La La Land

„Chceš zůstat na další?“ - „Ne, měli bychom jít.“ Chazelle si u mě Whiplashem nasadil laťku pořádně vysoko a…nezklamal mě! Technická stránka je vypiplaná, příběh dostatečně nosný, herecké duo sehrané. Snímek se může plně opřít o skvěle zvládnuté žánrové pilíře jako taneční choreografii, chytlavou hudbu (těch písní je tu sice přehršel, ale hned několik bylo opravdu výrazných) a v neposlední řadě nevtíravý zpěv. A když už jsem u té otázky žánru…pro někoho byl ten přechod od muzikálu k hudebnímu filmu hůře přijatelný, mně ovšem přišel až překvapivě plynulý, a to kvůli změně nálady a atmosféry snímku. A přestože se film pocitově překlopí, úsměvné, zábavné, smutné i niterné scény se střídají až do výborného konce. Na rozdíl od Whiplashe jsem sice nebyl tolik stržen (příběhem či rytmem), ovšem nechal jsem se postupně okouzlit, řádně dojmout (!) a tuhle neobyčejnou podívanou si užil na 5*. „Nevyhazujte mě.“ - „Je konec! Je mi líto, Sebe.“ - „Jsou Vánoce!“ - „Ano, viděl jsem výzdobu. Hodně štěstí v Novém roce.“ (25.05.2017)

Něžné, citlivé, většinu času optimistické a vlastně celé nadčasové. Emma Stone a Ryan Gosling k sobě na plátně prostě patří, velice jim to sluší a to, že zaostávají za muzikálovou elitou 50. let je vlastně jedno. Damien Chazelle dokáže pomocí pár světel, barev a za zvuků hudby od Hustina Hurwitze vykouzlit podmanivý zasněný svět. Je to jako se dívat skrz čas 60 let dozadu, do dob, kdy Los Angeles byl místem splněných snů a tancovat v záři reflektorů (nebo pouliční lampy) dávalo člověku pocit věčnosti. La La Land je kouzelně něžný snímek, který místo barev mění odstíny, místo deště používá sníh a místo dokonalého tance sází na sympatie. Možná je škoda, že film nedokáže strhnout jako Moulin Rouge, agresivně vtáhnout, nepustit, donutit diváka prožívat "tím bolestivým způsobem". Tohle pohladí, jako políbek Emmy Stone na tvář, ucítítě tu její krásnou vůni a ona odejde a vy si budete chtít tu chvíli zopakovat (soundtrack k tomu velice pomáhá). Byl jsem nadmíru potěšen a přestože jde spíše o lepší 4*, tu pátou tam dávám za to pohlcení, hlavně v epilogu, kdy jsem se zahlédl nejvíc... Nejlepší muzikál od Moulin Rouge. (01.01.2017)

Jednooký mezi slepými králem... Jedině tak si lze vysvětlit těch 12 (nepochopitelných) nominací na Oscara. Přirovnávání La La Landu k Moulin Rouge, to jako vážně?! Druhý zmíněný byl audiovizuálně mnohem vypiplanější, příběhově mnohem silnější a hlavně měl sympatické herce v hlavních rolích. Bezprostřední a trhlou Emmu Stone mám ráda, nikdy mi v ničem nevadila. Což se ale nedá říct o Ryanu Goslingovi - nezlobte se na mě, ale ten chlap je totální herecký dřevo. Začátek filmu na dálnici byla strojená přehypovaná nuda, potom se to celkem dobře rozjelo jak se Mia a Sebastian navzájem oťukávali a od druhé poloviny se rozjede tak utahané hořkosladké melodrama, že jsem myslela že se ukoušu nudou. Ta kýčovitá snaha o efekt a průhledná snaha dojmout diváka mi skoro celý film zkazila. Nechce se mi věřit že filmař, který má na svém kontě dynamický Wiplash, má na svědomí tento tempem nevyvážený snímek. Na druhou stranu má to pěknou kameru, zručně zrežírovaná taneční čísla a vcelku dobrou hudbu (2 písně jsou solidní nadprůměr, zbytek šel mimo mě) ale to je tak asi všechno. Humbuk kolem La La Landu šel úplně mimo mě. 60 % (29.01.2017)

