Przesłuchanie
Interrogation
Režie:
Ryszard BugajskiScénář:
Ryszard BugajskiKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Danuta ZankowskaHrají:
Krystyna Janda, Adam Ferency, Janusz Gajos, Agnieszka Holland, Anna Romantowska, Bożena Dykiel, Olgierd Łukaszewicz, Tomasz Dedek, Jan Jurewicz (více)Obsahy(1)
Virtuózní, životní výkon K. Jandové v náročné roli lehkomyslné kabaretní zpěvačky, uvržené v 50.letech do soukolí fanatické mašinérie státní bezpečnosti. Osamělá vzdoruje nekonečným výslechům, týrání a ponižování. Respektuje instinktivní úctu k sobě samé, odmítá svědčit proti "vlastizrádci", impulsivně odmítá bezpráví, nespravedlivost, zločinný záměr degradovat její osobnost. V utrpení krystalizuje síla jejího charakteru. V uzavřeném prostředí cely a vyšetřovací místnosti autor nepateticky a dost naturalisticky načrtává modelové charaktery mučitelů a jejich obětí, vytvářeje emocionálně intenzivní psychologické monodrama v prudkém tempu. Jeden z nejvýznamnějších antikomunistických filmů se dostal do polských kin až v r. 1989, jako poslední uvolněný, neboť jeho režisér rok po jeho natočení emigroval do Kanady. Postavu komunismu oddané spoluvězenkyně vytvořila známá režisérka Agnieszka Hollandová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Velmi sugestivní a místy fyzicky a především psychicky dost drsný film o padesátkách, které očividně nebyly zkurvené jen u nás. Největší devízou je rok vzniku, tohle muselo jít rovnou do trezoru. Tematicky identické Jen o rodinných záležitostech mi ale přijde ještě lepší. 80% ()
Dobre drama, ktere se vicemene odehrava pouze ve dvou mistnostech. Krystyna Janda vyuzila potencial velke role a postavu vezenkyne zahrala skvele, jeji promena pusobi verohodne. Dobri jsou i vysetrovatele Ferency a Gajos. Na dobu vzniku, hodne odvazny snimek. ()
Velice sugestivně podaný příběh z vězeňského prostředí. Ještě asi hodinu po filmu jsem nebyl schopen nic pořádně vnímat, nebo mluvit. Tohle se vám zažere pod kůži a rozhodně si to budete pamatovat. ()
Veľké sklamanie...film ma zaujal hlavne tým, kedy vznikol, ale o iných kvalitách sa veľmi nedá hovoriť. Absenciou hudby trpí hlavne atmosféra, ktorá by sa v prostredí komunistického väzenia dala veľmi dobre vybudovať, ale to sa nedeje. Naturalistický pohľad mi vyhovuje, ale tu mu niečo chýbalo. V podstate sa stotožňujem s tým, čo napísal Eruntano - "vykreslení příběhu, prostředí i postav (jedna plochá figurka vedle druhé, všechny vytvořeny vnějškově a bez skutečného vlivu na smysl příběhu) je hrubé, schematické, prázdné. Lovestory, do které se film překlápí, je ve své nemotivovanosti (z jednání Morawskeho jsem nepochopil asi vůbec nic) vrchol filmové otravy. Chápu, že film byl odvážný, důležitý a historicky cenný. Přesto mi přijde špatný." ()
Pravdivý syrový naturalistický snímek, psychologické drama z věznice. Krystyna Janda je tu prostě herecká hvězda. Na mě to zapůsobilo velice silně, politika 50 let, kolik člověk unese, aby nezradil svou ideu.......? Tenhle film bohužel nemám ve své filmotéce, ale měla jsem ho možnost zhlédnout na TVP 2 v polštině s kterou naštěstí nemám problém. Mrazivý zážitek, nemůžu dát než 5*. Přitom další z filmů, kde si režisér musel vystačit s málem a přesto napínavý děj a excelentní dialogy. ()
