La La Land

Pro mě osobně čistá nádhera...Vyjít z kina do dvacetistupňového mrazu a mít chuť tančit?:) S tímhle filmem žádný problém:) Ale přeci jen...kdyby hlavní ženskou postavu ztvárnila Rachel McAdams, byla bych ještě o trošku spokojenější...:) (07.01.2017)

Překvapivě příjemné. Silné prvky tradičního a klasického naivního muzikálu tak, jak to máme rádi a přitom bez většího patosu, kýče či amerických novodobých zmršenin. Také mě potěšily umělecké prvky, jazz a neotřele podaný příběh. Něco navíc mi tam však chybělo. Nějaká třešnička. Více emocí, nevim. Na konci jsem si oddechl. (09.01.2017)

Nepokrytě hloupě a naivně jsem se zamiloval, do Emmy do Ryana, do jejich snů a jejich setkávání ve městě andělů. Cynik ve mě by asi namítal, že to prostě není dokonalý, že na pět hvězdiček by čekal lepší vykreslení motivace postav a že je to až moc pohádkový (rozuměj hloupý)...ale ve chvíli, kdy Ryan rozbalil Flock of seagulls, v momentech kdy se milovali, snili a na život naráželi, mohl jít cynik na kafe (rozuměj do prdele) a já se zmohl jen na nablblej úsměv, případně slzy, případně obojí a zapomněl jsem na všechny ale a nebo a navzdory neodbytné realitě života jsem chtěl zase chvíli snít. Krásný to bylo a srdce mi to zlomilo, boys. (17.01.2017)

La La Land opravdu není film pro mě. Šel jsem na něj jen kvůli nadšeným recenzím, ale nečekal jsem žádný zázrak. Ani Whiplash mě moc nenadchnul a ani jeden z těchto filmů už nikdy nepotřebuji vidět znovu. S La la Landem jsem měl větší problém. U muzikálu mě buď musí zaujmout hudba nebo v muzikálu musí být komediální prvky. Pokud se na mě vytasíte s nudnou hudbou a taneční choreografií tak trpím. Jak se v La la Landu začalo zpívat a poskakovat, tak se mi myšlenky začaly toulat všude možně a já naprosto zapomněl, že sleduji film. To je docela zásadní problém. Klidně bych projekci ukočil po stmívačce po první hodině a šel domu. K postavám jsem si nevybudoval žádný vztah, takže mi bylo putna co bude dál a navíc jsem přesně odhadnul co bude následovat. Plusem díky kterému nejdu s hodnocením níže je, že Chazelle je docela talentovaný filmař a umí udělat pěkné záběry. Ale to už dneska v Hollywoodu umí každý druhý. (22.01.2017)

