Dellamorte Dellamore
Dellamorte Dellamore
Dellamorte Dellamore
Cemetery Man
Režie:
Michele SoaviScénář:
Gianni RomoliKamera:
Mauro MarchettiHudba:
Manuel De SicaHrají:
Rupert Everett, François Hadji-Lazaro, Anna Falchi, Mickey Knox, Clive Riche, Michele Soavi, Barbara Cupisti, Maddalena Ischiale, Fabiana Formica (více)Obsahy(1)
Kdo by nechtěl být správcem hřbitova? Květiny, milé vdovy, mír a klid a na to všechno shlíží z kříže Ježíš. Zkrátka idylka. Přesně takový hřbitov spravuje Francesco Dellamorte. Francesco je ale trochu smolař, a možná proto právě na jeho hřbitově mrtví sedm dní po pohřbu znovu ožívají. Samozřejmě se s tímto problémem svěřil příslušným úřadům, ale kdo by věřil hrobaři, který vidí vstávat mrtvé... Francesco má však svůj hřbitov rád a na tento jeho malý defekt si již dávno zvykl. Opravdové problémy začínají, až když na hřbitov vstoupí Ona. Ano, ta, na kterou je muž ochoten čekat třeba celý život... (Holly_Wood)
(více)Recenze (195)
V predstavení Eo Ipso divadla Stoka (z roku 1994) bola scénka o princípe smrti a života v umeleckej tvorbe a vlastne aj v živote samotnom. Volala sa Smrťá - Žiťá (Ars poetica). Soaviho film mi ju pripomenul. Áno pocta Böcklinovi aj Vertigu a kadečomu všeličomu, na konci zabieha do mysterióznosti a celý čas pôsobí dojmom pokrivenej paródie, či adaptácie nejakej poviedky Ladislava Klímu. Napriek snahe o dejovú i obrazovú originalitu mám z výsledku skôr rozpačitý dojem torty psíčka a mačičky, ktorí do nej vložili všetko čo im chutilo - mŕtve myši, ryby ba aj kosti aby krmy bolo dosti. Na nuansy chuti sa až tak nemyslelo. Alebo aj inak: čo stačí na párminútový divadelný skeč, stopäťminútový film celkom nezvláda. 66,6 % ()
Pre obyčajných ľudí je cintorín posledným miestom odpočinku pre zosnulých. Pre Francesca Dellamorteho domovom či náplňou práce riešenia každo"denných" starostí. Udržať mŕtveho v hrobe je čoraz náročnejšie. Jedného dňa spozná počas pohrebu krásnu mladú vdovu. Takmer ihneď sa zamiluje. Keď už sa zdá že v ceste za ich láskou nič nestojí, a ich telá počas nočného milovania navždy splynú v jedno, vychádza na zemský povrch zosnulý manžel, ktorý si chce zobrať späť to, čo mu za života "patrilo". Uhryznutá Francescova láska vstupuje do sveta "nemŕtvych". To však ani z ďaleka nebude najväčší problém, ktorý bude musieť Dellamorte vyriešiť. Rómeo Júliovský podtón cítiť na míle ďaleko. Minimálne jeden užívateľ, užívajúci meno hlavného hrdinu bude z môjho komentáru "nešťastný". Je mi ľúto, no z Talianska mi chutí akurát tak kuchyňa. Napriek tomu, že je snímok vďaka príbehu pomerne originálny, k nedeľnému stolu si túto "tutti-frutti" košeľu v novšom strihu 90' rokov neoblečiem. Nedokážem si pomôcť, no mňa tento horor, ktorý je návratom k starým "brakom" proste nebavil. Sucho konštatujem, že nebyť gore a ľahkého erotického nádychu ktorý je pre Talianov rovnako prirodzený, ako pizza na tanieri, nebolo by načo spomínať. Nesadla mi forma vtipu ani pointa sklamaného, nedoceného človeka okolím. No nakoľko má snímok úctyhodných 75%, budem to zrejme Ja, čo som ho dostatočne nedocenil. Je mi ľúto, no ja som si tých mnoha plusov proste nevšimol. Keď "Dellamorte Dellamore" porovnám s iným talianskym hororom so zombie tématikou ("Demons"), ktorý má síce o dosť prostejší dej, a je bez pointy, presto všetko je pre mňa jednoznačne víťazom, ktorý ponúkol väčšiu zábavu. A teraz si uvedomujem, že ešte aj k tej tretej hviezde sa musím poriadne prehovárať. Ale viete čo? Za pokus o hranie a dramatizáciu, berte si ju - 54,99%. ()
Ááách... ten Soavi - znalý mág velice plodné italské hororové školy. Jsem uhranutá tím místem "Buffalora", která dokáže navodit slastně dráždivý pocit. Fascinuje mě ponurý hřbitov za noci, přes den téměř idylický. "Francesco Dellamorte"... semknutý poutem věčným, zadumán, vzápětí plný života posílá "mrtvé" zpět kam patří. Udivující vážné hovory se "SMRTÍ"... i okouzlení jedinou bytostí tak žádoucí, je totiž dokonalá..."ONA"... stále vracející se. "Gnaghi"... věrný pomocník, nazývaný hlupákem (pozvracet starostovu dceru, jak směšně stupidní), ale v skrytu duše obohacený čímsi zprvu nedefinovatelným, co ti ostatní nevidí, jeho jediný hřích, obžerství je pro něj způsobem zapomnění, útěk před zhoubou temnoty, která čiší z každého koutu. Stačí jen otevřít a vstoupit do "KOSTNICE" ... mrazivé, obestřené pavučinami, čpící zatuchlostí, přitom tak lákající... ano je to tady. Již navždy lapena. ()