Naturalistický polský snímek o fungování výslechů jež jsou produktem mašinerie nesmyslného totalitního systému, který je tak rigorózní že jej nelze ovládat. Poškozuje sám sebe, vytyčuje jediné dogma, které je zneužíváno jednotlivými osobnostmi ke svým vlastním ziskům. Ukázka toho jak moc je totalita nebezpečná, nesmyslná a mocná. Působivý snímek, který osloví spíš post-socialistické státy. ()
Skvělé až na poslední třetinu filmu. A komunistické státy v Evropě fakt hnus. Ještě, že je to pryč. ()
Moje obligátní, úcty a obdivu plné “no ty vole”. Bradu mám opět až někde u pasu. Vždycky říkám- tohle jsou ty filmy, kvůli kterým u toho dřepím hodiny a hodiny. A do toho se to občas stane- totální, bezvýhradná euforie. Být učitel dějepisu, pouštím to jako studijní materiál k padesátým létům minulého století. Tohle je všeříkající. Poláci prý obtížně chápou naše filmy. Já ty jejich silně prožívám. A obtížně často chápu ty naše. Zejména v posledních letech. Že bych byl Polák? Co se filmů týče, určitě bych se za to nestyděl. ()
K plné spokojenosti mi něco chybělo a rozhodně přebývala celkem dost zbytečná milostná linie. Krystyně Jandě jsem ale věřil každé gesto. 6.5/10 ()
Zklamání takových rozměrů, až jsem z toho zmatený. Na film jsem se neskutečně těšil - patří do filmařské školy, kterou obdivuji, zpracovává vážné historické téma, což Poláci umí skvostně, hraje v něm Krystyna Janda... a ono je to nakonec tak strašně suché, křečovité, nenápadité: nevyužívá to snad žádné detaily - vykreslení příběhu, prostředí i postav (jedna plochá figurka vedle druhé, všechny vytvořeny vnějškově a bez skutečného vlivu na smysl příběhu) je hrubé, schematické, prázdné. Lovestory, do které se film překlápí, je ve své nemotivovanosti (z jednání Morawskeho jsem nepochopil asi vůbec nic) vrchol filmové otravy. Chápu, že film byl odvážný, důležitý a historicky cenný. Přesto mi přijde špatný. ()
Silná výpověď o době komunistické totality, navíc natočena velice odvážně v 80. letech. Film tam nějak na osudu hlavní hrdinky a různých výsleších a situacích ukazuje aspekty totalitní vězeňské mašinérie (dovedu si představit, že v mužských věznicích to bylo ještě o stupeň horší). Janda hraje skvěle, počáteční naivitu i pozdější rezistenci jsem jí plně věřil. Škoda toho závěru s milostným vzplanutím, dost to vyznění filmu pozměnilo. ()
Na školách v jazyce českém existuje povinná četba, kde by si měl každý student přečíst významná díla z historie literatury. Zavedl bych již však i předmět filmografie, kde by jako "povinné shlénutí" mělo být toto dílo a jemu podobné. Ono by si pak možná mnozí zapomětlivci dvakrát rozmysleli, zdali hodit při volbách do urny lístek s KSČM. Smekám před výborným hereckým výkonem představitelky hlavní role. Z takového natáčení by i lecjaký herec, dokonale vžijící se do své role, mohl mít skutečné deprese, představívši si, že tímto si kdysi prošli skuteční lidé. Dokonalé zobrazení komunistického teroru, výslechových nátlakových metod a "lidové demokracie", kde Vás mohli zatknout a obvinit i za náhodný sex s někým, kdo je nepohodlný režimu. ()
Další filmový zářez pojednávající o praktikách tajných služeb za stalinistické doby během výslechu ve snaze donutit vězně k přiznání smyšleného činu. Tentokrát počin polský, mající mimo jiné stejný osud jako mnohé české z oné doby, se hrdě může svým antikomunistickým vyzněním zařadit vedle francouzského z roku 1970 ‘Doznání’ a českého z roku 1990 ‘Jen o rodinných záležitostech’. Je jen jeden rozdíl. Polští tvůrci se zaměřili na vězení ženské a s tím i na přirozené sounáležitosti, jako je například těhotenství, porod a odebrání dítěte. Jinak je děj obsahově