Listopad: A Memory of the Velvet Revolution
Režie:
Gary GriffinScénář:
Arnošt LustigHrají:
Filip Tomsa, Filip Cíl, Igor Bareš, David Novotný, Petr Kantor, Anita Krausová, Pavel Richta, Jiří Štrébl, Petra Lustigová, Andrea Kalivodová, Jiří N. Jelínek (více)Obsahy(1)
Příběh vychází ze skutečných událostí roku 1989. Film oživuje vzrušující dny listopadu 1989, kdy se studenti, umělci a disidenti postavili za své sny o svobodě, ačkoliv všichni a všechno bylo zdánlivě postaveno proti nim. Petr, Jiří a Ondřej jsou neobvyklá trojice kamarádů. Hokejista, hudební nadšenec a umělec dospívají v komunistickém Československu osmdesátých let. S nepřejícným systémem se vyrovnávají sportem, pitím piva, poslechem "zakázané" hudby. Jejich společná a přirozená touha po svobodě nabude reálných kontur jednoho temného listopadového večera, kdy Petr, Jiří a Ondřej vykročí v předních liniích do studentského pochodu Prahou. Kluci jsou tváří v tvář Veřejné bezpečnosti donuceni k zásadnímu rozhodnutí: poddat se komunistickému režimu, jenž po generace umlčoval jejich známé a rodiny, a nebo se mu postavit jednou pro vždy. (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Když si profíci hrají na amatéry... 1) Americký dokumentarista, kameraman, zde i spoluscénárista a především režisér Gary Keith Griffin se rozhodl udělat si radost a zavzpomínat na bouřlivá léta svých studií na FAMU. Méně radostí udělá jeho amatérsky působící snímek divákům. 2) S dialogy Griffinovi pomohl spisovatel Arnošt Lustig, jehož jméno mě na film nalákalo. Marně. Podílel se i Lustigův syn Josef. Film byl připravován pět let. 3) Hlavní postavy žijí v jakémsi bezčasí a světě bez určení školy či práce. Občasný hezký či vtipný postřeh prostě nestačí. Vše je kašírované, nevěrohodné, snahu o groteskní prvky lze označit oblíbeným výrazem dnešní internetové mládeže: what the fuck. 4) Jsou tu pěkní kluci: 25letý Filip Cíl (Jiří, dělá černé kopie hudby), 32letý Pavel Richta (malíř Ondřej) či 30letý Filip Tomsa (hokejista Petr). ()
Pozrieť sa na Revolúciu očami mizerných študentov, ktorý boli tak mizerní, že keď chceli odmaturovať, museli zvrhnúť vládu, je v skutku zaujímavé. Proti obsahu sa nedá nič povedať. Skôr to prevedenie bolelo. Niečo mi tam chýbalo, niečo, čo by ma prinútilo ten film sledovať s nadšením. Repliky slovenského kapitána nenahradzovali absenciu humoru, ani zďaleka. 2 z 5 ()
Další přihlouplá tezovitá agitka, připomínající Trojanův Občanský průkaz. Film samozřejmě obsahuje všechna známá klišé: komunisté jsou komičtí, hloupí a zlí a antikomunisté jsou hodní a dobří; komunisté jsou komické karikatury, antikomunisté jsou charakterní hrdinové; všichni občané ČSSR jsou proti režimu, s výjimkou Veřejné bezpečnosti a zlého strýčka-komunisty. Navíc tvůrci asi měli málo peněz, takže všechny demonstrace jsou natočeny asi s dvaceti komparsisty. Filip Cíl a Filip Tomsa hrají pořád tak nějak stejně, zajímavou volbou bylo obsazení Anity Krausové. ()
PRVNÍ DOJEM:Jel jsem to na tři krát. Ne kvůli nudě, ale zdálo se mi, jako by herci nehráli. Byli nevýrazní, bezcitoví, prostě mi tohle dílo absolutně nesedlo. Ale dám mu druhou šanci, možná jsem neměl den. Co však vím jistě, že čtyřicet bodů strhávám za titulky na konci. Tam je totiž popsán další osud postav. Ne, že by mne to zajímalo, je mi to fuk, žádná z postav mi k srdci nepřirostla a byl jsem rád, že je konec, ale proč zase jen anglicky??? Jako že rejža anglíš umí a ostatní póvl je mu fuk? Nebo bylo zase třeba vlézt někomu do zadku? Jak píši, zatím u mne jednoznačně film propadl. ()
Začátek je docela prima a kdyby příběh zůstal jen na pozadí událostí 17. listopadu, dalo se to zkousnout. Ale tady se to s revolucí myslí vážně a tyhle laciný komparzy se začnou množit. Amatérismus nebo spíš studentské cvičení. Anita Krausová jako mikro femme fatale docela jo, ale sexbomba to tedy není. Filip Tomsa vypadá už patnáct let stejně. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (1)
- V 41. minúte si môžete všimnúť električku s moderným označovačom cestovných lístkov, ktorý v tej dobe ešte neexistoval. (Johnny.ARN)
Reklama