Krycí jméno Holec

Příjmení pana režiséra a spoluscénáristy dává tušit, že má k Česko(slovensku) nadstandardní osobní vztah. Zřejmě proto se ujal této látky, která se vztahuje zejména k naší zemi v letech 1967 a 1968. Děj se přitom odehrává převážně v Rakousku, protože Helmut Zilk je rakouský novinář, který ze zištných důvodů spolupracuje s československou kontrarozvědkou. Jsou to pro něj lehce vydělané peníze, dokud po něm protistrana nechce něco skutečně zásadního. Příběh má být inspirován životem režiséra Jana Němce (Kryštof Hádek). Skutečnou postavou byl také Helmut Zilk. Sledujeme tedy film, který je do značné míry pravdivý, byť působí značně nadneseně. Z toho důvodu stojí rozhodně za zhlédnutí. S obsahem tudíž nemám větší problém. Naopak, opravdu mě zaujal. Mnohem horší je to už ale v případě tohoto filmu s formou. Iritovala mě četnost postelových scén, Vicy Kerekes už mi bylo vážně líto. Člověk už nepozná, jestli je tou matrací postava, kterou znázorňuje, nebo její představitelka. Všude, kde to aspoň trochu šlo, sáhl Novotny po podivně servírované nahotě. Všechny auťáky se musí lesknout jak psí koule, všichni zlouni jsou oškliví a dokonale sterilní, všichni klaďasové minimálně hezcí, hodní, celkově daleko zajímavější. Ve výsledku pak tento film působí afektovaně a odtažitě. Přitom ale není úplně špatný a je hmatatelným důkazem, že se o nás naši rakouští sousedé zajímají, byť jejich pozornost v první řadě patrně upoutala rakouská část příběhu v podobě osoby Helmuta Zilka. (19.09.2018)

Vše už bylo řečeno v hraném dokumentu Holka Ferrari Dino. Ale když už je tu film, který je napůl český, vidím to skoro jako svou povinnost se podívat, co z toho kouká pro diváka. Dala jsem si rakouskou verzi. Abych byla spravedlivá, počkám si ještě na českou, třeba mi to sedne o fous líp. Obšírněji se vyjádřím až potom. (11.06.2018)

Je to dost pro mě těžký hodnotit. Na jednu stranu jsem rád, že byla zfilmována povídka jednoho velikána českého filmu na druhou stranu by to mohlo být zpracováno o píď lépe. Obsazení ovšem bylo v pohodě a herecké výkony nezaostávali (Hádek, Zeiler, Novotný). Děsil jsem se hudby O. Brzobohatého jelikož není na hledáčku mých oblíbených muzikantů a považuji ho za jednu nejvíc zbytečných osobností v rámci české hudební scény, která svou popularitu získala hlavně jménem. Pro mě hudba je důležitým filmový atributem, ovšem musím podotknout, že v tomto případě to bylo překvapení. V úvodu jsem pochyboval, ale následně musím podotknout, že svou práci odvedl dobře. KJH nepatří mezi filmy, které člověka do doby vyloženě vtáhnou jako třeba Pouta. Je to spíše takový stylizovaný biják, na který se nechá dívat. Nu tak a teď co vyvádí ten Michálek, jdu na něj :D (24.09.2016)

Celkem kvalitní po formální stránce, vyspělá režie, nápaditá kamera. Ovšem scénář na velmi slabé úrovni, jehož slabiny odkryli hlavně herci, kteří nevěděli o čem přesně hrát. Popis událostí a kvalitní předloha Jana Němce nemusí ještě znamenat, že z toho bude úspěšný a dobrý film. Pobavily mě Brzobohatého písničky. Část druhé hvězdy patří i Hádkovi, Daně Markové a kostýmní výtvarnici. Obsazení Kerekes bylo v tomto filmu úplně zbytečné. (20.08.2018)

Snímek měl být poctou Janu Němcovi, vycházel koneckonců z jeho povídky, ale nemůžu si pomoct, mám pocit, že nějak nedošlo na to, že by se o skutečnou poctu jednalo. Spíše je to klasický český film o snaze se vyrovnat s minulostí, ale s tím, že jediné, co je tu opravdu dobré, je scéna, kterou Jan natočí na kameru, respektive donutí Jardu natočit. Pak už je to jen bez nápadu. (08.03.2018)