Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Tento film bych rozdělil na dvě části tak, jak tomu je například v Olověné vestě. Jenže na rozdíl od Olověné vesty je první půlka tréninku poměrně nudná a druhá to naštěstí zachraňuje naprosto precizní válkou, kterou jsem ve filmech neviděl hodně dlouho. Válka je tu totiž ztvárněna hodně brutálně, s čímž jsem u Mela Gibsona i počítal. Chvílemi jsem dokonce vzpomínal na brutálnost a efektivnost vojína Ryana. Jen s tím rozdílem, že Hacksaw Ridge je o skoro dvacet let starší. Pořád se ale jedná o jeden z nejlepších válečných filmů za posledních několik let a jsem rád, že se ho chopil zrovna Mel Gibson, který všem po svých eskapádách ukázal, že má na to, aby se opět proslavil, což se mu vlastně povedlo už jenom tím, že ho nominovali na Oskara. Jinak si zkuste něco zjistit o hlavní postavě, kterou tu hraje Andrew Garfield. Popravdě jsem nevěděl, co si o ní myslet. Podle mě totiž Desmond Doss byl solidní psycholabil, což se potvrzovalo i v první hodině. Koneckonců to film ukázal jak na samotném fotrovi despotovi, tak i na skutečnosti, že celá rodina byla součástí nějaké adventní církve Ježíšova posledních dnů a rodina na tom pacifismu doslova stavěla. Každopádně oceňuji snahu pomáhat. Bylo vidět, že i přes tu duševní díru to Desmond myslel opravdu dobře a je fajn, že o něm Mel Gibson natočil takový film. Příběh je to opravdu epický. (21.02.2017)

Zelené mozky vs. bibložravec. Jako se rozhodovat mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Nijak nosné drama z toho nebylo, ostatně pán, co má oči jako Mel Gibson, se navzdory proklamovanému "nezabiješ" třese právě na ty válečné hrůzy. A že jich na plátno vysází požehnaně. Musí se nechat, že maskéři si vyhráli a utržené končetiny zde patří k tomu nejmírnějšímu, co se na plátně dá vidět. Jenže ve všem ostatním je to spíš směšné než realistické. Útok zaštítěný mrtvolou, deka vyzbrojená zadním střelcem nebo volejbal s granátem jsou ty nejviditelnější komediální vložky, ale ono jako celek to je pojaté hodně uměle a odtrženě od skutečnosti. V podstatě podepisuju komentář kolegy uživatele DaViD'82. (05.03.2017)

Na Hacksaw Ridge som sa veľmi tešil, po dlhej dobe konečne v americkej produkcii vznikol aj nejaký vysokorozpočtový vojnový film z obdobia druhej svetovej vojny, ktorý sa navyše môže oprieť o pomerne netradičnú, ale aj tak atraktívnu zápletku a Mel Gibson na poste režiséra tiež mal byť zárukou, s drsnými filmami z rôznych historických období nemáva žiadne problémy, ale aj tak sa neubránim pomerne silnému pocitu sklamania. Na moje prekvapenie práve prvá, civilná hodina, ktorej som sa pôvodne obával najviac mi prišla bez výraznejších problémov. Hlavný hrdina mi síce prišiel dosť podivný, proti pacifistom samozrejme nič nemám a aj tie náboženské reči sú v bezproblémovo znesiteľnej miere, no jednoducho celkovo sa správa miestami dosť mimo a tak ani tá romantická línia nemá moc šancí fungovať, pričom ani samotný Andrew Garfield mi nie je práve najsympatickejší, rovnako ako jeho herecký prejav, ale dá sa na to zvyknúť a vďaka tej svojej neústupnosti si ma časom predsa len získal. A tak idilické scény z civilu vystrieda vojenská služba, ktorá je tiež dobre zvládnutá, tu ma už hlavný hrdina dosť bavil a je radosť pozerať na všetky tie reakcie veliteľov. Takže celá prvá hodina, ktorej som sa ako jedinej obával ma vlastne vôbec nesklamala a mohol som sa začať tešil na samotnú Okinawu. A práve toto ma veľmi sklamalo. Film sa už síce celý čas odohráva na bojisku, čo mám veľmi rád a na nejaký oddych nie je moc času, ale film sa snaží pôsobiť drsne a realisticky a hlavne to druhé mu absolútne nejde. Už len to bojisko mi prišlo úplne nedôveryhodné, neviem si predstaviť, ako by niečo takéto mohlo fungovať v skutočnosti, ale hlavne mi to prišlo celé také umelé, nielen vizuálom, ale hlavne rozmiestnením všetkých zložiek. Akoby si režisér povedal, že chce mať napríklad v zábere naraz desať postrieľaných vojakov, tak to aj urobí a bez ohľadu na to, či to aj má nejakú logiku, aby sa v skutočnosti takto postavili. A k tomu plno tých cool záberov, nejaký ten odkopnutý granát a podobné nezmysly, čo v takomto vážne pojatom filme nemá čo robiť. A tak akcia síce je pomerne drsná, aj keď tiež len digitálnym štýlom, ale mňa už po pár minútach prestala baviť a už som sa tešil len na scény, v ktorých sa nebojuje, lebo tie ma tu bavili omnoho viac. A môžu za to aj celkom sympatické postavy, síce väčšina radových vojakov je nevýrazná, ale predsa len takí Sam Worthington, Luke Bracey alebo dokonca aj Vince Vaughn ma tu dosť bavili. Inak samotný Mel Gibson to mimo akcie podľa mňa zvládol bez väčších výhrad, aj ten patos je tu presne v takej miere, aby film podporoval a nie mu už škodil, ale tá akcia mu podľa mňa vôbec nevyšla. Takže celkovo ma to bavilo, dejovo mi to nadmieru vyhovovalo, ale tá druhá polovica ma kvôli nevydarenej akcii miestami nudila a tak je z toho len lepší priemer. 68% (13.02.2017)

Neznevažujem skutočné osudy hrdinov. Vadí mi však forma ich prezentácie. Úvodné minúty boli pre mňa ako frknutím úlomkov z brúsky do oka. Neskutočné, akí dokážu byť Američania z pohľadu propagandy patriotizmu či vlastenectva doslova slizko vtieraví. Následne sa divák prehupne do (pre mňa) absolútne nepochopiteľnej pasáže, kedy hlavný hrdina, občas (alebo stále?) pôsobiaci ako mierne zaostalý jedinec (ktorý samozrejme zbalí tú najväčšiu turbo jebačku "na ulici". Veď s kým iným by chodila že?), volí cestu šikany, ponižovania, priam vojenský súd, akoby mal jasne a stručne hneď na začiatku vyjadriť svoju túžbu stať sa medikom. Toto je fakt zahrávanie sa s inteligenciou diváka. No a popravde, keby nenastalo to, čo nastalo potom, jebol by som sem takú jagavú jednotku, že by sa jej nevyrovnal ani kostým Majky z Gurunu. Akčné orgie sú na neskutočnej úrovni. Mnohí budú nadšení. Bohužiaľ, výpovedná lehota pre môj mozog absolútne nulová, pričom naozaj nerozumiem tomu extrémne vysokému hodnoteniu. (19.01.2017)

Když se Spielberg nezmůže na víc, než jen na filmíky pro nejmenší (kdy naposled šel nad PG13?), nastupuje Austrálie, aby na plátně rozpoutala nekompromisní jatka plné rozstřílených obličejů, utrhaných končetin, krys a červů. Gibson je po Millerovi další důkaz toho, že senilita se protinožcům vyhýbá obloukem a zůstává pouze nadšení a talent pro kvalitní filmařinu. (12.11.2016)