Phoenix
Feniks
Fénix
Phoenix
Režie:
Christian PetzoldKamera:
Hans FrommHudba:
Stefan WillHrají:
Nina Hoss, Ronald Zehrfeld, Nina Kunzendorf, Imogen Kogge, Kirsten Block, Eva Bay, Valerie Koch, Uwe Preuss, Max Hopp, Claudia Geisler-Bading, Nikola Kastner (více)Obsahy(1)
Červen 1945. Domů do Berlína se vrací zraněná a zjizvená Nelly, která přežila Osvětim. Společnost jí dělá Lene, zaměstnankyně Židovské agentury a Nellyina kamarádka z předválečných dob. Nelly se ještě zcela nezotavila po operaci tváře a navzdory Leniným varováním se vydává hledat svého manžela Johnnyho, životní lásku, který ji odmítl opustit a dlouho ji chránil před nacistickým pronásledováním. Nellyina rodina zahynula během holokaustu. Johnny je přesvědčen, že nepřežila ani jeho manželka. Když ho Nelly konečně najde, Johnny vidí jen ženu, která ho znepokojuje svou podobou s Nelly a odmítá uvěřit, že jde skutečně o jeho ženu. V naději, že tak získá dědictví její rodiny, navrhuje Nelly, aby na sebe vzala identitu jeho zesnulé ženy. Nelly souhlasí a ujímá se role sebe sama. Chce zjistit, jestli ji Johnny miloval i to, jestli ji zradil. Nelly chce svůj někdejší život zpět. (AČFK)
(více)Recenze (110)
Šestá spolupráce Christiana Petzolda a Niny Hoss oživuje odkaz tzv. „troskových filmů“ (Trümmmerfilmen) jako Vrahové mezi námi nebo Německo v roce nula a zároveň jej obohacuje o prvky hitchcockovského thrilleru. Snahu překonat hrůzy války, aniž by bylo vymazáno šest let dějin, se Petzold rozhodl konkretizovat osudem židovské zpěvačky Nelly. První proměna, která ji po návratu čeká, má zatím pouze estetický charakter. Díky plastické operaci by měla získat zpět svou původní tvář. Její manžel ji ovšem nepoznává. Z důvodů, jež nám budou důmyslným dávkováním informací osvětleny později, si odmítá připustit, že by mohla přežít. Stejně jako Scottie v Hitchcockově Vertigu, začíná i hlavní mužský hrdina Fénixe „vytvářet“ svou osudovou ženu. Netuší přitom, že ji má celou dobu před sebou. Nelly poslušně plní přání svého manžela, znovu se učí být sama sebou a doufá, že nakonec, se správnými šaty, účesem a chůzí, bude akceptována v roli, která jí náleží. ___ Zápletka filmu má lehce brakový nádech. Petzold ale žánrovým svodům odolává a za pozvolného dokreslování komplexního psychologického portrétu ústřední hrdinky si připravuje půdu pro emocionálně devastující finále. Nezajímají ho šokující dějové zvraty a svým striktně lineárním vyprávěním nás nechce držet v očekávání, kdy Johnny svou ženu konečně pozná. Napětí snímku je subtilnější povahy a vychází z otázek týkajících se spoluzodpovědnosti za národní dějiny. ___ Diváky znalé německé kinematografie potěší, že Petzold svou mnohovrstevnatou studii lidské (ne)schopnosti akceptovat minulost prokládá odkazy k výmarské kultuře, zatímco stylizací mizanscény upomíná ke stylu filmů noir. Vedle identity jedné ženy a jednoho národa tak před námi jako fénix z popela povstává také filmový styl, který byl stvořen poválečnými traumaty. ___ Petzoldův navenek tichý a nenápadný snímek je mistrně strukturovaným dramatem, které tematicky bohatou síť metafor vyvažuje napínavým vyprávěním, aniž by si vypomáhal formálními či obsahovými klišé. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, MessiáŠ, Madsbender ()