naprosto stejný. Protože se jedná o ženy, krapet to českým divákům připomene i český čtyřdílný seriál z roku 1992 ‘ Přítelkyně z domu smutku’, ale to je proti tomuto filmu hodně slabý odvar. Česko mělo StB, Polsko UB, což znamená Urzad Bezpieczeństwa (Úřad bezpečnosti). Ve snaze potlačit politické oponenty se, stejně jako v Československu StB, uchylovala k teroru, zastrašování, případně i mučení nebo likvidaci občanů. A o tom tento vskutku děsivý film je. Režisér snímku Ryszard Bugajski měl z toho, stejně jako mnozí jeho čeští kolegové, ohromný problém a vlivem toho byl nucen emigrovat. Poláci mohli snímek vidět až po pádu železné opony. Máme spolu, co se týče této doby, hodně společné. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré. ()
No Poliaci su experti na tocenie drsnejsich filmov a tento to len potvrdzuje,smutna,depresivna a vyborne natocena drama z vazenskeho prostredia,v ktorom dochadza k nekonecnym vysluchom,tyraniu i ponizovaniu zien,musim pochvalit a vyzdvihnut herecke vykony,hlavne Krystyna Janda to zahrala excelentne,aj vdaka nej mozem pokojne zaradit tuto zalezitost do skupiny tych najlepsich,ake som kedy videl...:-) ()
Poláci si svou Zdivočelou zemi a Přítelkyně z domu smutku natočili překvapivě už v roce 1982. Film jde přímočaře a naturalisticky na věc, což je vzhledem k tomu, že jsem ho viděl v polštině s anglickými titulky dobře, neboť nějaká podobenství ve stylu Evy Kantůrkové bych nebyl schopen rozmotat. Dost dobře nechápu, jak mohl tento fi lm v té době vzniknout. U nás šlo v 60. letech taky leccos, ale i ti Všichni dobří rodáci jsou proti Výslechu básnická melancholie. ()
Syrové drama z prostředí polského komunistického kriminálu, kde jsou výslechy na denním pořádku a svérázné metody sadistických vyšetřovatelů svlékají tělo i duši do naha. Krystyna Janda jako vězenkyně exceluje. Výborně zahrané, její životní role řekla bych... ()
Potvrzuji nadprůměrný výkon Krystyny Janda. A s odstupem 30 let, respektive 20 let od "české verze" - Přítelkyně z domu smutku, doporučuji ke shlédnutí. ()
Vytaženo ze dna polského soudružského trezoru. Přitom naše hlavní hrdinka vše vydržela. Opět zpochybňuji. Jeden z vyšetřovatelů, který dle kodexu selhal, sám naznačil praktiky koncentračních táborů. Klady: profesionální herecká práce hlavní ženské role; vznik je možná jasný - líný soudruh se podíval na začátek, a viděl krásnou estrádu k výročí VŘSR, a pak na konec, a viděl opuštění věznice možným převychovaným živlem. Chudák, ten dostal kapky. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1991/92. Skvělá Krystyna Janda. Zhruba v polovině filmu jsem zaregistrovala v záběru mikrofon, což mě strašlivě vytočilo a rozhodilo, že jsem už pak jen hnidy hledala. Ale dávám 4 hvězdy, protože je to výborný biják. ()
Naprosto drsný a nekompromisní film, zobrazující v celé syrové nádheře to, jak probíhalo budování lepších zítřků a spravedlivějšího světa v 50. letech u našich polských sousedů. Sledujeme příběh mladé, odvázané, spontánní kabaretní zpěvačky a tanečnice jménem Antonina 'Tonia' Dziwisz. V roce 1951 Tonia vystupuje pro vojáky, a po vystoupení se pohádá s manželem, jelikož se choval příliš přítulně k její kamarádce. V šatně ji navštíví dva muži v kabátech a s klobouky, kteří ji vytáhnou ven na společný tah, při kterém si Tonia pořádně nalije do trumpety. Poté, co má Tonia v krvi vysoké množství alkoholu ji mají ti dva podezřelí týpci odvézt autem domů. Místo toho ji odvezou do