Amy

Ray či Walk the Line sú skvelo zfilmované a zahrané biografické celovečeráky o dramatických životoch hudobných legiend. Ale dokument Amy má pri rovnako odvážnej stopáži naviac nenahraditeľnú *autenticitu*, ktorá mu dodáva hmatatelnejšiu hĺbku. Rovnako ako portrétom hudobnej hviezdy, je tiež charakterovou štúdiou skromného ale živelného človeka, ktorý si dokáže udržať povahovú tvár čeliac zvodným nástrahám slávy, ale neobstojí v skúške zachovania si chladnej hlavy v citoch k nesprávnemu, rovnako živelnému ale sebadeštruktívnemu partnerovi. A nechá si ním zničiť život. Nielen emotívne, ale aj k zamysleniu. (06.08.2015)

Film je chytřejší a objevnější, než by se z poněkud prvoplánové mediální kampaně mohlo zdát. Kromě toho, že film s až masochistickou pečlivostí monitoruje fyzický i psychický rozklad zpěvačky, tak zároveň výstižně reflektuje i mechanismy současného hudebního světa a showbusinessu obecně. Styl dokumentu je nesmírně osvěžující. Kombinace privátních záběrů s těmi čistě propagačními a dodatečně pořízenými audionahrávkami tvoří zábavný kompilát, oproštěný od mluvících hlav a citových manipulací. Zřejmě nejautentičtější pohled na daný příběh, jaký mohl vzniknout. (29.07.2015)

Snad nikdy jsem u žádného biografického dokumentu neměla tak silný dojem, že se dívám na hraný film. Obrazový materiál většinou jen podkresluje komentáře, tady byl komentářům rovnocenný a dokonce někdy i víc vypovídal. Je to jistě tím, že autoři měli archivních filmů i fotek s Amy nepřeberné množství, ale také z nich dokázali vybrat a sestříhat film se zlomovými okamžiky, které neodbytně vedou k tragickému konci. Zdá se, že ho měla nalinkovaný už od dětství. Samozřejmě, je nebezpečné považovat tento dokument, za jedinou pravdivou výpověď o Amy, jejích problémech a příčinách. Je to jen jeden úhel pohledu, který seskládali autoři snímku. Ale nemůžu si pomoct: otec - pijavice, manžel - pijavice a producent - pijavice se odsoudili sami vlastními výpověďmi. (21.11.2015)

KVIFF 2015 - Dokument je skvěle natočený. Spousta domácích videí, takže nahlédneme i do soukromí Amy Winehouse. Byla to rebelka už od malička a nebýt jejího manžela možná by neskočila, tam kde je. Co bych dokumentu vytkla je to, že tam byli jen hlasy přátel a že se tam neobjevili jejich tváře, bylo by to více osobnější. (11.07.2015)

Velmi to připomíná dokument o Ayrtonu Sennovi ze dvou důvodů. Obě dvě persony o kterých se pojednává jsou stejně ikonické, s dechberoucím talentem a podobně opředeny různými mýty a legendami, jelikož přišli o život v poměrně mladém věku, kdy měli ještě kariérně i osobně hodně před sebou. Rovněž dokumentaristický styl tvůrců je v obou případech velmi podobný. Tedy jakási koláž filmových záběrů, které se střídají s ruční kamerou, zachycující s maximální autenticitou život slavné zpěvačky především v jejím soukromí formou "domácích nahrávek". Strhující zvuk koncertů a studiových nahrávek bohužel nepříjemně sráží na můj vkus dlouhá stopáž a spousta monologů osob, které tam jsou jakoby navíc. Senna měl mnohem větší tah na bránu. (29.08.2015)