Odebrat z přátel

To jsem se zase vecpala do super cool diskuze mezi parádní sociálně protřelý lidičky. Naštěstí imaginárně, ale i tak, jakoby mi nestačilo mastit sociální sítě v reálu doma, já ještě budu jak debil druhou půlhodinu čumět na monitor jinejm pablbům, kteří zapomněli, že někde tam mimo monitor existuje reálný svět. Drmolit dennodenně na skajpu a fíbíčku s takovouhle bandou zabedněnců, včele s nevyrovnanou hysterkou, která půl stopáže křičí jak holka při celodenním gangbangu, tak se taky zabiju. A ještě ráda zhynu podobně přiblblou smrtí, jako mládež v tomhle filmu, nejspíš si nastavím maximálku na posilovací věži, hodím si závaží na hlavu a pro jistotu se ještě přiškrtím expandérem. A ani mi k tomu nebude muset asistovat duch, půjdu do toho dobrovolně. Nedřepět v kině, ale doma, odhlásím se už v polovině stopáže. Horor? Ani náhodou. Spíš cyberthriller podpořenej komedií, lekačka žádná, ale dvakrát jsem šla smíchy do kolen. (25.06.2015)

Musím uznať, že vďaka nápadu a myšlienke, vystrašiť dnešnú "retardovanú" mládež, denno denne žijúcu mimo realitu na sociálnych sieťach, to celkom spadá do žánru horor. Faktom ale zostáva, že teenagerov nevystraší samotná podstata príbehu o vraždiacom duchovi, ktorý sa rozhodol za pomoci Skype pomstiť, ale fakt, že padne sieť a oni stratia kontakt s okolitým svetom, lebo nekonečným kartám do telefónnych búdok sa už žiadny z vekslákov nevenuje. Nie raz som postrehol článok, čo sa dialo s ľuďmi keď zlyhal " FuckBook". Hystéria na úrovni prírodnej katastrofy Tsunami, ktorá zmietla zo stola nejednu "tupú ceruzku". Taktiež je dosť smutné, že dnešná mládež je už tak rozcitlivená, že sa bez zbytočných následkov nikto nemôže ani z chuti posrať (za našich čias by si po týždni nikto ani nespomenul). Neuveriteľné, čo všetko dokáže divák prehltnúť, či sám pred sebou si odôvodniť, aby vyzdvihol niečo, čo kvalitou nedosahuje ani len priemernú úroveň. Tak si to teda zrekapitulujme. Akéže sme to dostali hororové prvky na "tanier"? GORE?? Kurva nulové. Nulové! NAPÄTIE? To snáď nemyslite vážne. Toto by nevystrašilo ani bratovu dcéru! (ale viem koho sestru ;) LAKAČKY? No viac ma mikne pri signalizácii prázdnej nádrže. Horor by mal znechutiť, vyvolať emócie strachu, alebo aspoň pohoršiť, a nie ponúkať reklamu na takmer už nikým nevyužívaný Skype. No veď mi to kurva niekto vysvetlite, kto z mladých z jednej dediny bude po večeroch Skypovať, či komunikovať cez pätoro sociálnych sietí, keď dnes všetci "žijú" iba na "FB", alebo max čmárajú cez Viber či WatsApp. Navyše, keď sa aj navečer zídu, tak fajčia trávu na detskom ihrisku, poukladaný do kruhu, podávajúc si Bongo jak fajku mieru, ako 12 mesiačikovia (česť výnimkám). Toľko pootváraných "okien" na kompe hl. postavy, to je raj pre Trójske kone. Snáď som teda na nič nezabudol. Akurát mi nedá ešte doplniť, milí užívatelia, používajte vlastnú hlavu, lebo keď Vám ju niekto odreže, bude to bolieť Vás, nie Vášho hovno podsúvača, ktorý velebí každú kokotinu pri ktorej sa na festivale zhúlil pod obraz boží. Verte či nie, tento snímok z hororového hľadiska ponúka menej ako je minimum – 20%. (29.07.2015)

V době cyberbullingu je tenhle film důležitý - v cool kabátu totiž ukazuje (nejen) mlaďochům, co rádi šikanují druhé na internetu, protože prostě můžou, že v životě se za chyby často platí. Parta teenagerů v Unfriended je složená z lidí, které byste za přátele asi nechtěli - jsou povrchní, blbě žvaní, ale jinak průměrní. A taky to nejsou dobří lidé. Vlastně nikdo z nich. Odplatu od napřirozené entity jim svým způsobem přejede. A ona entita je vlastně sama o sobě nejzajímavější postavou filmu - chápete její motivy a dokonce má osobitý a zlý smysl pro humor. No a dalším hrdinou je pak kurzor myši, protože celý film se odehrává na obrazovce počítače - a je to mnohem zajímavější, než by se mohlo zdát. Vadilo mi ovšem to, že film nevysvětlí, ani nenaznačí, jak to onen zlý duch všechno dělá, protože jeho schopnosti jsou až božské. (21.10.2015)

Chcete film Odebrat z přátel shrnout ve dvou slovech? Mám tu na výběr hned z několika variant: ztráta času, brutální sranec, uřvaní vymaštěnci, totální uspávadlo, silné projímadlo, toaletní papír, žvýkací guma, přetékajcí latrína, ucpaný záchod a tak... Stačí si jen vybrat. Nebudu zde ani vychvalovat rádoby originální koncept, který má sice prvenství v tom, že se odehrává celý v oknech sociálních udělátek, ale vůbec nestojí o další pozornost - natož o něm ještě filozofovat. Zpracování podobného charakteru je třeba k vidění u napínavějšího The Den, Cyberbully nebo Open Windows. V menší míře u Megan is Missing anebo zřejmě u nejpovedenější varianty VHS (konkrétně povídka The Sick Thing That Happened to Emily When She Was Younger). Odebrat z přátel je krásná ukázka ve které nefunguje žádné napětí, děsivost a chybí uspokojivý závěr. A teď mě omluvte, musím jít na velkou... (08.08.2015)

Ječení před notebookem, obviňování se, honění ega, malá přiznání a velké lži. Nápad to však je. Velký, i s docela velkým rizikem. Forma, kterou tvůrci zvolili, je zatraceně zajímavá (a s postupem času naneštěstí i otravná zároveň). Celou stopáž sledujeme monitor kočky, která pravidelně klábosí se svou bandou (pěticí dalších středoškoláků včetně přítele) přes skype. U toho je na Facebooku, brouzdá po netu, pouští písničky.. a začíná se děsit. Protože se do skupiny „nabourá“ někdo, kdo používá účet mrtvé spolužačky. Palec nahoru za odvahu, co se formy týče. Velká škoda, že se to začne docela brzy zajídat, uječenost hrdinů tomu taky dvakrát nepřidá a odhalování hříchů minulosti zrovna tak. I tak za mě slušný experiment za minimum peněz, i když v kině bych to vidět nepotřeboval (respektive nechtěl). A obávám se, že tvůrci ukázali cestu k četným pokračováním a napodobeninám. (01.08.2015)