti. Sejmout otisky přírodě, posvátným božstvům a minulosti v nás, historii psané holýma rukama času, výjimečnou lokací v universu. Vdechovat prastarou a dobře známou vůni půdy, vhledem pochopit. Jedná se o předurčení k časové ohraničenosti jednotlivostí nebo k trvání? Života na Zemi… Nepoztrácet zuby moudrosti, obstát před zubem času. Vůně, štěstí, dech – esence života, to je BARAKA. (21.11.2011)

Píše se rok 1992 a Ron Fricke již stačil ze světa zhlédnout vše podstatné... Baraka je skutečně taková odysea, neboli pouť po odlehlných krajinách, divech a krásách naší planety. Nejvíce atraktivity a exotiky těžil autor z východních kultur a "zaostalých" afrických civilizací. Je tedy poznat, že počítal převážně s euroamerickým publikem, jemuž se budou zdát různé orientální tance a duchovní rituály fascinující. Mně osobně se však nejvíce líbily zrychlené záběry New Yorku - obrazovému srovnání lidí s mravenci. Na Barace byla odvedena úctyhodná práce s kamerou - některé záběry se musely natáčet dlouhé dny, aby se pak mohly efektně zrychlit. Vytknout mohu jen to, že mezi záběry a scénami byla jen malá souvislost, tzn. málo sdělení mezi řádky, málo metonymie. Spousta scén je ve filmu zkrátka jen proto, že se na ně dobře kouká... 8/10 (28.10.2013)

Naprosto hypnoticka audiovizualni filmova opera. Hudba zde predstavuje daleko vice nez nejaky doplnek. Vypravi totiz o jednotlivych zaberech a doplnuje se tak s filmovou kamerou a spoluutvari v podstate zivy obraz, ktery na vas za celou dobu nepromluvi ani slovo, ale stejne mu rozumite. Kdyby Baraka trvala ctyri hodiny bylo by to pro me i beztak malo. Takhle se na prostoru hodiny a pul rozviji nekolik desitek mene ci vice optimistickych zaberu. Je to vpodstate takovy mensi manual, ktery jakoby rikal: "Tak takhle krasne to tady jeste vypada, ale presne takhle odporne jste to uz dopracovali." Koukejte na Baraku jako na nadherne reziserovo poselstvi a "uzijte" si ji naplno a odneste si z ni tak mnoho jak je jen mozne. Je toho v ni obsazeno totiz prilis mnoho. Ja si ji musim povinne pustit minimalne jeste jednou... (12.02.2007)

Velmi zvláštní film... Pokud se o Barace dá mluvit jako o filmu... žádné dialogy a žádný zjevný děj.. přesto je úchvatná... Zatímco první půlka se spíše soustředí na krásy přírody a na domorodce "nezkažené" civilizací, v druhé půlce vidíme lidskou civilizaci a všechny zápory, které s sebou nese. (Není vyloučeno, že se z vás po skončení filmu stane vegetarián.) To je vše je dokresleno skutečně působivou a podmanivou hudbou (např. Dead Can Dance). A k hodnocení: první půlka za 80%, druhá za 100%... (pro ty, kterým už matematika moc neříká: průměr je 90%) (09.10.2002)

Kamera vychutnávající si pohledy na přírodní scenérie, nebeské úkazy, památky, sociální jevy, historická mementa, portréty lidí........... je ve svých kontextech tak výmluvná, že není třeba slov, abychom pochopili, co chce říct: existence na Zemi je nejen o kráse, štěstí, světle a životě, ale i o bídě, zoufalství, tmě a smrti. Drsná i úchvatná výpověď. (19.10.2005)