Zatímco filmu Barbara jsem vyčítal až extremní dějovou a postavovou nedoslovnost, tady mě na Christiana přišla až přílišná doslovnost a to jak v dialozích, tak záběrech. Film však disponuje ještě jedním záporem a to naprosto nevěrohodným chováním hlavních postav vůči v sobě v kontextu s danou situací. Ještě mně pobavilo jak Johnny v okamžiku nemusel chodit do práce dělat číšnika a měl čas na vše ostatní. Navic Ronald Zehrfeld pro mě není žádný herec, fakt sorry jako, tady byl sice lepší než v Braboře, ale to proto, že v ní byl naprosto katasrofální, alespon, že Nina odehrála kvalitku. ()
Fénix se svým námětem tváří jako neskutečně zajímavý film. Průser je, že ty dvě hlavní role, co v tomto filmu hrály, se tu chováají jak z Jedličkárny. Nelly je celou hodinu a půl za brutální chudinku, její manžel je blbej jak tágo a oba rozjedou vesměs zajímavý drama, u kterého jsem čekal snad jenom na závěr, jak to režisér rozsekne. No a musím říct, že jsem byl zklamaný. Načaté to bylo hodně dobře, ale vůbec se divákovi ten film neotevřel. To abych si to všechno domyslel sám. Takový Chlapec v pruhovaným pyžamu je podobného ražení, ale právě za tu závěrečnou scénu stoprocentně vím, že na něj nikdy nezapomenu. Fénix bohužel tuto závěrečnou scénu nemá. ()
Podobně jako Leviatan Andreje Zvjaginceva působí i Petzoldův Fénix svou literárnosti a románově propracovaným scénářem jako lehce anachronický snímek. Nicméně anachroničnost tu není vůbec na škodu. Německý režisér se hlásí k intelektuální tradici, která už je možná lehce de mode, ale dělá to neobyčejně působivým a sofistikovaným způsobem. Komorní drama postavené na třech charakterech a důsledném důrazu na drobnosti, náznaky a eliptické prvky ve vyprávění je působivé v tom nejtradičnějším slova smyslu - intelektuálním důrazem na vrstevnatý obraz "tváře poválečné německé společnosti", viny, identity a pochopitelně lásky.-úzkosti z druhého. Fénix je jistě jakýmsi židovským Vertigem, ale tam, kde distancovaný analytik Hitch okázale operuje s psychoanalytickými koncepty dává Petzold maximální možnou péči vnitřnímu světu hlavní postavy. Způsob, jakým modeluje zdevastovaný předkamerový prostor a obklopuje Nelly "střepinami zvuků" jedinečně zdůrazňuje její křehkou odevzdanost a nejistotu nad vlastní identitou. Zbytek odvádí absolutně přesná Nina Hoss. Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze s důrazem na všechny dosavadní psychologické nuance. Lepší důkaz Petzoldovy citlivosti a uměřenosti nelze vymyslet. Fénix je kultivované drama, které není hanba obrečet. Protože veškerou tíhu si poctivě vyslouží. ()
Rovnou to mohli pojmenovat Das Schwindelgefühl sakumprdum, jelikož inpirace u "však-vy-víte-čeho" je neoddiskutovatelná. A na škodu, protože od scény "poprvé v Johnyho brlochu" to namísto tenze mezi postavami docílí přesně opačného účinku; tedy učebnicového nalajnování děje k jedinému možnému rozuzlení. A tam to také bez jakýchkoli překvapení o hodinu později v poklidném tempu rutině dorazí. Funguje to tedy především díky úvodní třetině a ústřední dvojici (v níž on je nepřiznaný německy hovořící levoboček Russela Crowea). I tak to je solidní "hitchovina", které to však paradoxně více sluší v linii "konečně jiné uchopení tématu vyrovnávání se s návratem z koncentráku a poválečné identity německého národa", kdy to ve vší své subtilnosti, náznacích a nevyřčenosti umí být neporovnatelně působivější než v té žánrové poloze. ()
