Naqoyqatsi

Podle mne určitě nejslabší ze všech Reggiových filmů, vizuálně ošklivý, zmatený a těžko koukatelný. Byl jsem na něm kdysi krátce po premiéře v kině Aero na pražském Žižkově, byl jsem na něj hodně natěšený a odcházel jsem z něho hodně zklamaný. A ani druhé zhlédnutí můj názor nezměnilo, naopak. Je to tak nehezké a příšerně odfláknuté, že se mi ani nechce věřit, že to dělal stejný člověk, který předtím natočil Koyaanisqatsi a Powaqqatsi. Působí to na mě skoro tak, jakoby to spíchl narychlo ve střižně z nějakého odpadního materiálu ze svých předchozích filmů. A že se naše civilizace ubírá nedobrým směrem je jasné, vlastně už od doby, co započala. Jinak to ale bohužel asi nejde, protože člověk je stále stejný a stejný nejspíš i zůstane. Takže mě tenhle nudný film s tentokrát i nudnou kakofonickou minimalistickou hudbou ničím nepřekvapil a ani ničím novým neoslovil. (07.03.2013)

Pre mňa osobne časť z celej trilógie, ktorá sa vyšplhala na piedestál veľkoleposti. Jednotlivé zábery diváka hypnotizujú a nútia ho zamyslieť sa nad všetkým, nad ľudskou civilizáciou, technikou, ktorá neprináša úžitok, ale bezprostrednú skazu, strachom prenechať miesto hodnotnejším kultúram. Obrazy plynú, hudba sa prelieva, zážitok je neopísateľný. Philip Glass nie je človek. A Reggio je obdivuhodný vizionár. (30.12.2009)

Asi svým honocením některé zklamu, ale tomuto typu kinematografické produkce neholduji. Ano, dokážu ocenit některé shluky obrazců, ale většinu z nich si můžu zapnout jako vizualizační plug-in ve Winampu. :-) Jediným kvalitativním faktorem je tak pro mě hudba, která je natolik dobrá, že jsem u ní 3x usnul. :-) Takže za hudební doprovod ty 2*... 40% (16.11.2009)

Závěrečná část trilogie >O Lidech a Zemi< (s malou vsuvkou ze světa zvířat) pánů Reggia a Glasse. Téměř dvacetiletý, filmařsky neuvěřitelně rozsáhlý projekt a neoddiskutovatelně jeden z největších uměleckých počinů ve smyslu spojení obrazu a hudby v historii. V této poslední části pak symbolicky se zabývající technickým (či techologickým) >pokrokem< ve spojení s "civilizovaným násilím", vedoucím až k promarnění smyslu lidské existence - toho nezlomného lidského ducha... Vedoucím až k chaosu a destrukci díla, které Člověk v alibistické bázni ze sebe sama nazývá již od počátků své existence jako myslící bytosti dílem Božím... - - - P.S. Již tradičně hudba P.G. sama o sobě jako svébytné hudební dílo a skvělý sountrack. (31.05.2006)

Godfrey Reggio pompézně zakončil svoji "qatsi trilogii", která v různých formách konfrontovala lidstvo s přírodou. Stejně jako u předešlých dílů i v Naqoyqatsi podléhá divák čistě subjektivním vjemům, na jejichž různorodosti se podílí dosti abstraktní ztvárnění, prodchnuté hypnoticko-magickou hudbou z pera Philipa Glasse. Chvílemi až nepříjemně předimenzované záběry mohou působit chaoticky, ve spojitosti s nosným tématem filmu se ale není čemu divit. Život a technika (stejně jako život a boj a spousta jiných variant). Život v neustálém shonu, propojenosti, svázanosti, bezduché masovosti a válečné zuřivosti. A technika, která jde ruku v ruce s člověkem. Schopná mu pomoci, zároveň ho obtěžující či v nesprávných rukou stávající se věcí destrukční, přesahující rámec našeho chápání. Kdo přistoupí na režisérovu hru a nechá se unášet devadesát minut v něčem naprosto odlišném, nebude zklamán. Komu i po půl hodině bude připadat, že kouká na nekonečně dlouhý psychedelický videoklip bez špetky smyslu, může si jít raději číst. (22.03.2004)