Knoflíková válka

Knoflíkovou válku jsem někdy na hranici puberty četl, jenže tenkrát mi přišla strašně impertinentní. Přitom z dnešního pohledu na ni trochu nahlížím jako na francouzské pojetí Rychlých šípů. Samozřejmě pouze ve smyslu klukovského dobrodružství. Dvě party se rvou jako koně a nic si nedarují. Paradoxně jsou schopni bitvu zastavit kvůli zraněnému králíkovi. Tenkrát prostě byla jiná doba a to, co si užívali Lovreňáci a Velraňáci by dnes už z mnoha důvodů nebylo možné. Jenže tenkrát nebyly mobily a počítače. Zajímavé též je, jak si na své bitky příležitostně zavzpomínají i dospělí, takže rivalita se zřejmě předávala po generacích. Přitom nahlížíme do světa dětí a dospívajících, kterému dospělí nerozumí a jako by ani nechtěli, ačkoli sami prožívali něco podobného. Jako by svým věkem ztratili paměť a nerozpomenuli se na své dětské zkušenosti a zážitky. Rozhodně lze ocenit klukovské herce, kteří působili naprosto přirozeně. Mimochodem, pro Tsillu Chelton, Christophe Bourseillera a Martina Lartigua se jednalo o debut na filmovém plátně. Naopak Michèle Méritz tímto svou hereckou kariéru zakončila. (03.09.2023)

Velmi půvabný klukovský film o dětství prostém, ale krásném. Vtipný, se špetkou smutku a s vynikající kamerou. Dvě vesnice, dvě klukovské party, svádějící nejednu velkolepou bitvu, válečné manévry, čest, zrada, trest, "spravedlivé" trestání od rodičů, válečné kořisti, válečný fond. Trochu sociální tématika, trochu praktického učení při hrách, pro dnešní mládež dávno zapomenuté dovednosti, romantika dětství, stráveného povětšinou v přírodě. Dnes zcela neznámá věc, drsné, krásné, přebírající návyky i zakořeněnou rivalitu svých rodičů. Z dětí je nutno zmínit především oba znesvářené vůdce: Lovreňáka Lebraca (André Treton) a Velreňáka L'Azteca (Michel Isella), oba dva jsou potrestáni internátní školou, a malý rošťáček Gibus (Martin Lartigue). Z dospělých nutno jmenovat drsného otce Lebraca (Jean Richard), trochu hartusícího otce L'Azteca (Jacques Dufilho), halasného otce zrádce Becaillého (Michel Galabru), a chápajícího učitele (Pierre Trabaud). Příjemný starý závan romantického dětství plného přírody, pohybu, zdravé řevnivosti a soutěživosti, výprasků a té romantiky, kterou už zavál čas. Jaká škoda, ty dobo! Ty! (23.08.2011)

Možno je na škodu, že ako prvú som videl Barratierovu verziu z roku 2011, pretože v porovnaní s ňou mi prišiel originál trošku menej emotívný, čo asi spôsobil fakt, že v dvojke sa pracuje s motívom vojny. Napriek tomu si myslím, že vďaka skvelým detským hercom ide o veľmi príjemnú rodinnú komédiu... 65% (02.10.2013)

Film velmi důrazně hraje na sociální notu a druhá půle už není tak vtipná, jak jsem si to pamatoval z dětství :-) Což ovšem neznamená, že by kvalita upadala, naopak... Černobílý materiál sluší a celé to končí polo- šťastně i realisticky... A o větě KDYBY SEM TO BYL VĚDĚL, TAK BYSEM SEM NECHODIL je asi zbytečné se zmiňovat :-) (16.06.2003)

Film je fajn zpracovaný a v rámci mezí vtipný. Dovedu pochopit, že se ve Francii tak proslavil a proč ho mají rádi. Za sebe ovšem nerozumím tomu, proč by se na film vůbec kdy potřebovali dívat lidé řekněme starší než šestnáct let. Napadají mě tedy filmoví či literární kritici, ale to je tak vše. Vtipy jsou fajn možná tak pro děti a dospívající, pro dospělé už mi to ovšem přijde jako docela blbost, které se upřímně smát nedovedu. Samotný spád filmu nebo i hudba jsou fajn, ale mně film nudil. Děti by si na Knoflíkové válce užili infantilní vtipy, ale na druhou stranu by je události filmu mohli negativně inspirovat. Osobně navíc naprosto nesnáším školní prostředí 20. století a jeho nyní zastaralé manýry, což se na mém hodnocení také podepsalo. Nejsem filmový kritik, hodnotím podle toho, jak se film líbí mně osobně. Moc ne. (23.04.2018)