„…A NOVÝ OBLIČEJ JE VÝHODA. BUDETE ÚPLNĚ NOVÝ ČLOVĚK…“ /// Pomalý, dramatický a jen tak jako mimochodem slibující, že na konci budete čumět. Aspoň teda já to tak bral, protože normálně se toho zase tolik neděje. Nelly má za sebou traumatizující zážitek a říkám si, jestli vona neměla s voperací ksichtu, podstoupit i voperaci mozku. Po 40ti minutách se zdá, že konečně to pomalý dramatický plynutí, kdy většinu času sledujeme dva herce, začne víc bavit. Ale vono to vlastně zase jen a jen slibuje překvapení. To se nakonec dostaví, bohužel nadšení necáká z obecenstva, nýbrž s osazenstva. Což plní účel dějovej, ale vůbec ne diváckej. Taková natažená historka, která se jistě mohla stát, ale který chybí silnější konec (kterej asi kniha má). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román „Le Retour des cendres“, který v roce 1961 napsal Hubert Monteilhet, číst nebudu. 2.) Vrátila se mně stará a já ji nepoznal. 3.) Thx za titule „Clear“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Bezprostřední dojem z filmu byl mírným zklamáním, ale to co se mi zpočátku zdála jako nevýhoda teď zpětně oceňuju. Tématicky vypjatý příběh je podán s téměř absolutní absencí dramatu a napětí, což mi nejdříve vadilo, teď naopak oceňuji jak lehce a intimně dokázal Petzold tohle odvyprávět. ()
Kdo nepozná každý centimetr těla a duši uvnitř své ženy, tak si ji nezaslouží. Chladnost postav a kostra příběhu mě ale nezasáhla. ()
S hodnocením na mě ještě nechoďte. Snažím se tu absolutní vykonstruovanost příběhu, jemuž ani s přimhouřením obou očí nejde uvěřit, přejít jako uměleckou licenci, ostatně v to jistě tvůrci doufají. A pak je celý film skutečně velmi působivý, protože onen námět má něco do sebe. Stejně jako režie a herci. Vlastně všechno, co jsem viděl, mě nutí k tomu ten film mít rád, a já se tomu rád odevzdám, jenom prostě ta premisa na hraně směšnosti mi brzdí v tom se s filmem propojit. Ale třeba holt všem Němcům připadají Židi stejní, nebo co já vím... Vidím to přesto na čtyři hvězdy. ()
Německé Vertigo. ()
"Žánrová hra, která je v jistých ohledech velmi jednoduchá a přímá, se ve Fénixovi postupně komplikuje. S tím, jak se Nelly pod vedením Johnnyho čím dál víc blíží svému dřívějšímu já, se například značně problematizuje původně jasně položená otázka filmového monstra. Nestává se jím Nelly až teď, při své přeměně v dokonale oblečenou a nalíčenou napodobeninu sebe sama? Odpovědí může být, že se ve skutečnosti stává jen monstrem jiného řádu – takovým, které neděsí prvoplánově svým zdeformovaným zevnějškem, ale naopak poněkud složitěji tím, co pod pečlivě vymodelovaným exteriérem skrývá." Recenze pro 25fps ()
