Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Manželé Marek a Monika Šírovi se přestěhovali z Prahy na vesnici. Hodlali tady najít nejen lepší vzduch pro vlastního synka trpícího těžkým astmatem, ale i vstřícnější klima pro dva starší adoptované syny, kteří nezapřou svůj romský původ. Sen o svobodném "přírodním" prostoru však bere rychle za své, když postarší soused jejich syna Františka obviní z toho, že mu kamenem rozbil čelní sklo u auta. Vesničané nejsou k cizincům příliš vstřícní, soužití s otevřenou arogancí, která neskrývá chuť hnát svou kauzu až k soudu, však Šírovy dohání k neadekvátním reakcím. Marka a Moniku, odhodlané vybudovat rovnoprávné a láskyplné rodinné prostředí, navíc dovedou čas od času pořádně vytočit i samotní kluci. Mezi křehkým zázrakem lásky a strachem z nenapravitelných chyb se rodí rovnováha všedních dní. Střídmé komorní vyprávění nabízí otevřený pohled na otázky všednodenní tolerance a ekologie rodinného i společenského prostoru. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (156)

ivishka 

všechny recenze uživatele

Přestože je těch kladů málo tak začnu zápory. Jako již tradičně je u českých filmů zvykem, aby se divák(pravděpodobně nenáročný - Čech)nemusel zabývat nad hloubkou příběhu a psychologií postav tak pojímají filmaři své příběhy často celkem banálně. Ono je to někdy fajn, když přijdete unavení domů a chcete opravdu relaxovat u nějakého filmu pravděpodobně člověk sáhne na ovladač nebo vyloví nějakou perlu v českém rybníčku. Inu český rybníček jak jsem již v nějakém komentáři uvedla je velice často obsazen sinicemi a tak pro ten nános zelené břečky nejde vidět na dno a hlavně ty zářivé klenoty časem zajdou a okoukají se a ty špatné filmy mají nejlepší reklamu(teď myslím třeba ty novinkové na které chodí snad každý a ani nevím proč). Nelíbilo se mi, že nebyl dořešen ten rasismus - obvinění ze zničení majetku jednoho důchodce, který měl nevymáchanou pusu a neustále prudil - ocenila bych, kdyby si scénáristé trochu pohráli s tím koncem toho příběhu a místo "tohle není moje deka" na konec dali něco hlubšího jako "jsme dobří, že jsme si adoptovali děti" a na závěr třeba "lidi taky si adoptujte potomka!" Sice se mi nelíbí rasismus a sama se k němu příliš nehlásím, ale je třeba rozeznat například pracovitého a naprosto normálního "nepřizpůsobivého občana" od líné kůže co krade a dělá problémy. Není divu, že pak ve světě máme nálepku rasistů první třídy(snad hned po Německu). Tak tedy průměrný film bez špetky tolerance k inteligentnímu divákovi a bez jakéhokoliv kreativního snímání celého dění (třes kamery snad patří do amatérismu). ()

Pedestrian 

všechny recenze uživatele

Dobré jen ze strany dětských herců. Ruční kamera filmu akorát tak napomáhá k jeho celkové prázdnosti (detailní záběry na tváře postav) a laciné efektnosti (podívejte, jak umím s kamerou parádně kroužit kolem stolu & snová sekvence). Tu kameru Smradům neodpustím a tu třetí jim nedám. Už třeba jen kvůli té směšné zápletce. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Lidi jsou zlí a čeští obzvlášť; aneb obsah 90% českých filmů z posledních 17-ti let. Včetně Smradů, řešících otázku rasové problematiky u nás. Šťastná smíšená rodinka (výborný Trojan, výborná Špalková a tři děcka) se přestěhuje z Prahy na vesnici částečně i proto, že věří v „neposkvrněnost“ zdejších lidí. Jenže svině jsou všude. Jedno rozbité sklo na autě tak rozpoutá nesmyslný hon na čarodějnice, resp. na dva romské kluky. Ti nejsou vykresleni jako neviňátka s, ale jako normálně problémoví teenageři, což se cení. Cenit by se měla rovněž snaha Zdeňka Tyce o natočení protirasistického psychologického polodokumentu. Protirasistického tím, že ten nejhnusnější rasista je skutečně odporný a jednostranně zlý . Psychologického tím, že dlouhé detaily hlav herců brzy začnete považovat za nezbytnou přítěž. A polodokumentární tím, že nevypráví ucelený příběh, ale pouze sumarizuje jak to s námi vypadá. Do toho občas zabuší hudba jako z Terminátora nebo se kamera začne neotřele otáčet kolem vlastní osy, sledujíc postavu, která zrovna mluví. Upřímně, nevím kam Smrady zařadit. Na syrovou výpověď jsou příliš idiličtí a zidealizováni, o dojemnost taky nezavadili a ke skutečnému artu jim chybí oprostit se od patosu a exploatačních zkratek. Přitom si myslím, že tuzemský film podobných kvalit do našich kin v posledních letech nezavítal. 70% Zajímavé komentáře: dwi, JayKey ()

lennyd 

všechny recenze uživatele

Rodina Šírova se kvůli zdravotním potížím svého syna odstěhovala z Prahy na nedalekou vesnici. Ačkoliv si od tohoto místa slibovali klid a mír, hlavně díky svým dvou dalším - adoptovaným - synům si rozhodně na klid mohou nechat zajít chuť. Oba kluci romského původu v sousedech na první pohled vzbuzují nedůvěru, která ústí ve veřejné rozbroje s jedním staříkem, který kluky obvinil z rozbití čelního skla u své vypucované škodovky ... Pokud bych hodnotil jen film jako takový, tak bych uvažoval tak o jedné hvězdičce a to ještě s přivřenýma očima - herci jsou naprosto o ničem (a ani Ivan Trojan zde nemá nijak moc prostoru aby něco ukázal), a samotný příběh, ač slibuje velkou zápletku o rasové nenávisti je ve filmu hodně nedotažený a vlastně odnikud nikam nevede (stejně jako často zobrazovaná dálnice - a propo, nevíte co to bylo za dálnici? Kromě jedné scény byla vždy docela prázdná, což mi na jakoukoliv českou dálnici moc nesedí). Ale co určitě film dokázal je donutit mne k zamyšlení, jak bych se v podobné situaci choval já (ať již na kterékoliv straně) ... ()

Boss321 

všechny recenze uživatele

Film zaměřující se na problém rodiny, která si ke svému synovi ještě adoptovala dvě romské děti a doufající, že na vesničce se jim bude žít dobře. Když ovšem soused obviní děti, že mu rozbili okno tak se jim rozplynou i poslední zbytky naděje. Nadprůměrný výkon Ivana Trojana, který poprávu obdržel Českého Lva ()

Galerie (7)

Zajímavosti (7)

  • Autobusová zastávka nacházející se na návsi obce byla postavena pouze pro potřeby natáčení, Obě skutečné autobusové zastávky v obci totiž leží na hlavní silnici, která přes náves nevede. (ČSFD)
  • Detailněji a bez příkras se věnuje autorka scénáře Tereza Boučková své rodině v knize „Rok kohouta“. (sator)

Reklama

Reklama