Sedmá rota za úplňku

Tak Sedmá roto, do třetice sbohem. Nebo spíše nashledanou. Ač budu-li mít chuť si někdy zopakovat některý z dílů, určitě sáhnu v první řadě po prostředním Návratu Sedmé roty. Zdá se mi, že měl krásně rozvrstvené vtipy, gagy a zábavné situace rovnomerně napříč celým filmem a vyvrcholil navíc ke všemu velmi povedenou dlouhou akci s vlakem. Kvalitu a průběh celé trilogie bych viděl asi následovně: nejdříve dost vlažný a nevýrazný rozjezd – uprostřed velmi zdařilé vyvrcholení – na závěr postupné dodýchávání. Dokonce i ta podle mě nejlepší scéna (trampoty se zvonkem v krámku) se tady nenacházela na konci, ale hned na samotném začátku filmu. Nicméně úroveň před tím vybudované zábavy si Sedmá rota za úplňku místy slušně dokázala udržet. Lamoureux úspěšně změnil prostředí a přidal do děje daleko více dobrodružství. Byť už ten humor působí nejednou jako variace na dříve odehrané situace, v případě pověstného koupání hlavní trojky šlo tentokrát o velmi originální a chytře zakompovanou variaci (míním tím samozřejmě vtipnou akci s košíky v přístavu). Z nových tváří v rámci série mě potěšil hlavně Gérard Jugnot a skvěle zde zapadl i André Pousse (Paša) ve své typicky záporní roli tentokrát s komediálním nadhledem. Naopak přidané ženské postavy, byť spíše epizodní (ať už šlo o krásnou Evelínu nebo manželku Suzanne), mi v téhle pánské dobrodružné jízdě přišly poněkud navíc. 60% (23.11.2020)

Nejslabší díl z celé série. Spojaři ze sedmé roty jsou tentokrát v civilu, ale zase za sebou zanechávají nezapomenutelné hlášky a momenty ( žebřík, loď, škrrrpály ) a další. Série se nám rozrostla o několik nových postav, například paní Chauardovou, ale ta mi do filmu příliš nesedla. Potěšila mě i menší role skvělého Jeana Carmeta a hlavní trojici to zase skvěle ladilo. Třetí díl o sedmé rotě je stejně jako jeho předchůdci skvělým přírůstkem do řad válečných francouzských komediií, nejlepší dílem ale stejně vždy bude prostřední Návrat. I tady je několik momentů, které mě absolutně dostali, opravdu jsem se popadal za břicho. Výborná je i hudba a úvodní rekapitulační titulky. 85%. (07.04.2012)

Chaudard, Pithivier a Tassin jsou již váleční veteráni, přesto se vlastními chybami dostanou do francouzského odboje. Jedná se o důstojné zakončení série těchto tří francouzských Švejků z 2. světové války, ačkoliv co se týče srandy, tak je to nejslabší díl. Přesto má i své vynikající momenty jako poslání letadla do náklaďáku plného Němců či tažení min za rybářských člunem. [6708. hodnocení, 107. komentář, 78%] (04.08.2019)

Siedma rota zo 106. spojovacieho pluku, nielenže konečne [úplne úspešne] dospela do finále, ale zároveň si taktiež trochu i napravila pošramotené renomé z predchádzajúceho dielu, kedy tentoraz danému titulu naprosto dominovala akási »dvojznačnosť«, čo som iba s otvorenou náručou uvítal. • A síce teraz na plné ústa nevravím, že by mi boli zrovna títo «vojnoví hrdinovia» v zložení týchto protagonistov: Chaudarda, Pithiviera a Tassina; akosi povedzme, že príliš [ne]sympatickými, ale zase nemôžem ani celkom potvrdiť, že by mi vskutku cezpríliš prirástli ku srdcu, teda najskôr len niečo medzi tým, čo by bolo v podstate v priamom súlade s aktuálnymi náladami, ktoré sú naozaj dosť pozoruhodným spôsobom nadštandardné. • Skrátka, aktuálne motto by mohlo znieť práve nejako takto: „Mali viac šťastia, než rozumu,” na základe čoho vlastne režisér Lamoureux postavil i daný príbeh o »francúzskom odboji« v okupovanej, francúzskej zóne, ako na začiatok rozvíjajúcej sa línii udalostí, ktoré ozaj zaujímavými postupmi naberali na čoraz väčšej spádovej dynamike, súčasne aj akejsi nočnej estetike, kedy si snáď tieto postavy ani pomaly nevideli na špičku nosa; alebo proste nočné zábery sa vyznačovali mimoriadne nízkym osvetlením daných postáv, čím sa de-facto dosiahla vysoká miera autenticity. Bolo by zrejme minimálne aspoň veľmi zvláštne, ak by boli títo všetci účinkujúci, na čele s Gestapom, v nočných scénach, zreteľne osvetlení, čo sa našťastie neuskutočnilo, ale zasa nemôžem poprieť ani to, že som sa vtedy nevedel v dianí vôbec orientovať, čo podľa mňa nebolo možné ani v naprostom reáli, a tak tým pádom sa režisérovi podarilo vytvoriť čosi nadčasového, čo mi rozhodne utkvelo v pamäti, aj keď som paradoxne nemal veľký prehľad o tom, čo sa vlastne pred mojim zrakom odohráva, a myslím si, že to netušili ani daní protagonisti, čo vari automaticky vytváralo ďalší rozmer - extra naviac. • Jednoznačne z mojej strany smeruje na posledný diel «spojárskej trilógie», podstatnejšia chvála, keďže na rozdiel od svojho nedopečeného predchodcu, som mal väčšieho zdania, že celkové dianie bolo oveľa viacej prehľadnejšie a zrozumiteľnejšie, a to ani nehovoriac o ich »hrdinských zásluhách«, ku ktorým sa totižto dostali, ako slepí k husliam; a mimochodom to je na tom to najlepšie = V Ž D Y  sa  S T A N E  to, čo N A J M E N E J  O Č A K Á V A Š ? (08.01.2024)

Známa trojica zo siedmej roty útočí tentokrát v tyle nepriateľa. Vďaka bláznivým zhodám náhod sa opäť stávajú hrdinami na zemi aj na mori. Produkcia je stále veľmi dobrá a herci svoje postavy už poznajú výborne. No scenár má však prichystaných o niečo viac gagov, takže hoci tempo rozprávania je pozvoľné, zábavy je viac. (04.01.2024)