O kuřatech a lidech

Dánsko je nudně plochá země, ale plodí rozhodně neploché filmy... O kuřatech a lidech je více než příjemná bizarnost parafrázující klasické dílo Ostrov doktora Moreaua, načernalá komedie, ve které to sekne Mikkelsenovi v roli další z řady podivínů, tentokrát se značně groteskním přesahem. Úžasná atmosféra a prostředí obydlené postavami pohybujícími se mezi genialitou a naprostou idiocií. Obsahuje parádní scény i dialogy, díky nimž je místy očekávatelný děj podružný. (25.06.2022)

"Trénujeme na slepicích, dokud nepřijdou ženský" Mistr bizáru v nejlepší formě a nic pro neosvícené aneb všechno, co jste nikdy nechtěli vidět. Úchylné naprosto ve všem a zcela bez hranic. Jít to pak do kin třeba s nálepkou rodinná komedie, mohl by z toho být i fenomén. Pět bratrů hledá lásku, jakéhokoliv druhu i věku... (26.10.2021)

Anders Thomas Jensen asi nebude mojim obľúbeným režisérom a musím priznať, že občas mi jeho čierny humor sedí, ale občas zase nie. Pri tomto filme som asi opäť v kategórii, kde mi to nepasovalo. Pár dobrých hlášok vo filme padlo a myslím si, že niektoré scénky stáli za to, ale musím povedať, že počas sledovania filmu si človek môže pomaly ale isto niektoré časti pospájať a začne to zvláštne dávať zmysel. Keby to len bolo trošku prekvapivejšie. Úprimne môžem povedať, že sa mi páčila špinavosť a autentickosť, ktorú film zobrazoval, ale občas mi to prišlo trošku pritiahnuté za vlasy a miestami až nepríjemné. Určite to nie je film, ktorý by som chcel niekedy vidieť znova a určite by som to ani nekategorizoval do filmov, ktorý na mňa príjemne zapôsobil. Jeho kvality sú trošku inde, no asi nie som dosť zrelý na podobné filmové témy. Hodnotenie: C+ (23.01.2016)

Spoilery! Neuvěřitelně originální záležitost, která dovede být vtipná a neskutečně zvrácená a nechutná zároveň. Pokud se vám někdy dostane do úst kuřátko s vyšším obsahem bílkovin, než by bylo zdrávo, tak jej okamžitě vyplivněte, protože je více než pravděpodobném, že se na něm ukájela celá Thanatosova rodina. Konečně jsem pochopil, kde vzala původ fráze "Chodit spát se slepicemi" a konečně jsem zahlédl pravou a upřímnou tvář dánského východa a můžu na mapě definitivně zaškrtat další část světa, do které se nechci nikdy podívat. Už samotný úvod, kde nám byl představen kompulzivní masturbátor Mads Mikkelsen, naznačil, že se bude jistě jednat o dosti nevšední divácký zážitek. Mads Mikkelsen však zdaleka není jediný psychopatský úchyl, kterého ve filmu zahlédnete. Dokonce by se skoro chtělo napsat, že je ten nejméně úchylný. Jeho bráškové jsou ti neburanštější burani, jaké si vůbec troufne vaše neburanská mysl představit. Pánové se chovají jako zvířátka, a jak se v průběhu filmu sami dozvíte, tak jimi částečně i jsou. Jejich táta se totiž v době, kdy ještě byl v kondici, věnoval genetickému inženýrství. Tento humor po většinu času dokonale funguje. Párkrát jsem se od srdíčka zasmál a vzápětí okamžitě zastyděl, když jsem si uvědomil, čemu jsem se to vlastně zasmál. Bohužel i tento nestandardní humor se časem omrzí. Navíc se mi ten nápad s podvedením genetiky moc nezamlouval. Více bych si snímek vychutnal s vědomím, že se jedná o obyčejnou rodinku retardů. Celkově vidím film na lepší tři hvězdy. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka harfuska. (07.11.2016)

Tak takhle by vypadal Darwinismus v praxi. Nenechte se zmýlit slupkou absurdní komedie. Nejedná se vůbec o bezobsažné, či samoúčelné dílko. Už Jung varoval před přílišným užíváním ratia lidského a světonázoru založeného (pouze) na jasných důkazech a empirii. Dnes, ve věku Dawkinse, Harrise, či Hitchense jsou podobné úvahy nasnadě (možná více, než kdy dřív). Tenhle film myšlenku „přízemnosti“ rozvíjí do konce, nejdříve zde máme Nietzscheovský moment smrti boha/otce a pak se noříme stále hlouběji do omezení člověka na pouhý organismus, jehož jediným cílem je souhrn násilí, sexu a zvířeckosti. Proto jsou hlavní postavy velmi inteligentní, avšak ve svém odvrhnutí jakéhokoliv vyššího smyslu značně autističtí. Chovají se jako přechytřelé děti, mají v hlavě spousty poznatků, ale ty jsou jim z hlediska duševního rozvoje k ničemu. Podobně jako rozdělil Žižek Hitchcockokův „psycho“ dům na tři podlaží, můžeme to udělat i v tomto případě. Superego je symbolem (mrtvého) otce, ego jest v prostředním patře a id se skrývá v celé své zrůdnosti ve sklepě. Konec je pak satirický obraz toho, co by se stalo, kdybychom pokračovali v současném trendu a nechali id převzít kontrolu (byť pod maskou ega). (23.04.2016)