Uplynulo už více jak 50 let od doby, kdy muzikály patřily k jedněm z nejvíce ceněným a divácky oblíbeným žánrům v Hollywoodu. Koneckonců byl to právě muzikálový snímek Jazzový zpěvák z roku 1927, který odstartoval revoluci s názvem zvukový film. Dnes nejslavnější a pro mnohé možná i nejlepší muzikál všech dob, byl uveden do kin v roce 1952 a jmenoval se Zpívání v dešti. Snímek s vynikajícím a nepřekonatelným Genem Kellym v hlavní roli vypráví příběh dvou filmových herců. Hvězdy němého filmu, jež si snaží nalézt místo v éře, kdy němý film už zas tak neletí a neznámé herečky, jež s příchodem toho zvukového, dostává konečně příležitost zazářit. Rekapitulace děje Zpívání v dešti není náhodná, protože La La Land režiséra Damiena Chazellea (Whiplash) si ze slavného předchůdce mnohé půjčuje. Hlavním hrdinou je jazzman Sebastian (Ryan Gosling) jež sní o otevření vlastního jazzového klubu, bohužel pro něj, doba starosvětským hudebním žánrům nepřeje a okolí, včetně jeho rodiny, je přesvědčeno že jazz už zkrátka nemá co nabídnout a nikoho zajímat nebude. Mia (Emma Stone) se živí jako servírka ve studiích Warner Brothers. Její touhou je však stát se herečkou, a tak zkouší všemožné castingy a čeká na svoji velkou filmovou příležitost. Podobnosti jsou tedy nasnadě. V La La Landu zastupuje jazz muzikál jako žánr. Hrdinka pak předpojatého diváka, který jej nemá rád. Když tohle při sledování pochopíte a přistoupíte na režisérovu hru, stanete se součástí zajímavého sociálního experimentu, na jehož konci zjistíte, jestli opravdu muzikál nenávidíte, nebo jste zkrátka jen ještě nenašli ''ten pravý.'' La La Land ale nechce být jen jednoduchou poctou zlaté éře. Snaží se divákovy něco předat. Je myslím jasné, že se Sebastian a Mia setkají a stejně tak lze předvídat že se do sebe zamilují. Celou první polovinu, od prvního pětiminutového, naprosto geniálního, tanečního čísla na dálnici natočeného bez jediného střihu až po ústřední píseň City of Stars sledujete tradiční, barevný a vtipný film. Pak ovšem přijde druhá polovina. Na hrdiny začne dopadat tíha jejich životů, písně ustanou a my sledujeme něco, o čem víme že asi nedopadne špatně, ale nejspíš ani úplně dobře. Zde je tedy nakonec vidět odtržení od pravidel žánru a toho, co byste si jako divák přál vidět. Někoho to bude zcela určitě mrzet a někteří to přijmou bez větších potíží. Tenhle film je zkrátka jako život, někdy se vám chce zpívat a tančit, někdy prostě ne. Celý film by se dal shrnout do vcelku jednoduché otázky: Jak by to vypadalo, kdyby muzikál, tak jako ho známe z 50. let, někdo natočil dnes? Pokud vás také pálí zvědavost, vyrazte na La La Land. Nejenže vám odpoví ale zároveň dostane jeden z nejlepších (nejen) muzikálových snímků všech dob. (01.02.2017)

Tolik nápadité, hravě a přitom profesionální filmařiny jsem už dlouho neviděl. Po úvodním muzikálovém seznámení na dálnici z let osmdesátých přichází velmi současný příběh, který je moderně pojatý. Ten je vystřídán muzikálovým číslem ala 50. léta, hned na to klasické jazzové vystoupení... Skoro by se to k sobě nemělo hodit, ale zde to funguje perfektně. Často si u skvělých filmů říkám, že to třeba dlouho nemusím vidět, i když se mi to velmi líbilo, ale La La Land je pravým opakem. Těším se až to uvidím znova. Ne třeba hned zítra, ale za měsíc určitě... 9,5/10. Jo a ... Emma Stone je boží...a závěr je...boží. Update: Viděno mnohokrát a...10/10. (03.02.2017)

Damien Chazelle předvedl, že Whiplash nebyl omyl. Mistrovsky udělaný muzikál z prostředí LA, který se vám vryje pod kůži a budete slyšet jazz v uších ještě další den. Absolutní favorit roku. Už od první scény na dálnici, jsem měl obrovský úsměv na tváři a těšil jsem se, kam mě film zavede dál. Poté následovali krásně složené písně, promyšlené dialogy a úžasné herecké výkony. Emma Stone a Ryan Gosling podávali výkony své kariéry. Emma Stone si zaslouží vyhrát Cenu Akademie víc než kdokoliv jiný. Atmosféra, skvělá hudba, jeden z nejlepších filmových konců tohoto roku a mnohem víc. La La Land je naprosto skvělá podívaná, na kterou se dá koukat pořád dokola. Film by mohl být zkrácen o takových 10 minut, to je asi jediný problém, ale musím uznat, že 14 nominací je podle mě moc. 10/10 (07.02.2017)

Nemôžem si pomôcť, no mal som pocit...neviem prvé na čo som si spomenul, bol film Chorus Line. (10.02.2017)

