Rudý kapitán

V našich končinách málokdy vídaná atmosferická žánrovka s upomínkou k temné náladě Schulhoffových černobílých kriminálek... Dokonalé herecké výkony (pozor, nutno vidět v původním slovenském znění, český dabing je tristní), vynalézavá kamera, sugestivní pokus o retro atmosféru. Velká škoda některých scenáristických lapsů a nelogičností, neboť jinak zbytek díla vykazoval velkou dávku realističnosti a i když nikde nezazní zprofanovaná formule ,,natočeno podle skutečné události", mám za to, že takhle nějak se to klidně mohlo stát... (09.02.2017)

Páreček sveřepých maďarských kriplinalistů ve složení Huhňal a Pičus, v němž se však i Huhňal chová jako Pičus, honí Zarudlého kokotpitána, iracionálně šikanuje otylé a vyžilé tele z Teletele aka agenta Zachrapa, no a možná přijde i kouzelník. Je to sice plné opravdu vychytaných kamerových vyfikundací a hraje k tomu atmosférická hudba, nicméně globálně to evokuje vážně míněné trampoty četníku z Retardovy Lhoty na stopě pavlačového spiknutí Mentálluminatů, během kterých si střihač postříhal prsty a scénárista si dal co půl hodiny šluka nějakého pětilebkového matroše a zapomněl, kde skončil. Pravdou je, že i ta předloha slavného uherského orgána je vskutku vytříbené a estetické čtení, způsobující hnědý zákal, jež připomíná ony tolik oblíbené a stylisticky nesmírně sofistikované trafikové „Skutečné kriminální případy“, psané neméně nadanými orgány, a pokud nejste jedním z té pásové masy, co stěží přeslabikuje příbalový leták svých IQstimulantů, akorát si s tím poškrábete prdel. A Oldo, vole, už se nikdy neper a radši jim tam příště udělej čulibrka! (11.11.2016)

Když jsem se o filmu dozvěděl poprvé, moc jsem se na něj těšil. Hlavně na Jirku Kaisera, který zraje jako víno a z estrádního šaška normalizačních televarieté (netvrdím, že jsem se tehdá nesmál!) se stal hercem charakterních rolí. No a konečně jsem měl možnost film vidět. Hned od začátku jsem byl nadšen. Bratislava parného léta roku 1992 byla udělána opravdu skvostně. Tvůrci si dali moc práce se vším tím dobovým vybavením, auty atd.. Skvělá byla ta policejní, ještě žloto-bílá jimž se ze dveří rozpálených sluncem slepoval nápis policie překrývající VB. S nálezem mrtvoly s hřebem v hlavě začíná film dostávat grády a já si moc liboval. I já jsem si asi zde poprvé řekl - sakra dyť ten Suchánek opravdu celkem umí hrát když chce... Bohužel pak film přešel z napínavého pátrání do akčních scén a já chvilkami netušil, jestli nekoukám na nějakou retro Kobru 11. V závěru akčnost graduje a tak tu nechybí přestřelky ani skřípnutý baloňák... To co se tak pomalu a slibně rozjíždělo najednou ke konci strašně rychle skončí a některé věci ani divák pořádně nepochopí. Skoro bych řekl, že film měl krátkou stopáž. Je to škoda, tohle mělo sakra dobře našlápnuto. Bohužel i samotný Kaiser (resp. jeho role) mně tu celkem zklamala, myslel jsem, že mu bude dán větší prostor. Hodnotím velmi pozitivně hlavně atmošku a prostředí, příběh sám chtěl doladit. Dvě zlomené jehly. * * (11.11.2016)

Červený kapitán nie je dákou extrémne vydarenou sondážou do horkých 90rokov - tzv. poprevratového obdobia, kedy násilie a kriminalita tvorili bežný dej mestských ulíc. Tvorcovia sa vo veľkom miesto vykreslení efektnej rytmiky odhaľovania prípadu, na ktorom stojí klbko organizovaného zločinu prílišne zameriavajú skôr na technické parametre: okienka kamier, vypiplanosť filtrov, spôsobov rečí a dešifrovaniu komunikujúcich, ale ono ozajstné jadro naratívneho poľa mi nejako unikalo. Snáď sa nabudúce nebudú vyskytovať takéto mediálne prekáračky pri promovaní snímok a toľko sľúbeného ovocia za tak málo efektívnej muziky, ale už to prekypuje čoraz častejšie a nedá sa tomu v našom prostredí dáko zabrániť. Proste kostra, na ktorej vždycky stoja úspešné kriminálky nedrží pohromade, ale zarovno i také tie karikaturistické pózy niektorých účinkujúcich sú pekným fopá a neodzrkadľujú ono odhodlanie a presvedčivosť tej či onej postavy, ale len jej vonkajší prejav. (09.04.2017)

"Keď montuješ traktory, máš veriť ve vedúcu úlohu strany a nie v boha." Já jsem se na Rudého kapitána opravdu těšil, ale on se tak dlouho neobjevoval, že mi mezitím začalo být jedno, kdo a proč zapomněl hřebík v kostelníkově hlavě. Pak byl "hrdina" konečně objeven a ono se kupodivu nic nezměnilo. Stále mi bylo jedno, kdo je vrah, kdo farář a kdo estébák. Já jsem zkrátka ve svém životě poznal dva estébáky a jednoho faráře, což nejsou mé nejoblíbenější profese, a přesto bych radši se všemi zašel na jedno, než bych se znovu musel dívat na Rudého kapitána. (12.01.2017)