Jak hodnotit Fénixe, toť věru zapeklitá otázka. Tedy, abychom si rozuměli, nemám nejmenším problém označit Fénixe za opravdu špatný film. Tedy fundamentálně špatný film. Na druhou stranu Fénix je špatný takovým sympatickým zvráceným způsobem a jeho řemeslná stránka v sobě obsahuje nesporně mnohé klady. Je to snímek, ze kterého doslova řve faleš. Je nedůvěryhodný lidskými emocemi, myšlenkovými pochody i činy jeho hrdinů. Tím, jak je snaživě vážný, se dostává na hranu směšnosti, a tím, jak se urputně snaží o katarzi, se dostává až za onu hranici. Můj pocit z filmu dokonale shrnuje poslední věta komentáře rikitiki. Niny Hoss mi bylo až líto za to, čím ji nechal režisér projít. Není podstatné, že Fénix je konstrukt. Takových je spousta filmů a přesto dokážou být plně funkční. Příkladem je ostatně Hitchcockovo Vertigo, na které mnozí komentátoři odkazují. Problém je v tom, že je to konstrukt naivní a křečovitý. Líbila se mi kamera, postava Johnyho velmi pěkně zahraná Ronaldem Zehrfeldem a líbila se mi i atmosféra, ale za víc jak 40 % celkového dojmu to nebude a Petzold může být rád, vzhledem k tomu, jak naložil s vážným tématem, i za tuhle skromnou nadílku. ()
Kdo nezná každý milimetr těla své ženy, ten si ji nezaslouží.. Petzold nechá diváka celou dobu svádět boj mezi pocitem vykonstruovanosti a myšlenkou na podobenství o vytěsňování hříchů minulosti z myslí jednotlivců i celých národů (jakési anestetikum duše, jakkoliv nemožné). Cole Porter v němčině to začne, Billie Holiday ránou přímo do srdce ukončí. „Love is pure gold and time a thief, we´re late, darling, we´re late. The curtain descends, everything ends too soon, too soon…“ ()
Možná to znáte - přepnete program a zakoukáte se do filmu, který už chvíli běží. A nemůžete se odtrhnout. Až skončí, pustíte si ho znovu od začátku. Tak tohle je pro mě Fenix. Má přesně to znepokojující napětí, které vás přiková k obrazovce a nedovolí vám odejít. Presně ten formát, který mi vyhovuje - málo postav, ale dokonale vykreslených, konflik se rozehrává postupně, graduje a vyvrcholení přijde až na závěr. Pro mě dokonalé. ()
Mám rád filmy z vojnového i povojnového obdobia. Film Fénix ponúka pohľad na povojnovú situáciu v Nemecku i zničený Berlín, ale ten hraje v tomto komornom filme len okrajovú úlohu. Príbeh je veľmi lákavý a ešte lákavejšie bolo pre mňa obsadenie Niny Hoss do hlavnej úlohy. Už vo filme Žena v Berlíne bola úžasná, je sympatická i presvedčivá. Režisér odkrýva karty postupne, hlavne v prvej polovici je tam vždy nejaký otáznik a pochybnosť a divák si nie je celkom istý, či Nelly je alebo nie je Johnnyho žena. R. Zehrfeld v roli Johnyho tiež úplne super, fakt mu to sadlo. Je to sympaťák a po T. Kretschmanovi by to mohol byť ďalší Nemec, ktorý môže kľudne hrať i v Hollywoode. S Malarkym sa výnimočne nezhodnem v tom, že Fénix nemá silnú scénu. Podľa mňa ňou je jednoznačne záverečná scéna (pozor spoiler!) so spevom na piáne. Johnnyho pohľad na ruku a tá hudba...Nádhera. 80%. ()
Při závěrečné Speak low mě mrazilo jako už dlouho ne. 4 a půl hvězdy. ()
Christian Petzold riedi thrillerovú substanciu predlohy až do psychologickej melodrámy. Miesto explicitnosti sa pohráva s náznakmi a dej ponecháva v opare hmlistých spomienok. Do popredia necháva vystúpiť otázku identity a pamäte, a tá skutočná dráma sa odohráva vo vnútri postáv, v nám neprístupných myšlienkach a zákutiach duše. Veľmi tomu napomáha Petzoldov elegantný filmový jazyk a návrat k jeho „tradičným“ prostriedkom - veľký dôraz na herectvo hornej polovice tela a reč tváre, pomalá dramatická výstavba s dôsledne ukotvenými zvratmi, čisté snímanie scény, výtvarnosť a výprava, obozretná práca so zvukom a starostlivo zvolená hudba. Vycibrený štýl s patinou klasického historického rozprávania pôsobí v dnešnej dobe až neobvykle, nie však zastaralo. Petzold si cieľavedome vypožičiava vhodné propriety i ďalších žánrov - menovite noiru, kabaretu a hororu. Viac v recenzii. ()