Navštíveno tak trochu omylem, ale byl to takový ten krásný omyl. Jako ty, díky kterým vznikají všechny zajímavé vědecké objevy :-). Ale ne, jak jsem se zprvu cukala, tak nakonec to bylo báječné. Vysoko hodnotím hudbu, nosnou ústřední melodii, taneční čísla a vlastně i tu romantiku nově vznikajícího vztahu mezi hlavními hrdiny. Až jsem jim to skoro záviděla. A moc se mi líbila inspirace (někdo by řekl vykrádání) od těch starých hollywoodských muzikálů. (21.02.2017)

Film s neuvěřitelným kouzlem. Právě díky němu ve mně převážily kladné pocity, i když jsem v průběhu filmu cítila, že by mu značné zkrácení rozhodně neškodilo. Jsou zde však dva tábory lidí - jedni film chválí a vynáší do nebes, druzí se naopak drží u nízkých hodnocení. Procházka uměleckým La la landem rozhodně není pro každého. Mně však vnesl do srdce radost, obdivu k filmařskému umění (kterému film také vzdával hold, viz scéna procházejícího Goslinga a Stone kolem filmových ateliérů, staré filmové nápisy, úchvatná kamera...) a pocit spokojenosti. S muzikálem příliš společného nemá - snad jen ono umělecké ztvárnění plynutí času a vyjádření emocí skrze hudbu a tanec. Další film talentovaného Damiena Chazelle budu sledovat s očekáváním. (24.02.2017)

V mnoha směrech klasický holywoodský muzikál s inspirací v nejslavnější muzikálové éře 40. a 50. let, na druhé straně ve druhé polovině své stopáže vlastně typický muzikál bez muzikálových čísel. Výsledek aspoň pro mě poněkud rozpačitý, nejsem fanoušek muzikálu a La La Land pro mě nemá kouzlo - konec je možná pro klasický muzikál netypický, ale rozhodně ne drsný, pokud se snažím ukázat odvrácenou stranu Holywoodu až směšný, samozřejmě v romantické rovině to mu tak není. Ale mám problém se dívat na tenhle muzikál jako na přelomový, protože mi přijde, že se v něm opěvuje něco, co jakýkoliv jiný dramatický film objevil tak před sedmdesáti lety. La La Land navíc nemá jediné pamětihodné taneční nebo pěvecké číslo, proto zbyde skutečně jen dojem dramatické roviny. Barevné, hravé, leckdy až na hranici kýčovitosti, kulisy, ale i oblečení (časová neukotvenost, sice se ve filmu vyskytují moderní technologie, ale film samotný existuje spíše v časoprostoru). Pocitově mnohem, ale mnohem delší stopáž, která to svým velkým dojemným finále už moc nevytrhne. Mně tam chybí poetika, film vidím jako těžkopádný, kterému moc nefunguje ani přepnutí z vlny optimismu do reality. Ale dost záleží na jaké jste vlně a jak vidíte svět. V tom je La La Land nekompromisní, nevidíte-li to stejně jako Damien Chazelle, v tomhle případě máte smůlu. Buď, anebo. Za mě ne. A co bych vyzdvihla je chemie mezi Stone a Goslingem. 50% (28.02.2017)

Rok 2016 byl na skvělé filmy bohatý, ale ani jeden z nich mě tolik nepohladil na duši jako právě La La Land. Překrásně strávený čas. (03.03.2017)

Ach ten konec :) Pro ten konec jsem se narodil. Cítil jsem jak je život krásný při sledování tohoto filmu. Neutáhl jsem to a slzné kanálky vypustili svou přehradu. Obsazení hlavní dvojice se mi líbilo. Na film jsem chtěl jít již od premiéry. Strašně jsem se na to těšil. Odkládal jsem to a odkládal. Pak jsem na internetu našel soundtrack a poslouchal jsem alespoň ten. Aniž by jsem viděl film tak jsem se do něj zamiloval, ještě dříve než jsem jej viděl. No co jsem nečekal, že film ještě daleko předčí moje očekávání. Bylo to nádherné. Seděl jsem v kině jako jediný sám, každý byl tov páru. A byl jsem rád, protože jsem se soustředil a ponořil do filmu, který ve mě krásně rezonoval. Prostě jsem si to užíval a cítil jsem se dobitý tou skvělou jazzovou pozitivní energii. (13.04.2017)

