poster

Koyaanisqatsi

  • USA

    Koyaanisqatsi: Life Out of Balance

  • slovenský

    Koyaanisqatsi

Dokumentární / Hudební

USA, 1982, 86 min

Režie:

Godfrey Reggio

Kamera:

Ron Fricke

Hudba:

Philip Glass
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kiddo
    *****

    Koyaanisqatsi je v měřítku kinematografie obecně počinem, který nemá obdoby, a přestože nepracuje snad s ničím, co nám evokuje spojení „filmový prvek“ a „film“ (tedy děj, postavy, řeč, nebo snad jen členění do scén a střih v jejich rámci), nemůžu jej nazvat jinak než ryzím filmem. Na první pohled není ničím jiným než videoklipem disponujícím pouze překrásnými obrazy přírody a podmanivou hudbou (úvodní a závěrečný zpěv mužského sboru „Koyaanisqatsi“ z hlavy ne a ne dostat), ale přes nedějovost a faktickou nesdílnost jednotlivých obrazů toho tato tichá, do vět členěná hudební symfonie po propojení do celku sděluje daleko víc než tematicky spřízněné dokumenty. Brzy zjistíme, že i tato němá meditativní filozofie má svého vypravěče, stylizovaného do božské bytosti, která nám jen předkládá k vlastnímu přebrání to, co sama tiše shora sleduje, aniž by do toho sama zasahovala. V geniální skladbě a montážích nádherných záběrů se střetávají krása, majestátnost a hrozivost přírody s lidskou civilizací, která přírodu ničí a která ve své hektičnosti a malosti působí skoro až absurdně. Člověk je zde nízkým tvorem, který bez skrupulí ničí to, čemu se sám nedokáže vyrovnat. Tomu odpovídá i pojetí záběrů, kdy ty přírodní (především letecké) jsou táhlé a pomalé, soustředěné na celky, kdežto pro části odehrávající se v civilizaci je typické zrychlení a překotné tempo, časté střihy a kamera usazená hlavně na zemi, soustředěná na detaily. A jakmile se v závěru pomalu začínáme vracet zpět, až nakonec skončíme přesně tam, odkud jsme na začátku vyšli, a tahle úžasná božská učebnice na téma „Člověk a příroda“ dospěje k poslední stránce, jeden by se skoro až styděl, že přináleží k lidské rase.(31.7.2006)

  • jonyyy
    ****

    Některé pasáže v kombinaci s tou hudbou mě úplně dostávaly do tranzu. Krásné zamyšlení nad současným uspěchaným světem, ztrácení rovnováhy a vztahu k přírodě. Někdy je mi z toho smutno, když poslouchám názory, často i lidí mě blízkých, že by nevydrželi mimo město, nebo nedej bože bez internetu, ani dva dny. Pokud to takto půjde, dál promění se naše krásná modrá planeta v šedou betonovou planetu. 75%(10.3.2011)

  • Tommass95
    ****

    Výborný dokument o tom, jak si osvojujeme přírodu a jak ji ničíme špatným životním stylem, průmyslem atd. Na to, že je film absolutně bez dialogů jsem se vůbec nenudil a líbila se mi hudba a překrásné záběry jak na přírodu tak na naši populaci.(19.3.2013)

  • zputnik
    *****

    Snímek KOYAANISQATSI nabízí zajímavé a velmi dobře zpracované zamyšlení nad světem kolem nás a nad naším přístupem k přírodě a k životu. Napůl je to zamyšlení krásné a vzrušující - člověk vnímá krásu a rozmanitost přírody, či svou (tj. lidskou) „maličkost“. A napůl je to zamyšlení tíživé, obtížné a deprimující - v této části je to „zběsilá pouť“ lidskou civilizací a jejími výdobytky. Pouť, která přivádí člověka k uvědomění si, že v určitých ohledech jsme to s tou naší civilizací tu více, tu méně „přepískli“, a že potřebujeme opět najít v lecčems ztracenou rovnováhu. Jde o nepěknou a neklidnou část cesty; ale zároveň je to etapa nesmírně důležitá pro pochopení mnoha souvislostí. U snímku je vhodné také zdůraznit výborné spojení obrazu a zvuku. Některé zvukové momenty se natolik „vsákly“ do obrazu, že až jakoby „mění“ samotný obraz. Výsledná kombinace obrazu a zvuku působí v určitých chvílích hypnoticky. Shrnuto a podtrženo: Godfrey Reggio vytvořil pozoruhodné dílo - co do myšlenky i co do ztvárnění. Přestože se dotýká mnoha témat, nedává hotové odpovědi - ty si nakonec musí každý divák dát sám.(13.9.2003)

  • Martinibaby
    ****

    Toto dokumentární dílo, které už ve svém názvu kóduje jakési poselství, by mohlo být a priori snadno vnímáno jako do jisté míry manipulativní ‚‚nejasná zpráva o konci světa‘‘. V průběhu celého filmu je divákovi odprezentován nespočet obrazových podnětů podkreslených hudbou s nádechem osudovosti. Po hodině a půl tedy divák může být více či méně nenápadně dotlačen do určitého stavu úzkosti, k sebezpytujícímu zamyšlení nad sebou a zbytkem světa. Leckterý odolnější jedinec však může mít tendence nad filmem rovnou zlomit hůl a odsoudit ho coby prvoplánový, napravitelsky-apokalyptický snímek se spoustou nudných a až depresivně zdlouhavých záběrů, útočících na lidské svědomí. Zpočátku rušivá repetitivnost a stejnost některých záběrů dává divákovi nezvykle mnoho prostoru k zamyšlení a ne každý má na to dostatek odhodlání a trpělivosti. Také v porovnání s ‚‚mladší sestřenicí‘‘ filmu Barakou se Koyaanisqatsi může zdát šedivější, jednotvárnější a (co si budeme povídat) zkrátka nudnější. Je ale potřeba si uvědomit, že každý z dokumentů je o něčem jiném, poukazuje na jiný aspekt života na zemi a není tak moc objektivně možné je vůči sobě měřit. Koyaanisqatsi má stejně jako Baraka spoustu barev, jen je aranžuje do obrazů v jiném stylu, který samozřejmě nemusí vyhovovat každému a mnohdy zobrazuje věci, které bychom radši neviděli vůbec. Divák je tak zahnán do kouta, a byť jsou scény industriální a demoliční balancovány výjevy nejrůznějších přírodních krás a fantastických výsledků lidské práce, může mu po zhlédnutí zůstat pocit viny a neurčitého nařčení. Dle mého názoru má ale ona ‚‚prvoplánovitost‘‘ v dokumentu své místo. Velmi si cením nadčasovosti snímku, a ačkoliv mi během sledování hlavou prošlo hned několik stanovisek, výsledným dojmem z filmu nebylo vzteklé zavržení, ani neutuchající provinilost či touha zachránit svět, nýbrž podnět k širšímu náhledu i na obyčejné každodenní objekty a rutinní činnosti, kterých se den co den účastníme.(23.11.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace