Room

Tak tohle bylo jedno velké překvapení. Room je nesmírně silný psychologický film, který semnou docela zamával, ve kterém je dle mě nejlépe vyobrazen vztah matka-dítě, co jsem kdy na plátně viděla. Brie Larson a Jacob Tremblay zde předvádí neskutečné výkony které se jen tak nevidí, obzvlášt na 9ti leté dítě. Na filmu mě především zaujala dětská perspektiva příběhu, která přidává na okouzlující poetice v jinak velmi tíživé a deprimující atmosféře. Celkový dojem umocňuje působivá hudba Stephena Rennickse která se postupem času stane mou velice oblíbenou. Jeden z nejsilnějších filmů posledních let. (13.01.2016)

Filmu jsem příliš nevěřil, ale velmi mile překvapil. Hutné, emocionální a bezvýchodní Drama s originálním nápadem, excelentními hereckými výkony s Jacoba Tremblaye je budoucí Dicaprio, stačí mrknout na jeho nadějné vyhlídky do budoucna. První hodina je skvělá především v nepředvídatelném odhalování mystéria, druhá už je méně záživnější, přesto psychická stránka s divákem může slušně zamávat. Velmi dobré. 80% (09.01.2016)

Niekedy stačia štyri steny a dvaja správne zvolení herci a vznikne z toho film, ktorý vás vtiahne od prvej minúty. Od prvej minúty ste ochotní prežívať s hlavnými hrdinami všetko, čo sa v malej izbe len zažiť dá. Pretože napriek všetkému je to už váš domov, je to všetko čo máte a nič viac predsa ani neexistuje. Túto časť filmu by som trošku viac natiahla, myslím, že by sa z toho dalo ešte celkom slušne čerpať. Na druhej strane, v živote "vo svete" bol priestor občas nevyužitý, dej nešiel až tak do hĺbky (čakala som, že Jackovo začlenenie do života bude oveľa komplikovanejšie, predsa bolo xy vecí, o ktorých dovtedy ani nemal len tušenia). Priznávam sa, že som troošičku sklamaná, ale to bude aj tým, že som od filmu čakala fakt veľa. Napriek tomu bol film veľmi citlivý, ťažko stráviteľný, s nádhernou hudbou a myšlienkami: There's so much of "place" in the world There's less time because the time has to be spread extra thin over all the places, like butter. . Brie výborná a Jacob? Obávam sa, že tento chlapec sa pre herectvo narodil. (09.01.2016)

Na Room jsem se moc těšil a měl tak i vysoká očekávání. Ne že bych si liboval ve věznění lidí, ostatně ani knihu jsem (nepřekvapivě) nečetl, ale to téma mi přišlo maximálně zajímavé. A zpracování se velmi podařilo! To, na čem staví (zřejmě) i předloha, je Jackův pohled na svět. Může za to i skvělé herectví jeho protagonisty, kdy jsem si pořád musel říkat, že ano, takhle nějak by (asi) mohl malý kluk vnímat okolní prostředí. A samozřejmě je na místě pochválit i představitelku jeho mámy, která vyniká hlavně v druhé části filmu (zvlášť při drsném uvědomění si „selhání“ při natáčení). Tím se dostávám k tomu, že obě půlky filmu fungují nečekaně velmi dobře. Dále mě trochu překvapilo, že nebylo ukázáno „to“, co Jack neviděl ze skříně (ač to kamera mohla nabídnout), ovšem tvůrci zůstali věrní jeho pohledu a vyhnuli se tak rádoby šokujícím emočním záběrům. A nutno dodat, že jsem snad ani na chvíli neměl pocit citového vydírání, což mě moc potěšilo. Stejně jako ta mnou výše naznačená uvěřitelnost postav. Obrovská spokojenost, dávám 5*. (13.07.2016)

Žijí v jakési kůlně, vypadá to, že nemají moc peněz, ona nechodí do práce, on vypadá jako holčička a moc se nezajímají o sousedy. Brzy pochopíme, že ten chlapík, který je navštěvuje, je hlavní důvod, proč se k nim dostává denní světlo jen prostřednictvím světlíku ve stropě, že žádná jiná okna jejich „room“ nemá, a že ocelové dveře střeží číselný kód. Já naštěstí nečetl synopsi, takže jsem se pár minut příjemně motal v nejistotě. Kroky distributora moc nechápu, ale budiž, jeho volba. Výsledek je komorní a minimalistický, sázející hlavně na herecké výkony: Brie Larson je přesná a velmi dobrá, ale víc mi seděl výkon devítiletého Jacoba Tremblaye. A teď upozorním na spoilery, protože několik věcí se dle mého docela nepodařilo: pokus o vysvobození je poměrně nepravděpodobný (pět let chrání syna a pak ho pošle zabaleného v koberci do absolutního neznáma?), samotné indicie od Jacka směrem k nesmírně pohotové policistce by rozhodně nestačily k určení polohy, po vysvobození by dvojici i nejbližší příbuzné obklopili psychologové, terapeuti, sociální pracovníci, po matčině odvezení do nemocnice by dítě, které bylo zvyklé výhradně na ní, nezůstalo v „cizím“ domě, Jack je sice opatrný při chůzi po schodech, ale jiné věci, které by také „neměl“ znát, zvládá bez potíží – hlavně ty sociální, na které vůbec nebyl zvyklý. Tahle zkratkovitost prostě sráží body dolů. Čas na svobodě už není tak zajímavý. Protože se s ním hůř pracuje. Matka nemůže začít s čistým listem tak jako syn, který se narodil v zajetí, její návrat je komplikovanější – právě s touhle linií se pracuje poměrně málo. Upadne do deprese, houkne na matku, ale jinak nic. Znovu přetlak zkratkovitosti. K zamyšlení a emocionálnímu zážitku mě vybídla jiná dramata podobného ražení – třeba rakouský Michael. 75% (09.01.2016)