Kingsajz

Když pominu, že je to největší zobrazení totalitární společnosti, jakou Machulski natočil, musím říct, že je to taky velká sranda. Smršť nápadů a vtípků, které tvůrci zakomponovali do příběhu (vůbec jen nápad, že v naší společnosti žije mnoho původně trpaslíků, že jediný způsob, jak můžou zůstat velcí je pít určitou limonádu, a potom ta trpasličí země Šuflandie a všechny ty drobnůstky jako oblečení, menu v hospodě v podobě vařené mouchy, obranný nástroj čili sichrhajska=zavírací špendlík, bydliště a život v Šuflandii, konec filmu atd), si zaslouží uctivé ticho. No a nesmím, jako starej prasák, zapomenout na nádherný erotický scény (a tohle je erotika, ne to soft porno, kterým nás krmí jisté televize). Je to jiskřivý, vzrušující a neznám chlapa (samozřejmě asi kromě teplejch, protože ti by chtěli pravděpodobně jinýho partnera), kterej by tohle nechtěl zažít. a Katarzyna Figura má sakra figuru. (06.02.2006)

Stejná věta co zaujala Jalu nadchla i mě. Co se dá dělat, spokojím se s další, je z čeho vybírat „V tom šílenství je metoda, jenže jaká?“ Naprosto úžasný Jerzy Stuhra, ve své zřejmě nejlepší roli a ten jeho proslov v sauně, když vysvětluje proč není možné dát trpaslíkům možnost si vybrat jestli jimi chtějí zůstat nebo ne. „ Vtip je v tom, že my je potřebujeme všechny, i ty co chtějí i ty co váhají“.Taky mě udivuje, že bylo možné film nejenom natočit (na tvorbě se podílelo i studio Barrandov ), ale i promítat. Důležité je, že se to podařilo, protože skoro dvě hodiny v Šuflandii stojí rozhodně za návštěvu a chytlavé písničky Anny Jurksztowitcz a hlavně „Zmysly precz“ zase za nákup soundtracku. Ke Kingsajzu, mám jedinou, ale zásadní výtku, jak je možné, že spodky diverzantů se zmenšily stejně jako jejich majitelé!!! To mi někdo vysvětlete, já se těšila, že dojde i na striptýz! A nic :- ). Tyhle hlášky si, ale neodpustím .„Dorazíme ho mýdlem“. Podej mi sicherhajsku, živého mě nedostanou“. (23.04.2006)

Bláznivina první třídy, kterou jsem poprvé viděl coby nerozumné malé děcko a z které jsem si pamatoval jedinou scénu - když Olgierd Jedlina přijde v Šuflandii do restaurace a vidí, jak si jeden host objedná k obědu mouchu... A pak mi skoro dvacet let trvalo, než jsem zjistil, co to vlastně bylo za film... Teď jsem to konečně zjistil, znovu jsem se nechal pobavit krásně praštěným příběhem o trpaslících a kingsajzu a navíc již poučen věkem jsem si vychutnal efektní reflexi totalitární společnosti, v jejímž čele je bezesporu vynikající Jerzy Stuhr. Jelikož režisérem tohoto snímku je Juliusz Machulski, přímo se nabízí srovnání se Sexmisí, a to je myslím ten hlavní kámen úrazu... Kingsajz je oproti tomuto filmu místy až moc překombinovaný a trpí některými nedůslednostmi... to by se možná dalo přehlédnout, vždyť je to crazy komedie...co mi však šlo neskutečným způsobem na nervy, byla ta příšerná muzika, která film doprovázela už od úvodních titulků... Už jen kvůli tomu nemůžu dát víc než 3* (07.10.2007)

Moje moucha! Už neni! Na divoko! No a? Je to hnus! Série ironických a ikonických hlášek, které si nejlépe člověk vychutnal v té době a je až s podivem, že to u nás prošlo cenzurou, ale je fakt, že ke konci osmdesátek to tady měli všichni už dost na salámu. Převeliká škoda, že se Šuflandie sune do zapomnění, stejně jako Sexmise, protože film měl spoustu památných scén a památných vět: "Dejte mi sichrhajzku, živého mě nedostanou." Díky mírnému zastarání nechám jenom čtyři grilované mouchy. (15.06.2014)

Poněkud jiného druhu, než Sexmise, je další populární film Machulského. Je Kingsajz sci-fi? Utopií? Satirou? Ideální jako 2pack se Sexmisí (pro případné nové vydání na DVD jako 2x Jerzy Stuhr - edice, kterou máte rádi)? Těžko říct. Na každý pád není vhodné ubírat Polákům otevřenou mysl a odvahu ztvárnit všechny extrémy lidské povahy v trpasličím hávu. Prospěcháři budou vždy mezi námi a na ty je nutné si vždycky ukázat a vyhnat z našeho středu. Na svou dobu disponuje Kingsajz velice zajímavými barrandovskými triky, které umocňují zážitek z chytře vrstveného scénáře. (01.01.2012)