Boj

Poctivé skandinávské drama, které se tváří, jako válečný film, ale ve skutečnosti je to vzorový příklad kvalitní skandinávské depky situované do života běžných lidí. Plný počet nedávám jenom proto, že mi celý ten případ přišel naprosto absurdní. Té, co obhajovala stát, bych nafackoval a poslal bych ji na pár týdnů k Talibanu, aby věděla, co vlastně obhajovala. Celý ten film mi byla tak strašně protivná, že jsem doufal v Clausovu nevinu. A když neuznáváte původní myšlenku filmu, těžce se pak filmu dává pět hvězd. (22.12.2016)

nech to bolo zrežírované akokoľvek dobre, nech boli herci akokoľvek dobrí takáto pacifistická téma sa mi nepáči. Je nezmyslom označiť film za "valečny". Dráma o čomsi čo by malo siahnuť na citlivosť diváka, uteká to od reality. Vojna sa s nikým nebabre. A niet rozdielu medzi "civilistami" v afganistane, dánsku, polsku, sýrii ci v nemecku. (18.09.2016)

Válka občas nutí k nepříjemným rozhodnutím a o jednom takovém je právě tento filmu. Přiznám se, že jsem čekal něco dramatičtějšího a více vtahujícího. Nerad bych snižoval dané téma, ale jeho zpracování mi nepřišlo natolik zajímavé, abych dokázal s postavami soucítit, nebo jim snad dokonce držet palce. A to je u takového filmu zásadní chyba. (10.11.2017)

Tak tohle byla obrovská síla a hlavní roli zde hrála kamera, režie a scénář. První dvě složky působily jako pouhý zprostředkovatel pro složku třetí směrem k divákovi a lépe udělaný to být nemohlo. Abych řekl pravdu dostat tolik obsahu do pouhých záběru kamery to považuju za geniální. Jediný co mě přišlo trochu divný, že žalobce byl aktivní a obhájce až neskutečně pasivní, to se mě moc nezdálo, ale jinak mě to rozdrobilo na padrť. (16.07.2016)

Silný film se dvěma odlišnými polovinami vzájemně propojenými poměrně intimním pojetím bez zbytečného patosu, kdy většina emocí zůstává zdánlivě skryta pod zamyšlenými tvářemi a pohledy. Části odehrávající se v prostředí afghánské mise mají, také díky kameře zprostředkovávající přímý kontakt s akcí, patřičně hutnou atmosféru nejistoty a strachu, jíž umě odlehčují jen prostřihy na Clausovu rodinu. Scény ze soudní síně se naopak dívají na minulé události s relativně větším odstupem, přičemž ukazují i složitost a nedokonalost celého systému, v němž vlastně nejsou důležité důsledky rozhodnutí, které je souzeno, ale spíše dodržení předepsaného postupu. Vyvstává tak řada morálních otázek, na něž si ale musí každý najít odpověď sám a mezi nimiž se nakonec při pohledu na mapu objeví i náznak té nejzásadnější. 90 % (Pražské filmové léto - Kino Aero) (21.08.2016)