Byť správcom cintorína kde sa mŕtvy, po siedmich dňoch a niekedy aj skôr, preberajú k životu je práca na plný úväzok a to hlavne keď dôjde k zrúteniu autobusu z útesu plného študentov. Krásne prostredie cintorína ktoré naberá tú správnu atmosféru s derúcimi sa mŕtvymi do noci ktorých treba likvidovať guľkou do hlavy, rýľom alebo krucifixom, správcove trefné cinické monológy („To je zas deň.“ vonku krásne slnečne), skvelí Rupert Everett a jeho osudová milenka s ktorou si to rozdáva na hrobe jej mŕtveho manžela („My sme pred sebou nemali žiadne tajnosti.“), inak krásna fínska modelka, to všetko pod taktovkou kúzelníka s atmosférou a prácou s kamerou Michela Soaviho v patrične uletenom duchu. ()
Až já jednou přijdu na to, že ten snímek disponuje nějakou pojící myšlenkou, která z něj odkouzlí dojem roztrhané nahodilé estrády vlhkých snů režiséra, přidám dvě hvězdy. Zatím pendluju mezi jednou a pěti hvězdami. Anna Falchi ♥. ()
,,Jen přes mou mrtvolu!" ,,Tak to hned napravíme!" Popravdě jsem čekal větší taškařici, ale nakonec jsem byl spokojen. R.Everett je skvělý herec, souhlasím, že nedoceněný, i když nevím, zda to skutečně souvisí s jeho přiznanou homosexualitou. Ovšem obří nahé prsy Anny Falchiové rozehrává s bravurou a jejich milování na hrobě je bizarní a vášnivé zároveň. Prostředí hřbitova je úchvatné ve dne i v noci, mnohý obraz by stačilo zastavit a pak pověsit na zeď. Zaujalo mě ztvárnění Ostrova mrtvých ( švýcarský malíř Arnold Böcklin) jako miniatury uprostřed hřbitova. A kostnice! Nádherná, temná, připomene gotické horrory, Hammer studio, ale i Fulciho. Zdaleka ne tak vtipné jako Evil Dead, což je možná dobře. Hřbitov, smrt, život, smrt, osudová žena, život po životě, boj a klid. ()
Částečně vymykající se film, který je svou formou odlišný od jiných zombie filmů. Komediální stránka mi sedla, Dellamorte bral věc s obživlými mrtvolami s obdivuhodným klidem, stejně jako jeho pomalejší, milý parťák. Člověka to nutí k zamyšlení. ()
Skvělá hororová komedie (komedie???, ke konci spíše lynchovské drama), kde naprosto perlí Rupert Everett v titulní roli. Trousí jednu cynickou hlášku za druhou a vrací mrtvé tam, kam patří. ...a nejenom mrtvé. ()
Hodně zvláštní film. Na první pohled působí jako cool akční horor, ale to moc není, na to je příliš zadumaný. V podstatě všechny postavy ve filmu se chovají naprosto absurdně. Hlavní hrdina je občas citlivý romantik, občas zabijácký sociopat, místní policejní komisař je směšně neschopný a ženské postavy ze sebe vzrušeně vyrážejí naprosté nesmysly. Vlastně mentálně postižený Gnaghi se tu chová nejnormálněji. Ne že bych od filmu, kde se střílí zombíci na hřbitově po desítkách, čekal nějakou velkou realističnost, ale film připomíná tu nejbláznivější komedii například i tím, že ani fyzikální zákony tu moc neplatí - hroby pod náporem mrtvol "vybuchují", useknutá oživlá hlava skáče... Všechny tyhle blázniviny jsou ale režisérem Michelem Soavim natočené jako filozofický horor s nějakou tou romantikou a erotikou. Výsledný mix má pak působivou atmosféru, ale tahle jízda je na můj vkus příliš ujetá a zmatečná. (6/10) ()
Francesco je šéf. Má pod sebou stovky lidí. Francesco je správce krchova v jakési italské Díře. Někteří obyvatelé hřbitova trošku zlobí, takže je třeba je umravnit dum dum kulí, někdy postačí pohlazení rýčem. Takže tu máme další zombie taškařici? Kdepak, takhle jednoduchý to rozhodně není. Hlavní hrdina kromě úklidu tělesných schránek stihne prodělat osudovou lásku s velkým L (mimochodem Anna Falchi je neuvěřitelná samice!)a trousí existencionální moudra, aniž by u toho vypadal jako by utekl z Fontány. Já chci taky bydlet na hřbitově a balit vdovy na sbírku kostí. Paráda. ()
