Vražda na Nilu

Okrem faktu, že vraždenie na Níle je páchateľmi neskonale komplikovane naplánované, z čoho plynie, že je nepravdepodobné v ňom uspieť či jeho vinníkov napokon odhaliť, ide o takmer dokonalú konverzačnú detektívku, kde sa stretáva hádam toľko kultúr, nátur, zvykov a prízvukov, koľko je na palube pasažierov. Medzi nimi nájdeme krásne ženy, noblesné staršie paničky, uhladených gentlemanov, aj rebela či podvodníka. Ale keď Poirot začne nahlas dedukovať možnosti totožnosti páchateľa, jediné svedomie na prvý pohľad neostane čisté. Kto je teda vrah, to odhalí až jeho klasický záverečný monológ, na ktorý sa oplatí počkať. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s krimi/thrillerom sedemdesiatych rokov). (30.08.2015)

Pred pár dňami som písal komentár k Vražde v Orient-Exprese a ani nemám chuť vymýšľať ďalší k Smrti na Níle. Asi by som napísal to isté. Predloha, ktorú som v mladosti rád čítal, rovnako široká paleta skvelých hercov a výsledný dojem rovnako naftalínový. Takže rozdiel vidím iba v tom, že tam to bol vlak a tu propeler, s ktorým sa mi spájajú spomienky z detstva na výlety po Dunaji do Petržalky. (11.02.2012)

Již dříve jsem viděl Smrt na Nilu s Davidem Suchetem v hlavní roli, a proto jsem se i možná trochu ochudil o postupné řešení zápletky a závěrečné rozuzlení, ale i tak jsem se nakonec v rámci porovnání rozhodl, že film zhlédnu. Příběhově a herecky mi to příjde srovnatelné s novější verzí, tudíž dávám stejné hodnocení. Moc se mi líbilo, že zločin byl situován na loď, díky čemuž se zdálo vše ještě více tísnivé a dramatické. Zkrátka velmi povedená detektivka, která těží z hereckých výkonů a ze samotného námětu. (31.01.2012)

Má to výbornou pointu, na kterou se vyplatilo si počkat, ale tu to má díky stejnojmenné literární předloze A. Christie, ne filmařům. Když to dále porovnávám s knihou tak některé vedlejší linky byly zkráceny (nebo rovnou vynechány), což se týká i postav (logicky: jako nositelů těchto linek), ale to nevadí, za prvé s tím jsem tak trochu počítal, přeci jen film toho neunese tolik jako kniha, za druhé příběh filmu se pod všemi těmi úpravami (zjednodušováním) nezbortil. Už u Vraždy v Orient expresu jsem si stěžoval, že mi nesedl představitel H. Poirota, Albert Finney, jeho projev mně přišel až moc teatrální, extravagantní, a ani Peter Ustinov jakožto brilantní belgický detektiv se bohužel neukázal být šťastnou volbou, jeho herecký projev musím v protikladu k Finneymu označit za příliš fádní a nevzrušivý. A tak to herecky táhnou hlavně dámy: Bette Davis jako kleptomanická hraběnka Van Schuylerová, Maggie Smith jako její věčně frustrovaná služka, slečna Bowersová, Angela Lansbury jako poněkud otravná spisovatelka červené knihovny Salome Otterbournová a hlavně Mia Farrow jako opuštěná a zhrzená snoubenka Jacqueline De Bellefortová. Summa summarum: Filmová Vražda v Orient expresu mně přišla o malý kousíček lepší (u knih se neumím rozhodnout, která se mi líbila více). 70 % (17.12.2023)

Po Vraždě v Orient Expressu se přesouváme z vlaku na loď, v roli Poirota střídá karikaturního Finneyho nepříliš zajímavý Ustinov a kromě něj obsazení opět čítá řadu známých jmen. Kvůli epické expozici postav, jejich vztahů a motivů k vraždě (klasicky má každý nějaký), dochází k prvnímu mordu netradičně až v půlce filmu, což na mě bylo poněkud pozdě. Navíc mě nebavily postavy (hlavně trojice jakože vtipných starých pannen), postrádal jsem aspoň trochu temnější atmosféru a po pár christieovkách už na mě některé její trademarky působí úsměvně. Tradiční závěrečná konfrontační vysvětlovačka ale nebyla špatná. (14.07.2016)