Režie:
Steven SpielbergKamera:
Janusz KamińskiHudba:
Thomas NewmanHrají:
Mark Rylance, Domenick Lombardozzi, Victor Verhaeghe, Brian Hutchison, Tom Hanks, Joshua Harto, Henny Russell, Alan Alda, John Rue, Billy Magnussen, Amy Ryan (více)VOD (4)
Obsahy(3)
Svět po obou stranách železné opony se propadá do šílené paranoie. Uplynulo už více než deset let od porážky nacistického Německa a lidstvo teď ohrožuje studená válka, napětí mezi USA a SSSR je téměř hmatatelné. Když v roce 1957 FBI zatkne Rudolfa Abela (Mark Rylance), sovětského špióna žijícího v New Yorku, strach a mocenská nedůvěra se ještě více vystupňují. Abel se ve skutečnosti jmenuje Viljam Genrichovič Fišer, řídil síť agentů a do Moskvy důmyslným způsobem odesílal kódované zprávy, i proto vyšetřování do dějin vstoupilo jako „Případ dutého nikláku". Americká vláda osloví Jamese Donovana (Tom Hanks), uznávaného právníka z Brooklynu, aby se chopil Abelovy obhajoby. Přes počáteční obavy jeho i rodiny a odmítání tak nepopulární kauzy se Donovan nakonec rozhodne Abela zastupovat. Chce zajistit, aby byl podroben spravedlivému soudu. Během příprav na obhajobu se mezi oběma muži začne vytvářet pouto, které je založené na vzájemném respektu. Donovan obdivuje Abelovu sílu a loajálnost. Před soudem přednese vášnivou obhajobou, aby ho uchránil před trestem smrti. Abel je v říjnu 1957 odsouzen na čtyřicet pět let vězení. O tři roky později je nad sovětským vzdušným prostorem sestřelen americký průzkumný letoun U-2 a jeho pilot Francis Gary Powers (Austin Stowell) je zajat a odsouzen k deseti letům vězení. CIA se obává, že Powers bude krutými výslechy a tvrdými vězeňskými podmínkami přinucen k odhalení přísně tajných informací. CIA proto osloví Donovana a přesvědčí jej, aby se stal členem záchranné mise. Donovan se vydává do Berlína, kde má za úkol vyjednat výměnu Abela a Powerse. Nedlouho po svém příjezdu se dozví i o americkém studentovi, který byl zatčen ve východním Berlíně. Navzdory pokynům CIA soustředit se pouze na sestřeleného pilota, Donovan se rozhodne vyjednat propuštění obou – pilota i studenta, protože odmítá v této zemi kohokoliv opustit. Velká hra začíná ... (CinemArt)
(více)Videa (14)
Recenze (961)
Limonádový Steven, aneb řemeslná jistota. Ale ani ta nedovede zapřít fakt, že Spielberg vykrádá sám sebe, a i když by strašně chtěl vyprávět o silných myšlenkách, vychází mu z toho pořád kýč překračující jeho „self-genre“ mantinely. Skvěle se na to kouká, asi tomu i pár konzervativců, kteří jakoby vystoupí ze své konformní zóny, rozdá pár cen, ale druhý den si pamatuju jenom čistý chlad. V některých dialozích doslova trčí fakt, že Coeni by si to sami rádi dali s mnohem větší mírou cynismu. ()
Čistá Spielbergovina. Ten strih, ta kamera, skvelý Hanks, kvalitný scenár až na tu hudbu, ktorá sa obišla tento krát po dlhých 42 rokoch bez Johna Williamsa. Napriek tomu je hudba skvelá a skvelo doplňa a podfarbuje Spielbergovú kvalitnú filmárčinu. Najviac čo mi na celom filme trošku vadilo, bola dlžka filmu. Chcelo by to trošku väčšie tempo, pretože v aj keď zaujímavom filme, no bez napätia či lepšej atmosféry, to neprišlo až tak pútavé. Obľúbený soundtrack: Glienicke Bridge, Homecoming. 80% - 4* ()
