Padesátka

Na startu padesátého ročníku krkonošské Tříkrálové padesátky je početné pole běžkařů. Příběh se věnuje jen dvěma z nich, Jurovi a Janovi, přičemž drtivá většina děje se odehrává mimo trať, konkrétně v horské hospodě horala Pavky Bulána, svérázného samorosta značně srostlého s horským prostředím i naturelem, co s obsesí sobě vlastní ctí tradice závodu, a který svého syna Juru ustavičně plísní a peskuje za to, že nebyl schopen letošní závod dokončit. Ten trpí "vysokohorským" přetlakem semene, když s oblibou klátí na netradičních místech místní padesátileté feny, což se mu i vymstí. Do osudů figurek zasáhnou nejen nečekaná a postupná přiznání a odhalení, čímž se vzkřísí vzpomínky na příjemnou i nepříjemnou minulost, ale svému dostojí i negativní věštba z hrníčků, která má jedné z postav přivodit osudovou smrt. Číslo padesát hraje ve filmu svoji ne nepodstatnou roli. Ačkoliv debutujícímu Kotkovi chybí do této číslovky hodně let, projevuje se na režijním postu jako starý mazák, který si s problematickým scénářem Petra Kolečka v převážné většině ví rady, akorát nedokáže filmu dát permanentní směr. Nejméně do poloviny je film originálně a svěže nahláškovaný, postav přibývá, jejich osudy jsou postupem času nečekaně provázané. Zavítá se i do jejich retro vzpomínek, které koketují s groteskou. Jenže děj se zasekne v horské hospodě, zkazí se počasí, ve statickém ději o třech postavách v popředí (Pavelka-Prachař-Taclík) začne přibývat vážnějších momentů, které by potřebovaly i samostatnější i obšírnější rámec rozboru, na který není čas. Většina herců pochopila, co po nich režisér chtěl. Zradil je často zvuk, který nekvalitně, ne vždy srozumitelně, reprodukoval jejich repliky. Taclík je o 11 let mladší než Cibulková, přesto hraje jejího syna. Tomicová s Malým vytvořili manželský pár, není tajemstvím, že jsou manželé i ve skutečnosti, herec Dulava hraje postavu, která se ve filmu jmenuje Dulava, Stašová nadabovala místní handicapovanou ženu, do jejíž tváře nepohlédneme. Scénář nepředstavoval vrchol scenáristické práce, hlavně ne všechno se dokonale promísilo, aby vytvořilo kompaktní celek. Divadelní i televizní minimalismus záhy v plné míře prosákl do dějových rovin, které vytahoval velmi neotřelý režijní přístup. Nechyběl cit pro obrazové ztvárnění, horská krajina je pečlivě romanticky zasněně, nevyzpytatelně nebezpečně i příjemně temně nasnímaná. Docela by mě zajímalo, do čeho by se Vojtěch Kotek režijně pustil příště. 60% (29.04.2016)

Poplácáme u krmelce hezkou holku po prdelce - to bylo motto už našeho lyžařského výcviku na střední. Vyhánění mrazu z duše jsme tomu ale tenkrát neříkali, to zní tak poeticky a romanticky, že by tomu neodolal ani jelen. Vzhledem k tomu, že scénář Vojtovi dovezli na Kolečku, tak je Padina vlastně majstrštyk, protože vyloženě vadit mi začal až konec ve stylu "tak jsme tady teď hodinu a půl blbnuli, pojďme v pěti minutách vymyslet pointu." Chválím horskou atmošku, vždycky je príma vidět film, který má snahu pobavit. Vojta za kamerou vypadá na mnohem lepšího kluka než jakým je Vojta před ní. (10.12.2016)

Znatelně roztříštěná snaha skloubit dva žánry, respektive je slepit ve fungující film, která se ovšem vůbec nedaří. První zhruba polovina podařeně baví jak v přítomnosti i ve vzpomínkách hrdinů, ale jak se v druhé půlce začne řešit něco vážného, nedej bože se tvůrci snaží o nějaké hlubší drama, tak žalostně selhávají. 50 % (03.05.2016)

,,Na horách, vzduch je príííma a to klííííma, na horách! Ve sněhu je jako v peřinách... '' ----- Jo, svěží vítr zavál z Krkonoš do zaprděné české komediální kotliny. Jakoby skrze ten smog nudy a trapností na chvilku zasvitlo slunce. Kotek se s výbornou předlohou celkem rozumně popral. Když jsem jej slyšel o filmu před časem mluvit, celkem mně to zaujalo už tehdá. Ačkoliv je dnes skoro třicátníkem, atmošku sedmdesátek na horských chatách a boudách vystihl celkem přesně a já úplně cítil tu ,,vůni'' Skiva. Hory jsou hory a lidičky v nich žijící jsou co kus to originál. V tomto filmu to platilo dvojnásob, ale jestli byl někdo nejdokonalejší, bylo to Ondřej Pavelka. Po nádherných filmech s ním ( Sedím na konári atd..) jsem s ním kromě šílené Ulice nic dlouho neviděl a po pravdě jsem jej u filmu odpískal. On sám se věnuje převážně divadlu a tak jsem to tak zkrátka bral. Co tady ale předvedl, to jsem zíral! :-) Znám magory cyklisty, ale srdcaře běžkaře ,,kterej se nestydí'' :-) to tu vážně ještě nebylo. Dalším úletem byl Taclík s přehazovačkou a skvěle hrál i Prachař. Mimochodem v určitých chvílích mi Pavelka dost připomínal Tommy Lee Jonese! Kotek místy neměl úplně cit pro to co je vtipné a není a tak počáteční pády ze schodů či samotný závěr v titulkách skřípal a byl spíše pro teenagerskou část publika. V ostatních částech jsem se ale výborně bavil a úsměv mi neustále hrál na tváři. Takže. Je to tak za silnější tři hvězdy, ale za ten svěží vítr a originalitu jednu přidám. 4 Horalky. * * * * (05.05.2016)

Dlouho jsem se Padesátce vyhýbal a to více jsem nyní, kdy ji vidím po roce od premiéry, překvapený. Neskutečně jsem se celou dobu bavil a ani v nekomických situacích tahle komedie dech neztrácela. Z českých herců je tu výborná plejáda a za mě je to prostě výborný úlet, který špatně hodnotit nedovedu. (21.12.2016)