Neutečeš

Pomerne nenápadný horor, od ktorého som pôvodne radšej ani moc nečakal, ale z výsledku som teda veľmi milo prekvapený. Konečne americký horor, ktorý nestavia na ohraných ľakačkách, množstve digitálnych trikov a snahe pôsobiť čo najviac dynamicky, aby zaujal prevažne teenagerské publikum, ako je to pri moderných hororoch, ktoré sa dajú vidieť v kinách zvykom, ale správne pomaly plynúci, miestami poriadne napínavý film, ktorý núti obávať sa o postavy a ktorý z minima dokáže vyťažiť maximum. Spočiatku podivne sa tváriaca zápletka, aj keď aspoň čiastočnú originalitu som jej uprieť nemohol ma aj tak po chvíli začala baviť a síce je pravda, že dejovo je to po celý čas dosť jednoduché, film sa prakticky nestále nesie v tom istom štýle, neškodí mu to, nemá problém vtiahnuť a pozerá sa na to nadmieru dobre. Film našťastie skvelo funguje aj po hororovej stránke, jednotlivé hororové sekvencie síce sú založené na tom istom koncepte, ale aj napriek relatívnej pasivite démona sú svojim štýlom mimoriadne napínavé a dokonca ma ako diváka nútili si neustále všímať detaily, hľadať potenciálne únikové východy a podobne, čo sa mi teda bežne nestáva. Plusom sú rozhodne aj sympatické postavy, síce sa jedná len o samých mladých ľudí, ale film vo mne dokázal vzbudiť obavu o nich. Veľkú pochvalu si určite zaslúži David Robert Mitchell. keďže tu nielen skvelo zvládol hororovú stránku, ale aj pomerne nízky rozpočet mu stačil na to, aby to vyzeralo skutočne dobre, vizuálna stránka sa mu nadmieru vydarila. Na jeho budúcu tvorbu si určite budem dávať pozor. A k tomu ešte tá pôsobivá hudba. Takže možno by som ocenil lepší záver a trochu prepracovanejší scenár, ale to nič nemení na tom, že Neutečieš je jeden z najkvalitnejších hororov, aké som videl za poriadne dlhú dobu. 80% (31.05.2015)

Halloween pro 21. století. Na rozdíl od Carpenterova majstrštyku nepřichází Mitchell takřka s ničím výrazně novým a ozvláštňujícím, protože síla a půvab It Follows spočívá především v návratu k rozvážným staromilským žánrovám - není třeba generovat úchvatné cool zabijáky a útočit na diváka stylistickými exhibicemi, stačí zvýraznit nejpřirozenější lidské potřeby a znervózňovat samou předtuchou, že kruhově rozebíraný prostor naruší neodbytný tajemný vetřelec. Výborně obsazená a moc hezká Maika Monroe, skvělá retro muzika a dostatek tvůrčí uvědomělosti, díky níž se jednak může budovat vtahující filmový prostor bez konkrétního časového vymezení (retro automobily například vypovídají o 80. letech, zatímco oblečení a design domů se skoro nijak neliší od současnosti), jednak se formálně nevybočuje od hororové 'slasher' roviny k rozměrnějším myšlenkovým liniím, které přitom chytrá premisa atakuje. V závěru bych sice přitvrdil, ale zase se zachovává soudržnost a nejednoznačnost. 85% a pátá hvězda už jen za to, že žádný jiný horor z celé dekády si ji asi nezasloužil více. (21.03.2020)

(3,5*) Dopadlo to tak, jak jsem čekala, což asi nevadí (hlavně KDU-ČSL). Soundtrack i atmosféra ok, lulala jsem i po titulcích (pár měsíců v koupelně bez druhýho východu). Teda než mi došlo, že doma je to úplně stejný - poodejdeš si, vyvětráš, ale dřív nebo pozdějc se zase vrátí a neni to dobrý, vůbec to neni dobrý, Honzo. (20.11.2016)

Mohu potvrdit, že tohle je určitě podle skutečné události! Mně se taky kdysi po jedné speleologické expedici objevila na žaludu taková divná žlutá vyrážka a pronásledovala mě na každém kroku, ať jsem se poděl kamkoliv. Snažil jsem se jí předat někomu jinému, co to jen šlo, ale výsledkem mého snažení bylo jen to, že jí chytlo i pár tehdejších figurantek a ta moje akorát začala víc hnisat. Taky jsem neutekl. Nakonec jsem na ní musel vzít pájku a drobní hlodavci mě teď milují pro mou anatomickou anomálnost. No, mám tedy mnohem raději závislé horory než ty nezávislé. Tohle „Pronásledování Informačními Technologiemi“ bylo místy dost divné až otravné, hrají v tom škaredí herci a jeho cílové publikum evidentně tvoří zdejší artoví panicové, jejichž životní náplň tvoří kromě rádoby fundovaného žvanění o filmech, vymačkávání beďarů a vyčesávání lupů z mastné kštice ještě marné pokusy neumětelsky ošukat tu odpudivou blondýnu z protějšího vchodu. A ti, co tu jásají nad originalitou příběhu, jsou patrně výhradními čtenáři Heryho Potrata, a tak je zřejmé, že jim nejlepší česká sci-fi novela všech dob, „Házím ti laso, kamaráde“ od Josefa Pecinovského z roku 1989, mohla velmi snadno uniknout. Holt pan Mičl asi bude nějaký americký KaďAK, který také trapně vykrádá, co může. (12.05.2015)

Jeden z mých nejoblíbenějších hororů, nad jehož tématikou jsem se nejednou zamýšlel a polemizoval tak, jaké by to asi bylo mít podobnou bytost v patách. Obzvláště zajímavé mi připadají návrhy, jak se podoného monstra zbavit a v případě odmítnutí předat štafetu (ať už z jakéhokoli důvodu), by mne zajímaly případné rozvrhy cesty po světě. Tak daleko však film nezacházel. Dlouhá léta jsem v očekávání vyhlížel jedničku, až nakonec vyšlo alespoň něco velmi podobné: Smile. Asi začínám být nenasytný, neboť jsem to shlédl teprve včera a již se těším na volné pokračování něčeho dalšího na tento způsob. 80% (Edit: 07.11.22) (08.10.2018)