Stefan stále umí a přijde mi, že (padesátkový) áčkový retrofilm by v dnešní době už nikdo jiný nenatočil (snad ještě Marty a Clint). Je poměrně zřetelně vidět jemné přechody mezi rukopisem Spielbergovým a rukopisem bratří Coenů. Přesto považuji Most špionů s ohledem na jeho nesporné kvality a tematické zaměření za Spielbergův nejméně zábavný a napínavý film od Terminálu (když nepočítám Mnichov, se kterým jsem ještě neměl tu čest). Would it help? ()
Film o Americe, přátelství navzdory době a mužích, kteří jen dělají svou práci. Hanksova nenápadného hrdinu by před několika desetiletími hrál v režii Franka Capry zřejmě Gary Cooper nebo James Stewart. Stejně jako u Capry, jsou také v Mostu špionů americké hodnoty zastupovány a hájeny nezkorumpovatelným jednotlivcem, nikoli nespolehlivými institucemi. Cesta za spravedlností zároveň vede přes tolik překážek a kompromisů, že se v závěru namísto radosti z vítězství dostavuje pocit úlevy, že už je po všem. (Kromě toho se Spielberg ve finále opět projevuje jako mistr náznaku a vypravěčské zkratky, když si vystačí s velmi prostým a přitom velmi výmluvným záběrem dětí přelézajících plot. Zdánlivý happy end tím v kontextu dříve spatřeného přelézání berlínské zdi získává znepokojivé trhliny.) ___ Pozice mimo systém se u Donovana projevuje v první i druhé polovině filmu následováním vlastních pravidel hry. Nejedná tak, jak by podle lidí, kterými je zaúkolován, jednat měl. Jeho pojetí spravedlnosti nepodléhá anti-komunistické panice a z práce špionů si dělá legraci („You know, spy stuff“) a nepřiřazuje ji takový význam, jaký byste u hrdiny špionážního thrilleru očekávali (přerušení dialogu o dalším postupu telefonátem manželce, s kterou řeší, jakou marmeládu ji má z „lovu lososů“ přivézt). Narušování přehnané vážnosti soudního, resp. špionážního filmu záměrným nebo zdánlivým vypadáváním postav z žánru a uzemňujícími hláškami („Nemůžete říkat ‚Rusko‘? Ušetřilo by to čas“), jejichž načasování prozrazuje intuici mistra, vnímám jako hlavní scenáristický vklad bratrů Coenů, kteří klasický Hollywoodu přes veškerou úctu k němu nikdy nebrali zcela vážně (na další pádný důkaz si stačí počkat do premiéry Ave, Caesar!). ___ Jak je u Spielberga zvykem, své počínání bude protagonista muset obhájit nejen před širší veřejnosti, ale také (a nakonec zejména) před svou rodinou. Byť nepřítomná v druhé části filmu, představuje důležitý hnací motor Donovanovy činnosti (opakovaně vyjádřené přáni vrátit se do tepla a pohodlí domova, který si v Berlíně připomíná alespoň vydatnou snídaní v Hiltonu) i zdroj jeho pochyb, zda je svému synovi dobrým otcem a své ženě dobrým manželem. ___ Otevírací záběr filmu, ve kterém vidíme Vogela ve třech verzích (naživo, odraz v zrcadle a dokončovaný autoportrét), nás výstižně uvádí do světa špionů střídajících několik identit a zároveň vytváří nesprávná očekávání ohledně čitelnosti Vogelových záměrů. Brzy se totiž ukáže, že jde nejen o muže zachovávajícího za všech okolností ledový klid, ale také o jednu z nejpřímějších a nejčestnějších postav vyprávění. Svou upřímností si získá i Hanksova právníka. Zvláštní spřízněnost obou mužů, kteří se vzájemně potřebují a ovlivňují, je v berlínské části filmu vyjádřena prostřednictvím Hanksova