Režie:
Oliver HirschbiegelKamera:
Rainer KlausmannHudba:
Alexander BubenheimHrají:
Moritz Bleibtreu, Christian Berkel, Oliver Stokowski, Wotan Wilke Möhring, Justus von Dohnányi, Nicki von Tempelhoff, Antoine Monot Jr., Edgar Selge (více)Obsahy(1)
Film založený na skutečných událostech při nechvalně známém "Stanfordském vězeňském experimentu", který proběhl v roce 1971. Uměle vybudované vězení se nachází v prostorách výzkumné laboratoře - kompletně s celami, mřížemi a s neustále přítomnými kamerami. Na dva týdny je najato za slib vysoké odměny dvacet mužů ke hře na vězně a dozorce. "Vězni" jsou uzavřeni a musí se podvolit zdánlivě mírným pravidlům. "Dozorcům" je nařízeno jednoduše udržet pořádek bez použití fyzického násilí. Každý má možnost skončit v kteroukoli chvíli, čímž ale pozbyde nároku na odměnu. Na začátku nálada mezi oběma skupinami je poměrně dobrá. Ale už brzy nastanou hádky a dozorci používají stále drastičtější metody k udržení pořádku... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (310)
Němci tyto filmy umí (viz možná o chloupek lepší Die Welle). Od třetiny filmu to dostane pravý spád, člověk začíná věřit v sílu experimentu a poznává lidskou povahu tak, jak se může projevit při stresových podmínkách. Skromný působivý snímek založený na skutečné události s propracovanou psychologií postav. Silné kafe. ()
O Stanfordském experimentu jsem slyšel jenom z rychlíku, čili jsem moc netušil, co mě čeká. Prvních pár minut jsem si zvykal na německý studený přístup k dramatu a sotva mi to přestalo vadit, uvědomil jsem si, že celý skupinový experiment se de facto blíže roztáčí jen kolem ústřední postavy a ostatní "vězni" až na pár výjimek tvoří jen bezejmennou hromádku neštěstí. Alespoň dozorci dostali trochu větší prostor a jejích pestré metamorfózy ze zakuklených pokrytců v ukázkové psychopaty celkovému dojmu zase zvedaly laťku. Závěrečný výbuch násilí pak zřejmě nebyl dle skutečnosti, během experimentu nikdo nezemřel, ale psychologická uvěřitelnost nedostala ani touhle invencí viditelné trhliny a poslední třetina je pětihvězdičková. ()
Naprostá úchylárna,která není filmařsky dokonalá-není detailní studií jednotlivých charaktérů(to snad ani nemá v ambicích)-ale naprosto dokonale ukazuje přechod z tak trochu drsnější hry do bodu,kdy už je vše zcela reálné,naprosto mimo kontrolu a totálně zoufalé...........Kritizovaný pomalejší rozjezd mi nevadil..o to drsněji a zvráceně absurdněji pak vyzněl zbytek....Není to čistých 5hvězd- ale za tu až fyzickou nevolnost při sledování -to tak nakonec ohodnotím. ()
V Doxu centru umění v Praze byla o tomto známém experimentu uspořádána pěkná výstava . Málokdo ví, že účastníci pokusu byli po mnoha letech vysledováni . Pokusu se vzepřel jeden účastník a zjistilo se , že celý život strávil jako kriminálník ve vězení a při experimentu se vzepřel jen proto, že měl otce, který ho týral a měl vzdor vůči všemu. Jiný účastník, který krutě týral, se dal na řádný život a přispíval na charitu. ()
Povedený film. Pro lidi, kteří se tohoto ani jiného, alespoň trochu podobného experimentu nikdy v životě nezúčastnili ;-) , to může být klidně i špičkový film. Co malinko sráží mé hodnocení ? To, že jsem se o dostupné materiály o stanfordském experimentu již dříve docela zajímal. Uznávám, že mne by asi nejvíc nadchnul hraný dokument BBC, plný faktografických údajů. Ale přesto – tento film alespoň rámcově zachytil podstatu experimentu a problémy vedoucí k jeho předčasnému ukončení. Duch předlohy nebyl zcela pošlapán. Jako se to bohužel stalo v remaku - Experiment (2010) – podprůměrného filmu a jako remake vyloženě slabého. ()
Galerie (53)
Zajímavosti (10)
- Oliver Stokowski (Schütte) trpí klaustrofobií. Když jsou na počátku filmu všichni vězni nahnáni do výtahu, v jeho tváři jsou patrné stopy opravdové nevolnosti. (Morien)
- Inspirováno skutečnou událostí. Americký psycholog a sociolog Philip Zimbardo opravdu v roce 1971 zkoušel tzv. Stanforský vězeňský experiment a sám později napsal scénář k filmovému dokumentu, který byl částečně doplněn skutečnými záběry. (Morien)
- P. Zimbardo sa vo svojej knihe „The Lucifer Effect“ (2007) vyslovil značne kriticky voči filmovému spracovaniu svojho Stanfordského experimentu. Tvrdí: „Film je inšpirovaný experimentom, čo podľa scenáristov dáva tejto "fantázii" punc legitimity a skutočnej udalosti. Zámerne však v záujme senzáciechtivosti namiesto skutočného priebehu nášho experimentu zobrazuje výmysly. Nakoniec ide o vulgárne zobrazenie sexizmu a bezdôvodnej sexuality, a násilia bez vyváženej hodnoty.“ (agency)
Reklama