Filmový dobrodruh Karel Zeman

Ve vztahu ke Zlínu (i vzhledem k věku asi) si myslím, že město je naprosto samozřejmou součástí vnímání díla Karla Zemana a jeho fantaskních světů; dokonalosti s jakou se nebál vedle sebe postavit největší herecká esa kvůli několika málo - přesto úchvatným replikám. Dokument otevírá všechno, co na Zemanových filmech zbožňuju od svých tří. Koneckonců Fryštáckou přehradu jsem si oblíbil jenom díky tomu, že tam natáčel Cestu do pravěku. Když k tomu připočtu nadšené ódy brunátného Terryho Gilliama - má to kouzlo ještě o něco víc. Navíc z toho celého vystupuje povzdech, že takový druh filmů; tedy fantaskní nádhery tady dlouho nikdo neudělal a jestli vůbec udělá. (02.08.2015)

Veľmi vydarený profil tvorcu, chytrý, objektívny, s výpoveďami významných osobností svetového filmu, plný informácii, či už čo sa týka jeho trikových postupov, alebo historického kontextu. Na mňa je tu ale Zeman trošku moc idealizovaný a málo riešený ako osobnosť - jeho tvorba akoby bola zaujímavejšia, než on ako človek (Pavel Juráček, v tomto filme nepochopiteľne nespomenutý pri kapitole o Novej Vlne, o ňom píše vo svojich denníkoch ako o praktickom, no nudnom, naivnom a insitnom vykrádačovi bez názoru - vieme však, že Pavel Juráček nepísal pozitívne takmer o nikom). Vo výsledku to však chuť nepokazí a film takisto obsahuje príjemnú linku so súčasným napodobňovaním Zemanových trikov - a to s jeho starými detskými hercami. 4,5* a poctivá práca. (24.05.2020)

Len ten, kto má celoživotný dar detskej hravosti a zvedavosti dýchajúcej prísľubom záhadného dobrodružstva štekliaceho kdesi vo vnútornostiach dokáže vytvárať diela alebo udalosti, ktoré sú cítiť presne týmito záležitosťami. A ktoré sú fantasticky úspešné a natrvalo zapísané v hlavách a mysliach ich obdivovateľov. Pretože sa na nič nehrajú. Pretože sú len vygenerovaním snov a túžob ich tvorcov. Dokument to vystihol. Popri podarenom ukázaní života a diela pána Karla Zemana ukázal aj ďalších takýchto večných šarvancov, šracov či predpubertiakov - Tima Burtona a Terryho Gilliama. (04.03.2016)

Tohle rozhodně není na pět hvězd, ale rovnou za celé nebe zářících sluncí. Člověk jak má rád jeho filmy, jeho neskutečnou pracovitost a vůli, se kterou dokázal natočit tolik překrásných snímků, tak se zcela a jednoznačně ponořil do stodvou minut dokumentárního filmu jenom o něm. Dojemné bylo nejen to, jak své filmy točil, s čím si musel tehdy vystačit, ale i vypravování žijících spolupracovníků o tom, jak to tehdy celé vznikalo. Všichni se všechno učili za pochodu a pomáhali si svými nápady ze svých občanských profesí, jak se jen dalo. Co mě rovněž dojalo, byla oslava jeho práce velkou spoustou současných, významných režisérů a umělců z celého světa, pro nějž byl a je inspirací a ze kterého čerpají nápady do svých filmů. Cítila jsem z toho všeho až posvátně silnou pokoru a úctu k jeho osobě a k dílu, které vytvořil. O to víc je mi líto, že měl tu smůlu a žil u nás, v komunistickém Československu, kde mu, jako i jiným významným osobnostem, znemožnili další práci a oproti tomu, jak by jinde mohl být stavěn na piedestal a sázen do zlata, tak u nás si ho nevážili. (09.01.2016)

Zlínská pýcha. Pokaždé jiná, ale přitom stále osobitá. Studnice tvořivosti a nespoutané fantazie, která skromnost podmínek obrátila ve svou výhodu. Trik i speciální efekt mají společné, že jsou podvodem na diváka, jenže když je to první v rukou filmařského barona von Münchhausena, stává se iluze půvabným kouzlem a autentičnost relativním pojmem.. Vsuvky se snahou napodobit konkrétní scény v současnosti vedly k jistému rozmělnění, ale možná to bylo nakonec dobře. Po té sérii poklon neskončilo mé dmutí puknutím.. (15.05.2020)