nachlazení, které ho nutí neustále si utírat nos. Stejně jako jsme to dříve viděli dělat fenomenálního Marka Rylance. ___ Vytváření paralel mezi jednotlivými postavami a dějovými liniemi je silnou stránkou filmu, přispívající společně se spirálovitou strukturou vyprávění k jeho semknutosti a narušující černobílé pohlížení na historii. Druhá polovina filmu (která skutečně začíná přesně po uběhnutí poloviny stopáže) je v zásadě variací poloviny první a uvědomíme si díky ní, že obě strany konfliktu mají společného více, než by byly samy ochotny připustit. Jednotlivé záběry na sebe často živě reagují, díky jejich plynulé návaznosti nevypadáváme z rytmu a naše pozornost nepolevuje. ___ Připadá mi skoro zbytečné chválit na Mostu špionů to, čím vyniká většina Spielbergových filmů – úsporné a srozumitelné vyprávění obrazem, pečlivé vedení divákovy pozornosti (z velké části bez současné manipulace emocemi – v užití hudby je film nezvykle střídmý, poprvé ji použije skoro po půl hodině). Dopředu nás připravuje, mimo jiné hudebním motivem, na špionážní zápletku, která se naplno rozeběhne až ve druhé polovině vyprávění (právě kvůli absenci této včasné expozice působí neobratně linie s náhle se zjevivším studentem ekonomie) a upozorňuje na to, čemu máme věnovat pozornost („ …zda mě obejmou, nebo jen posadí na zadní sedadlo“). Převahu jedné nebo druhé postavy vyjadřuje jejich pozicí v záběru, myšlenkový proces nebo odražení argumentu protiargumentem ilustruje náležitým pohybem kamery, atmosféru dotváří různým barevným laděním (hřejivějšího) Západu a (skoro bezbarvého) Východu. Ačkoli Most špionů z 90 procent tvoří scény, v nichž dva postarší muži sedí u stolu a dlouze konverzují, je od začátku do konce stejně strhující a napínavý jako filmy založené na permanentní akci (třeba Šílený Max). 85% Zajímavé komentáře: Mertax, Anderton, Baxt () (méně) (více)
Spielberg návraty do minulosti zvláda výborne. T. Hanks mu môže byť vďačný, pretože nebyť Kapitána Philipsa, tak posledné roky nič moc a potreboval výraznejší hit. Len málokedy sa stane, že by som nevidel trailer k filmu, ktorý sa chystám sledovať, preto som netušil, že film bude aj o súdnom procese a hlavne ceste do rozdeleného Berlína. Práve scény z Nemecka, kde sa práve buduje múr, všade vládne chaos a snaha dostať sa z komunistických drápov, sú natočené veľmi dobre a pútavo. Rovnako musím pochváliť vykreslenie studenej vojny a odporu voči všetkému komunistickému. A my Čecho- Slováci o tom niečo vieme. Možno i preto, že som tú dobu zažil, tak sa na film pozerám inak, s väčším záujmom. Vydarený film s výborným výkonom Marka Rylanceho, ktorý za svoj výkon zaslúžene dostal oscara. 80%. ()
Galerie (61)
Zajímavosti (76)
- Berlínsky múr bol postavený 13. augusta 1961 v skorých ranných hodinách (00:00 - 6:00). Bol postavený tak, aby proces nevidelo veľa ľudí. Vo filme sa však ukazuje, že sa stavia za denného svetla a veľa ľudí to pozoruje. (Pat.Ko)
- Scenáristi vytvorili fiktívnu priateľku, ktorú Frederic L. Pryor (Will Rogers) potreboval zachrániť z východného Berlína. Tvorcovia sa obávali, že diváci by nikdy neuverili ako to bolo v skutočnosti - snažil sa vrátiť nejaké knihy z knižnice skôr, ako to novopostavený múr znemožní. (Pat.Ko)
Reklama