Vizualně strhující záležitost. Zdaleka nejlepší Soavihoi film vůbec. Těžko se to definuje jako žánr. Dlouho film působí jako výborná černá komedie, pak romance a nakonec se dočkáme i hlubších myšlenek. Jeden z nejlepších zombie filmů všech dob. A to ani nepotřeboval hektolitry krve a množství nechutností. Opravdu světlá vyjímka v tom italském zatuchlém a hnilobou nasáklem hororovém rybníčku. ()
Naprosto parádní splatterová zábava z italskýho hřitova, kde Francesco Dellamorte a jeho potroublej pomocník pohřbívají lidi vetšinou dvakrát, protože zdejší nebožtíci vstávají z hrobů jako zombies, dokud jim klasicky nepoléčíte mozek kulkou, lopatou, krumpáčem, atd. Zajímavý job, co? Na lepší hřbitovní kousek si nevzpomínám. Pokud samozřejmě pominu Spalovače mrtvol, tak mi na mysl přijde je Beatlejuice, ale to už zase jinde jsme. Opravdu povedený film, ve kterém nejdete krev, mozky, černý humor, erotiku, city, hlášky...jo, doporučuju! ()
Gotický horor v novom šate, moderné fantasy prvky so zvláštnou, ale o to viac príjemnejšou atmosférou mu rozhodne pristanú. Zároveň je tu cítiť lahodná pachuť romantiky šmrncnutá veľmi zaujímavou, bizarnou erotikou. Akousi čerešničkou na torte je všadeprítomný čierny humor, ktorý príde aj tam, kde by ho človek nečakal a to mu dodáva ešte výraznejšie, osobitejšie čaro. Toto všetko spolu vytvára zaujímavý príbeh zasadený do čudného, bizarného sveta, pričom za zmienku stoja aj niektoré myšlienky. K dokonalosti tomuto snímku chýba naozaj iba málo, len pár technických chybičiek, to je však len môj subjektívny názor. Rozhodne odporúčam, na svoje si prídu nielen milovníci hororového žánru.85/100 ()
O tomhle filmu vím strašně dlouho a popravdě jsem si myslel, že už jsem ho viděl. Až knížka 101 hororů které musíte vidět než zemřete mě upozornila, že tomu tak není. Rest jsem musel ihned dohnat. A musím uznat, že tahle hřbitovní story kde mrtvolnej smrad je všudypřítomnej se mi fakt líbila. Měl bych ale i pár výtek v podobě pár scén, který bych klidně vynechal. Ale bavil jsem se a to myslím smrtelně vážně. ()
Existenciální černá komedie, která je spíše černá, než komedie. ()
Dovolím si zacitovať jedného čsfd kolegu: "Absolútne zadosťučinenie". Tak to vidím ja -ak to prvýkrát priznám - ako hororový fanúšik ()
DD funguje skôr v jednotlivých sekvenciách, ako v celku. Zjednodušene povedané. Trochu obšírnejšie povedané, DD je v každej sekvencii takmer geniálny, ako po vizuálnej stránke, tak po dialógovej a niekedy aj filozofickej. Lenže keď sa to celé pospája, pôsobí to na mňa ako scény z viacerých filmov, ktoré sú občas atmosféricky úplne odlišné. Pokope to drží iba Rupert Everett, pre ktorého je to podľa mňa jeho životná úloha. Záver a pointa mohla byť všelijaká, Soavi sa vydal ťažko filozofickým a ťažko vysvetliteľným smerom. Možno tým stratil v poslednej tretine polovicu divákov, ktorí boli spočiatku nadšení. Ja ešte nie som rozhodnutý. Rozhodne mám ale rád filmy, kde je veľa tém na premýšľanie. Láska, smrť, násilie, samota, moc, peniaze. Všetko v jednej veľkej skrumáži. 70%. ()
Ten film je tak pitomej až je nakonec dobrej :D 3-4*, 10.4.2014, pc ()
Opravdu velice podivuhodný snímek. Začal jsem se na něj dívat s tím, že jde o horror, v půlce jsem si byl téměř jistý, že jde o horrorovou komedii a na konci jsem zjistil, že jsem vlastně viděl seriózní drama o postupujícím šílenství jednoho chudáka. Ale i s touto směsí žánrů na mě DD zapůsobilo dokonale. Bravo italským tvůrcům! ()
No jo, úlet jako hrom, o tom žádná. Ovšem osobně raději preferuju menší náklad šaškovských opiček. Jinými slovy vážnější tón by tomuhle v mnoha ohledech jasnému žánrovému masterpiece slušel mnohem víc. Ale i přesto mne Argentův žák nezklamal, fantasticky personifikovaná smrt, absurdní dějové zákruty a finální výjeb s divákem posunují Dellamorte Dellamore na mém žebříčku pohledných "hovadin" docela vysoko. A v neposlední řadě i Anna Falchi a její "zombie vamp". Nikdy bych neřekl, že by se mi sbíhaly sliny na rozkládající se fešandu. ()