Ok, tak ja k tomu asi neco napisu. Cekal sem na to dobre rok. Jako milovnika klasickejch hollywoodskejch muzikalu jsem si doma postavil improvizovanou svatyni s podobiznou Ryana Goslinga a Emmy Stone. Behem te doby jsem hltal kazdy prd, ktery se zjevil na Deadline, Hollywoodreporteru, Variety, ScreenJunkies a dalsich. Zacali se objevovat nadsene reakce z Benatek a dalsich festivalu. Na tema La La Land jsem zapradal diskuze s kazdou filmovou a serialovou hvezdou, ktera se zjevila u mne v praci... Prisla prvni upoutavka a ja jsem v reakci na to vylucoval vsechny mozne telni tekutiny. Otravoval jsem KarlaR s kazdou prkotinou, ktera by se mohla nahodit na MZ a na jeji Facebook. Usinal jsem s tim, ze me uz za par mesicu (tejdnu) ceka filmovy zazitek meho zivota. Slovaci meli premieru v predstihu a ja sem nase bratia zacal nenavidet. Svine jedny. Nasledne prisla vanocni premiera La La Landu v nasi domovine a ja prave zjistil, ze budu muset byt v praci 13 dni v kus 12-16 hodin denne. Zvysil jsem spotrebu (ne)povolenych podpurnych latek na dvojnasobek a nejak prezil ty nadsene komentare, ktere se zacali objevovat vsude okolo. KarelR me taky tenkrat taky nasral. Konecne nekdy druhy tyden v lednu jsem se dostal do kina a prvni dojmy byly znacne - jak to rict - nevim, nechce se mi ted minutu premyslet o vhodnem slovicku. Clovek, kterej by toho mel v zivote vic nacteneho, by na to prisel okamzite. Ten film me zakonite zklamal, ale je to stejne pecka. Reziser Damien se spis nez klasickymy hollywoodskymi muzikaly nechal inspirovat tou francouzskou vlnou sedesatych let, kterou jsem kvuli tomuhle jednomu filmu taky poctive nakoukaval, a naserviroval nam muzikal, kterej zamiril do nasich Ipodu ne 12, ale 4 pisnickami a ve zbytku nas nicil romanci, ktera citlivejsi (a vnimavejsi) duse mohla nicit hooodne dlouho. Blue Valentine to tak docela nebyl, ale stejne to byla excelentne provedena exkurze do sveta, kterej je nam tak strasne vzdalenej, ale zaroven se do nej (skoro) kazdej dokazeme velmi rychle vcitit. Redakce dobre vi, ze neni zrovna nejlepsi napad, abych psal recenze a vyjadroval se oficialne k premieram novejch filmu, a tak si muzu odpustit obligatni odstavce u hudbe Justina Horowitze, preciznim vytvarnym ztvarneni, fantastickym strihu a x dalsich vecech. Zakoncim to proste jenom tim, ze La La Land nenaplnil moje ocekavani. Vlastne ani nemohl. Dostal jsem vazne neco trochu jinyho, nez co jsem ocekaval, ale to mi nebrani zaradit to mezi TOP 3 minulyho roku po bok Arrivalu a Sing Street. Vetsinu tech oskaru si to zaslouzi. (31.01.2017)

Celkové nadšení sice značně degraduje fakt, že muzika chvílemi slouží více Chazellově platonické lásce k ní samotné než dramaturgickému vývoji příběhu (jako příklad uvádím nádherně sestříhanou scénu z kina, která je pro mne nejkrásnějším romantickým výjevem ever, ale v okamžiku jejího vyvrcholení, kdy jsem k Emičce skoro sám začal špulit pusu, je nahrazena vizuálně půvabnou, ale emocionálně ne tak silnou hudební sekvencí), ale přesto je La La Land bezesporu nejkrásnějším hollywoodským muzikálem od Moulin Rouge. Zpočátku schází dramaturgická lehkost a spád a taneční čísla neoplývají kdovíjakou vizuální nádherou, ale Chazelle postupně mocně utahuje Ryanovi i Emičce tkaničky a protahuje je úžasným snem, který by chtěl (a měl se pokusit) prožít každý. Sněme, prožívejme, tancujme a ničeho nelitujme. Posledních patnáct minut - Baz Luhrmann feat. Wes Anderson... (26.02.2017)