Zajímavé a poměrně originální téma, které má - narozdíl od nadhodnocených nesmyslů typu "John Wick" či "Kingsman" - alespoň nějakou myšlenku. Němčina filmu sluší, (pro většinu diváků) neokoukané tváře taktéž, s výsledným hodnocením nicméně zůstanu spíše při zemi. Peß a spol.: Nemyslím si, že by ji nepoznal, spíš si nehodlal / nechtěl / nemohl připustit, že by to mohla být skutečně ona. Z psychologického hlediska je Johnny jednou z nejzajímavějších postav, které letos prošly kinem (alespoň prozatím).;-) ()
Nemôžem si pomôcť, moc ma to nechytilo. Uznávam, technická, herecká aj formálna stránka sú na vysokej úrovni, len čo z toho, keď všetko prebíja taký nanič nevýrazný príbeh, na mňa moc šedivé, ploché a nudné. V tomto smere je dobrý len záver s pôsobivým klavírno-speváckym vystúpením a rozuzlením, na dobrý film sa mi to však zdá hrozne málo. Slabučký priemer. 50/100 ()
Související novinky
Kdo vyhrál první filmové ceny za rok 2015?
Oscarová sezóna pomalu začíná a jako tradičně se o první důležitá ocenění postarali pánové z National Board of Review. Tohle recenzentské sdružení potvrdilo, že nový Šílený Max nezasáhne jen do… (více)
*Spoilery.* Film se odehrává po tom, co je hlavní hrdinka propuštěna z koncentračního tábora. Celkem mě mátlo, kde vlastně se celý děj odehrává, no po přečtení základního popisu na databázi filmů mi potvrdili, že se děj odehrává v poválečném Německu. Celý film začíná scénou v autě, které je zastaveno nějakou formou německé policie. Jako první zde vidíme Ester. Z počátku pro mě bylo dost těžké poznat, kdo to vlastně je. Nějaký člen rodiny? Ti jsou ale všichni údajně mrtví. Časem vyplývá, že je to její kamarádka ještě z doby před tím, než je Nelly poslána do tábora. Nelly vidíme chvíli po tom, co auto zastaví, no nevidíme její tvář. Vidíme stvoření zabaleno do deky, které má hlavu zavázanou do již zakrvácených obvazů. Okamžitě se mi vybavil film Ich seh, Ich seh, což možná pomohlo k jistému nepříjemnému pocitu, když jsem takhle ženu viděla a myslím, že tento pohled nikomu nedělá moc dobře. Navíc to vzbuzovalo mou zvědavost, jelikož jsme neviděli její tvář a ptali jsme se v podstatě úplně stejně jako ten muž, jenž na ni křičel, ať mu ukáže svůj obličej. Kdyby tam nebyl, ani si neuvědomujeme, že v hlavě máme v tu chvíli podobné myšlenky. On se své odpovědi dočká velmi rychle, my si na to musíme nějakou dobu ještě počkat. Naše přání a zvědavost je ukojena v jejím snu. Sice stojí ve stínu, a tedy nevidíme nic výrazného, ale i tak na mě tento záběr nepůsobil moc příjemně. Její vykulené oči vystupovali z tmavě rudé tváře. Navíc šli v pozadí slyšet opravdu nepříjemné zvuky dýchání, které tomu dodávali ještě více nepříjemnou atmosféru. Brzy se nám ve filmu začnou objevovat náznaky na posledního hlavního hrdinu. Vidíme fotografie, slyšíme několikrát jeho jméno – Johnny, muž s nímž Nelly