Idioti

Vůči divákovi v podstatě arogantní, kdybych v sobě probudil svého idiota, asi by mě to i nasralo. Trier a jeho samolibost se, žel přírodo, odráží i v jeho rané tvorbě, v což jsem nedoufal...já blázen. Pro mě po všech stránkách zcela prázdné, na jedno použití, jako film vlastně k ničemu, nic ve mně nezůstalo. Tři snad jen za herectví krásných Dánek. (29.04.2017)

Lars von Trier není režisér nýbrž výsměšný prznitel duší diváckých. Jeho film Idioti je mistrovské dílo bez použití hloupé moderní techniky. Ono se to člověku imponuje nesmyslnými výbuchy a vytuněnými snad i ponožkami. Není těžké otevřít hubu diváka divokou jízdou v autech připomínajících spíš trysková letadla. Sem tam nějaké ňadro, trocha vášně. Jde hlavně o tržby, ne o diváka. Tedy se může začít vrcholně pohrdat diváckou inteligencí. Ovšem to jsou ti druzí. Je Lars von Trier a pak ti druzí. Jiné dělení ve filmové branži jistě existuje, ale mně je ukradené, protože vylhané. Trier boří mantinely, ale co to dím, klišé věty a jejich pisatelé. Trier neví co jsou to mantinely. Stejně jako dělení filmové branže. Mantinely jsou tu pro druhé, to oni jsou nuceni vytřást ze sebe smrtelný chrapot únavy z vykonaného. Tam kde se Trier teprve rozhlíží a sestavuje úvodní titulky , ostatní se zaprděným obdivem k sobě samým skládají titulky závěrečné. Je možné uvažovat o filmové tvorbě, když točí Trier? Pochybuju. Lze uvažovat pouze o rodinných videích na téma – hele, támhle to buchlo (a krásně přehlušilo naši prázdnotu), támhle se blýsklo poprsí (jen se nekouknout do zrcadla a říct si proč), támhle se rozlévá smích nahraný na magnetofonový pásek (aby hned v zárodku zarazil ten náš, hysterický, zoufalý). Idioti jsou o skupině intelektuálů, kteří svůj život neřeší kravatovým uvázáním se k šibenici kariéry a perspektivní budoucnosti. Nakašlat na budoucnost. Nakašlat na všechno to pozlátko. Jsme, to by mělo být určující. Jsme. Nestačí to, sakra? Intelektuálové si ve filmu hrají na idioty. Na mentálně postižené. Naplněni humanismem se humanismu s ústy dokořán vysmívají. A víte co? Sluší jim to víc, než kdyby se jim z již zmíněného otvoru valily vlny transakcí naučených z učebnic filozofie, advokacie, lékařství čí kýho jiného nesmyslu. Jsme lidé. Baf. Opravdu. Nelžu vám. Nejsme jen chodící konzumenti hraček na zaplácnutí pozornosti. Ale ani vzdáleně. Stačí si jen promnout oči. Jistě, v některých případech by se mělo mnout minimálně smirklpapírem, ale s citem, pro boha. Ale ano, i Lars von Trier má ve filmu Idioti ňadra, i jemu tam trčí výbuchy. Ale ňadra jsou to výsměšně pornografická a výbuchy výhradně existencionální. Skvost filmové tvorby. Poklad, který by se měl poslat na ukázku ufonům do vesmíru. (14.02.2009)

(1001) Ok, Lars sám se možná zbláznil ze svých vnitřních běsů (panebože, ono už je mu šedesát dva let?!), což člověka částečně tlačí k tomu revidovat svoje názory na jeho tvorbu, ale Idioti mi pořád připadají dokonalí. S jednou výjimkou, neboť rámec, kdy jsou "aktéři" zpovídáni "před kamerou", by mi tam asi vůbec nechyběl. Nicméně: z dnešního pohledu bych dokonce řekla, že je to umělecky nejpřesvědčivější/nejvýmluvnější film devadesátých let. -"Responsibility does them good." ♥♥♥ (17.9.2018) (25.11.2008)

Hořkosladký, emocionální a svým způsobem i neskutečně krásný. Trier má jedinečný dar, který vkládá do každého svého filmu a můžeme být rádi, že je to právě film, kde zúročuje svůj talent. Jeho Idioti jsou natolik silným zážitkem, že jsem o nich musel dumat dlouho a dlouho po skončení, což se mi příliš často nestává. Svojí hloubkou a nejednoznačnými otázkami nutí stále k přemýšlení. Larsův nejlepší počin (zatím nepřekonaný). (04.10.2003)

Já dánského idiota Triera snad začnu mít rád. Opět pro mě připravil nádherný snímek, který v sobě skrývá mnohem hlubší myšlenku, než by se běžnému diváku mohlo úvodních 80 minut zdát. Nejdřív tedy sledujete pouze šílené eskapády, které nesednou svým humorem každému, já se naštěstí bavil královsky a jediné co bych jim vytkl je to, že se kolem motalo vždy 10 idiotů a přechody z jedné šílenosti do druhé se odehrávajíc skoky po hlavě. Takže jsem jen vždy koukal a přemýšlel, co se mi to před očima vlastně kurva děje, kdo jsou idioti a kdo jsou jen nebohé oběti. Velmi pozvolna snímek zároveň odhaluje to, co v Trierových filmech nemůže chybět - myšlenka a poselství. Postupně tedy vyplouvá na povrch, proč si lidé hrají na idioty. Někteří přišli otéct před životem, jiní experimentovat, všichni ovšem přišli hledat absolutní duševní svobodu. A co si budeme nalhávat, v každém z nás dříme hlídač. V každém z nás je samozřejmě jinak přísný hlídač, ale nevyhneme se tomu. Celý život byly člověku do hlavy vtloukány společenské normy, ať už v útlém věku rodičy nebo později společností, a tak se všichni chováme a jednáme v rozporu se svou vlastní přirozeností a říkáme si civilizovaná společnost. Trier je provokatérem lidským myslí a je v tom zatraceně dobrý. Například scénce se sexuálními orgiemi se ozval můj hlídač a já jsem si musel z mého televizoru, který je vidět takřka až z vesmíru, přepnout film na monitor počítače, aby náhodou kvůli náhodnému kolemjdoucímu neutrpěla moje pověst asexuála, puritána a slušného člověka. Nebál bych se prohlásit, že čím více jste během života svého hlídače přikrmovali, tím méně se vám bude tento snímek líbit, protože pro něj zkrátka nedokážete naleznou pochopení. (21.04.2018)