Dokonalý šéf

Trailer mě zaujal a Coopera mám poslední dobou v hledáčku, tak jsem se k tomu i přes vlažný přijetí dopinkal a nelituju. Je sice pravda, že to místy působilo nedovařeně - chabě řešený odbočky a nepříliš uvěřitelná změna chování v závěru, ale i tak mělo kuchyňský napětí svý kouzlo, herecky jedničkový, příjemně mi to uplynulo. Do emocí pěknýho loňskýho CHEFa tady sice bylo daleko, ale jako studie složitýho perfekcionistickýho idiota to boduje. (04.01.2016)

A tady jsem byl zase jednou hodně potěšený, tím jak pohodový to pro mne byl zážitek. Kuchařské show miluju, a Dokonalý šéf, byl takovou dokonalou filmovou show. Tohle už není vaření, to je umění... Tím nechci degradovat náš guláš s šesti, ale tohle je prostě úplně jiná liga. Možná taky zkusím v očekávání kvalitního jídla, nechat ležet vidličku pod stolem :-) (27.10.2015)

Zajímavý paradox, film je zaplněn mými oblíbenými herci, přitom mě příliš neoslovil. Možná je to tím, že se neustále točí filmy a pořádají soutěže o vaření, zuřivě se bojuje o tituly a hvězdy a vždycky mi nějaký odborník na slovo vzatý z obrazovky vysvětlí, že se stravuji špatným způsobem, a i kdybych jedl zdravě, bude to na talíři vypadat hnusně, takže si všichni uvědomte, že když si dáte vepřové a nedáte si ho ve tvaru labutě, jste gastroburani a měli byste se stydět! Já jsem v klidu, absolvoval jsem základní vojenskou službu, takže mě příjemně překvapí každé jídlo, které neobsahuje šváby a není z jedné strany spálené a z druhé syrové. Na druhou stranu uznávám, že jsou tyto filmy důležité pro české restauratéry, kteří díky nim mohou předstírat, že je v pořádku, když se degustační porce tváří jako plnohodnotný oběd. (12.08.2016)

Další ze série mnoha gastronomických filmů, jež se v posledních cca osmi letech točí jako houby po dešti, až na to dokonce vznikla produkční společnost. Tenhle snímek je příjemný ve svém závěru, ale doklopýtává se k němu značnou porcí předvídatelných klišé, nezajímavých výbuchů vzteku a velmi, ale skutečně velmi plochou charakterizací postav. Chtěl bych o Adamovi vědět víc, než jen že neměl otce a matka neměla zájem (nebo to bylo naopak?) a že nezvládl příliš brzké dosažení svých snů. Chtěl bych víc vědět o jeho nové kuchařce, než že se po pitkách a večírcích pak chtěla starat o dceru, ale manželovi se to nelíbilo.chtěl bych víc vědět o Tonym, jeho homosexualitě a jeho umírajícím tatínkovi. Jako, v tomhle psychologickém pojetí naprosto exceluje Bistro Ramen, kterému tento film nesahá ani po kotníky. Máme zde hlavně orgistické záběry přípravy skvěle vypadajících jídel, jeden dialog o tom, proč nepodceňovat jídla z fast foodu, a skutečně "rodinný" konec, kdy si konečně samotářský vlk uvědomí, že na všechno nestačí sám a že musí někomu věřit. Jo, a taky, jak jsem se dočetl v titulcích, se točilo v kuchyních restaurací Gordona Ramsayho, to mě rovněž potěšilo. Pak jsem málem nepoznal Emmu Thompson, která vypadá jak krabice, ani Umu Thruman, ta zas vypadá jak Joker nebo nějaký zlý, nájemný vrah. Celé je to hodně předvídatelné, v charakterech ploché, hvězdu navíc dávám za pozitivní konec. (06.10.2019)

Prostředí michelinských restaurací mě zajímá, takže bylo fajn nahlédnout do jeho filmové verze. Víc než příběh - protože ten byl docela prostý - mě samozřejmě zaujaly dobroty, které šéfkuchaři vytvářeli na talíři. Šokující, a perfektně zahrané, byly hysterické scény, které u toho Bradley předváděl. Ačkoliv nevím, jestli by mi chutnalo, kdybych viděla, jaký stres za tím stojí. Slabší 4*, a přiznávám, že v mém hodnocení hraje velkou roli jídlo. (20.01.2017)