byla, než ji odvedli. Ona se jej snaží najít, ale Ester jí v tom tak nějak odmítá pomoci a snaží se jí od toho odradit. Navíc pořád naráží na to, že je to zrádce a já jsem se tímto jejím názorem nechala velmi rychle ovlivnit. Časem se dozvídáme, že právě díky tomu, že on ji zradil, ji pravděpodobně odvedli, no ve filmu není vyložena pravdivá verze od Johnnyho, takže je na každém, čemu bude vlastně věřit. Já osobně jsem čekala, že ve filmu uvidíme tu dojemnou chvíli, kdy si žena sundává obvazy a bude to podobné, jako když ve filmech pro mladistvé dívka, jenž byla dříve ošklivka třídy, schází po schodech a je nejhezčí v celé místnosti. A nebo to bude podobně děsivé jako v Ich seh, ich seh. Zde ale tato scéna vůbec není a místo toho najednou prostě vidíme ženu u trosek, o kterých se v minulých záběrech vedla řeč. Když jí kamera najede na obličej, tak pochopíme, že je to stále ta stejná, jenž byla předtím v obvazech – už kvůli dřívějším fotografiím, a nebo stálým pohmožděninám v obličeji. Vždy když má film nějaký název, tak se snažím po čas filmu přemýšlet proč. Většinou je to do očí bijící, protože to má třeba název podle hlavního hrdiny, nebo místa, kde se to odehrává. Někdy je to tak, že je to podle nějaké věty, která ve filmu často zazní. Zde jsem čekala, když jsem uviděla, že Phoenix je název klubu, že to bude podobné jako u filmu Burlesque a film se bude točit okolo tohoto podniku. To se ale vůbec nestalo, ten podnik tam sice byl, ale mohli se potkat kdekoliv jinde, jelikož Phoenix měl minimální význam pro celý film. Přemýšlela jsem nad tím po sledování filmu a snažila jsem se to spojit nějak smyslně dohromady. (Samozřejmě, někdy je komár, prostě jenom komár a nemusíme v něm hledat nějaké další významy.) Osobně jsem došla až k tomu, že Fénix je bájné stvoření, které když zemře, tak shoří a poté se zrodí opět sám ze sebe. Ze svých vlastních trosek. Dá se to dost dobře přirovnat k příběhu této ženy. Když příběh začíná, tak říká, že ona sama sebe už nepoznává, že už neexistuje. Pak se ale díky Johnnymu dostává do role sebe sama a pomalu si začíná být více a více zase podobná, jako by se sbírala ze svého vlastního popela. Tak stejně se jejich vztah začal pomalu vracet z trosek. Bohužel, v tomto filmu se úplného závěru této dvojice nedočkáme. Když Nelly poprvé uvidí svého vysněného, tak na něj zavolá, ale on ji nepoznává. Vidíme to zlomení v ní samé, ale ona to nevzdává a jde za ním znovu. Johnny ale v ní vidí jen ženu, jenž je podobná té jeho a chce díky ní dostat peníze. Netuším, proč na tohle Nelly přistoupila, dle mého mu to měla v tuhle chvíli říct a zničit ho. Ona si ale volí tu romantičtější cestu – kdy s ním bude trávit čas a snaží se zjistit, zda ji opravdu zradil a jestli ji stále miluje. Je těžké říci, kdy muži dochází, že je to opravdu jeho žena a kdy si to přizná. Já osobně to vidím tak, že to samozřejmě tuší už dlouho, ale smíří se s tím sám v sobě až ve chvíli, kdy vidí číslo na její ruce a přestane hrát na klavír v závěrečné scéně. V té chvíli už dle mého nemůže popírat a zůstává ohromeně sedět. Nejsem příznivec otevřených konců, za což by mě určitě spousta milovníků dobrých filmů ukamenovala, protože přece otevřené konce jsou super a pobízí naši