politického vojenského vězení, kde je zatčena, uvězněna a vyslýchána. Probuzení další den muselo být dost nepříjemné nejen kvůli kocovině, ale také kvůli místu, kde se Tonia ocitnula - na špinavé cele s dalšími deseti spoluvězeňkyněmi. Nechápala, proč tam je - muselo jít o omyl - a žádala rychlé propuštění. Soudruzi však měli úplně jiné plány – intimní otázky, ponižování, bití a podepisování vynucených přiznání. Polští soudruzi se od ruských bolševiků učili velice rychle. Vyslýchá ji jednak starší věznitel - plukovník Tadeusz Morawski, který působí mile a úlisně, ale nebojí se rozdávat facky a kopance, jakmile si Tonia proti jeho vůli nahlas zpívá. Dalším vyslýchajícím je fanatik a bývalý vězeň z koncentračního tábora major Zawada "Kapielowy", který by nejraději nechal všechny jako ona střílet, ale nakonec pro ní projeví jisté sympatie. Při jednom výslechu řekne Tonia Zawadovi, že se při výsleších chovají jako gestapo, což on ale zpochybňuje s tím, že ona nic o gestapu neví. Sám byl totiž vězněn v koncentračním táboře a díky tomu si spolu začnou postupně notovat v tom, jak je ten socialistický systém absurdní. Tonia nadále plukovníkovi odmítá podepsat přiznání ohledně toho, že její přítel byl špion a že společně vystřelili ve vojenském zařízení na latríny, a tak skončí v "lázních". Zde je zavřena do malého výklenku za mříže a málem by se utopila, nebýt zásahu bachařů. Dalším pokusem, jak ji přinutit podepsat, je zastřelení jiného vězně ve vedlejší místnosti, pohled na jeho mrtvolu s prostřelenou hlavu a následné vyhrožování, že musí podepsat, jinak jí také zastřelí. Tonia se však smrti nebojí, chce, aby byla zastřelena, ale naštěstí je to celé jen divadlo - chlap byl herec a přežil. Tonia chce hlavně vidět svého manžela, což je jí umožněno, nicméně Morawski ji řekne o tom, že všechny její nevěry mu byly oznámeny. Manžel je tak na ní celkem naštvaný, zmíní všechny nevěry, obviní ji ze zničení jejich manželství a chce se s ní rozvést. Tonia to neunese a pokusí se o sebevraždu, nicméně je spoluvězeňkyněmi zachráněna a skončí ve vězeňské nemocnici. Při zotavování se opět sejde se Zawadou a opět se spolu sblíží, tentokrát však sexuálně. To bude mít neblahé následky v podobě jejího těhotenství. Následuje konec filmu, při kterém jsou ženským, které otěhotněly s bachaři, po necitlivém porodu surově odebrána děcka. Tomu se nevyhne ani Tonia, a ta se také po propuštění z nemocnice setkává naposledy se Zawadou, při kterém ji oznámí, že bude propuštěna. Další zajímavou postavou byla její spoluvězeňkyně, zarytá komunistka a donašečka, která obhajovala odporné metody výslechů a vynucených přiznávání s odůvodněním, že nový režim je příliš mladý a zranitelný, proto je třeba použít všechny prostředky, i ty kruté a nespravedlivé. S tím samozřejmě Tonia nesouhlasila a plivla té komoušské krávě do ksichtu. Byl to fakt hnusný, nepříjemný film, odehrávající se v nechutném prostředí špinavých cel, všudypřítomných krys, řevu odsouzených a nekompromisních bachařů. Dělalo se mi z toho fyzicky špatně, ale aspoň to na mě působilo autenticky a dovedu si představit, jak odporná byla stalinistická padesátá léta. Naopak jsem velice obdivoval vzpurnou a nezdolnou Toniu, která se nenechala zastrašit ani hlavní bouchačky u čela a téměř jistou smrtí, nemluvě o bití, vyhrožování a úděsných podmínkách. Pro citlivé povahy je nutno podoktnout, že surového a brutálního násilí a nelidského řevu je ve filmu požehnaně. () (méně) (více)