Do tohto filmu som šiel s veľkou predpojatosťou. Ale ako som sa snažl tak som sa snažil ho sledovať nestranne nedalo sa. Stratené dve hodiny života. Klišé presladený gýč. Absolútne nulová výpovednosť. Romantika nic moc. Muzikálovo tak isto podpriemerné. Štvalo ma tam od hlavnej dvojice hercov asi všetko. Na 14 nominácií perfektný film. Len tak ďalej. (16.04.2017)

Já vím, já vím, teď budu za největšího ignoranta pod sluncem, ale! Tento film byl pro mne neskutečným utrpením a myslela jsem si, že nikdy neskončí. Dokonce jsem během něj odskočila pomýt nádobí a několikrát málem usnula. Vůbec se mi to nelíbilo, nechápu co si z toho mám odnést a už vím, který žánr opravdu nevyhledávám a ani vyhledávat nebudu. Je to muzikál. Není mi hezky, z toho, co píšu, ale cítím to tak. Samozřejmě si vážím lidí, kteří se na tom filmu nadřeli, ale za mě opravdu NE. Jedna hvězdička za krásnou ústřední písničku a Ryana Goslinga, který je fakt borec a válí. Tím bohužel můj výčet pozitiv filmu končí. Nikdy více. (18.04.2017)

Chvíli mi trvalo, než jsem naladil stejnou notu a zvykl si na ten styl, ale zhruba od půlky už jsem se vezl a hlavně poslední třetina byla neskutečná. 5*, fakt paráda! (21.08.2017)

Film s fantastickým rozjezdem, závěrem a s bezvadnou hudbou (mimo utahaných klavírních pokusů hlavního hrdiny). Mezi tím je poměrně řídký příběh, který neobsahuje ani desetinu emocí z nepřekonatelných Bohémů a ani trochu nadsázky z Moulin Rouge...a že by hlavní představitelé byli nějací talenti na zpěv - o tom nemůže být ani řeči. To zamrzí, protože jinak jsou to oba dobří herci... (27.11.2017)

Celkový dojem úplne fantastický nebol, ale niektoré scény boli na 8 hviezdičiek z 5. A nejaké mám podráždené oči, ach tá chrípka :) (24.02.2018)

Hudební čísla jsou strašlivě neupřímná, patetická sračka, všechno ostatní docela přijatelné, včetně (jako vždy) cute Emmy Stone a sice nechutného Ryana Goslinga, ale se zálibou k chutnému jazzu. Potěšil J.K Simmons, na kterého Damien Chazelle od Whiplashe zjevně nezapomněl. (24.08.2018)

Viděno už asi osmkrát a stále ne definitivně naposled! Pamatuji si, že když jsem na film šla úplně poprvé do Lucerny a viděla pětiminutovou scénu se sice úžasnou písní, ale s tím, že lidé skákali po autech, trochu nervózně jsem se ošívala. Přeci jen jsem na tenhle typ filmu nebyla zvyklá. Postupně jsem se ale do filmu dostávala, poslouchala nádherné písně a obdivovala herecké výkony Emmy a Ryana. Všechno jsem jim věřila. Naprosto. Všechno. Navíc, co pro ten film vše museli obětovat? Naučit se zpívat, tancovat, hrát na klavír... A finální sekvence sice láme srdce na milion kousků, ale pozdvihuje ten film na vůbec tu nejvyšší úroveň, jakou to jde. Všechny ceny má právem! Škoda toho fiaska s Oscarem za nejlepší film, to jsem myslela, že ovladačem rozbiju televizi. (01.01.2019)