fantazii. Já to tak ale nevidím, přijde mi, jako by ten film pak nebyl dokončen a netušíme, jak tento příběh vlastně dopadne. Tady je to úplně dokonalý příklad toho, kdy jsem po konci filmu zmatená a naštvaná. Víme, že on ví. Ona dál zpívá a pak je prostě konec a my si musíme sami domýšlet, jak to asi dopadlo a zda jsou spolu, nejsou spolu a podobně. Nemám to ráda, ale to už je jen můj pohled na věc. Hold mám ráda, když je něco uzavřené. Když se podívám na postavy z toho druhého pohledu a to jako na herce, tak mě ohromuje herečka, jenž hraje Nelly a to Nina Hoss. Před tímto filmem jsem ji vůbec neznala, to nikoho z herců, ale musím říct, že v tomto filmu dle mého hrála skvěle. Taková ta dohra vnitřního zhroucení, když se vrátíte z koncentračního tábora. Ten táhlý vnitřní smutek a deprese, která prostě jen tak neodejde. Ta plachost. I ostatní herci byli velmi dobří, ale ona na mě zde zapůsobila nejsilněji, pravděpodobně kvůli roly, kterou dostala. Film patří mezi ty, které mají dle mého velmi pěkné propracované kompozice, ale zase bych jej nezařadila mezi ty nejlepší. Mám již mezi čím srovnávat a například – již zmiňovaný film Ich seh, Ich seh byl obrazově daleko zajímavější. Musím ale uznat, že se mi zde velmi líbilo nasvícení nočních záběrů a práce hned se scénami na začátku, kdy byla v autě nasvícena jen tvář a za ní úplná tma. Přes to jde ihned poznat, že se jedná o auto. Byli zde momenty, jenž jsem si zapamatovala jako velmi zajímavé. Například prolnutí hlavního titulku filmu s obrazem. Když vjede na cestu protijedoucí auto a osvítí obraz, tak postupně jeho světlo rozsvítí celou obrazovku a na ní se objeví titulek filmu. Střihová skladba filmu bylo docela jednoduchá. Nebyla zde nějaká spousta snů, nebo flashbacků, ale taky se zde jich pár objevilo. Nejvíce mě zaujal asi úsek, kdy Nelly leží ještě obmotaná obvazy v nemocnici v posteli a my slyšíme otevření dveří. Ona otáčí hlavu za zvukem – střih na dveře a tam stojí obvázaná osoba také. Mě okamžitě napadlo, že je to zase Nelly. Pak zavírá dveře, střih na Nelly v posteli jak se ztrácí světlo ze dveří. Byla jsem zprvu zmatená, no pak vidíme Nelly jak vychází ze dveří a tam je někdo další, kdo je stejně zavázaný jako ona a celá tato situace se nám osvětlí, no i tak to na mě působí jako výborný střih a pustila jsem si tuhle část hned několikrát. Zvuk v pozadí celého filmu mi přijde dost propracovaný. Zvuky v pozadí, dýchání, vítr, šum města a hudba. Hudba je v tomto filmu často velmi tichá, že ji ani pořádně nevnímáme, ale jistým způsobem nás uklidňuje, že tam je. Cítím to na sobě, když koukám na nějaké starší filmy, kdy je ještě zvuk takovou novinkou, že prostě hudba v pozadí, nebo propracované ruchy, jsou málo kdy. A to zvláštní ticho mě vždy zneklidňuje a mám pocit, že se mi buď pokazil počítač, nebo je něco špatně se souborem. A už snad jen závěr mého hodnocení. Film mě velmi zaujal svým scénářem, kdyby byla podobná kniha, určitě bych si ji přečetla. Jen mě mírně zklamal otevřený konec, ale to už je můj pohled na věc, věřím, že většině lidí otevřené konce nevadí. Co se týče vizuální stránky filmu, tak zde již mě film nijak extrémně neoslnil, no našli se i velmi zajímavé kompozice a záběry. () (méně) (více)