Ružové sny

Poetika na prvním místě. Připomene klasické české tragikomedie. Dušanu Hanákovi se povedl život na slovenském venkově zachytit s láskou i s tíhou, která s ním souvisí. Hlavní dva protagonisté uvěřitelně růžově sní o světě jaký není, ale jaký by podle všech románů a pohádek být mohl nebo měl? Hudební doprovod s motivy cikánské muziky ke svobodnému poletování po lesích, lukách a polních cestách taky sedí a já jsem celkově spokojen. Doufám, že se s tímto snímkem zase za čas setkám. Zlatý fond slovenské kinematografie se má čím pyšnit. (04.09.2008)

Nadherny, lyricky podany snimek o zamilovanem postakovi Jakubovi a cikance Jolane. Oba hlavni protagoniste zaujmou na prvni pohled, at uz "panicky vzhlizejici" Juraj Nvota nebo pohledna 18-ti leta Iva Bittova. Zajimave jsou i vedlejsi postavy s Verou Bilou v cele, ci prostredi cikanske osady. Citliva kamera a hudba Petra Hapky krasne dokresluje pribeh postaka, ktery postupne ztraci sve idealy. V tomto pripade mi vubec nevadilo, ze forma zpracovani prevysuje obsah. Vyborna je scena, kdy se vesnicka tancovacka prostrihava s tancem samotne hlavni dvojice a hudbu kapely vystrida vrkani holubu. A jedna hlaska za vsechny: "Takovi jsou cikani. Kdyby ji nebil, rekla by... Nebijes me, nemas me rad". Jeden z nejlepsich slovenskych filmu. (10.03.2013)

„Právě uběhlo 10 vteřin vašeho života!“ Co mne od prvních scén na Hanákově filmu upoutalo, bylo jeho poetické kouzlo tkvící v obrazu kažodenního života, také pak v jednoduchém, ale příjemně jemném humoru, kameře se smyslem pro výtvarno i nádherné Hapkově hudbě, která tu doprovází nejen pošťákovy „růžové“ sny či scény s prostřihy na staré fotografie a lidová výtvarná díla. Zajímavé v rámci tohoto stylu, ve filmu zobrazujícím částečně nepropustnou hranici mezi dvěma světy romské a původní slovenské komunity na vesnice, je pak kombinace dvou hudebních stylů, kdy se Hapkovy „pouťové“ motivy střídají s klasickou romskou hudbou a zpěvy. Samotný příběh na mě však oproti oné poetice již tolik nezapůsobil. Zamilovanost přinesla i své momenty, ale tam, kde se zřejmě mělo prohloubit drama nebo jsem měl pocítit nezapomenutelné okamžiky vzácných setkání letní lásky postupně odsouzené k vynucenému konci či smutných procitnutí Jakuba mimo ně, tam se mi občas snímek trochu vlekl. V této chvíli mě tedy Ružové sny nezasáhly tolik, jak mohly, přestože svým náhledem do rozdílů dvou komunit v jedné vesnici přinesly v rámci čs. kinematografii své doby cosi jiného. [70%] (18.01.2024)

Růžové sny jsou zvláštní film. Na jednu stranu se tu v duchu jakési variace na téma Romea a Julie setkáme s celkem realistickou konfrontací dvou odlišných kultur. Musím přitom říct, že tak silný vhled do života v romské vesnici jsem ve filmu možná ještě neviděl. Ona konfrontace dvou odlišných kultur má přitom i své hudební vyjádření, kdy vcelku typická hudba Petra Hapky (snová i hravá) se mísí s typickou folklorní hudbou romskou. Nejhezčí jsou však poetické/snové pasáže, v nichž je kouzlo jakési letní poezie. Tak jako léto vždy pomalu odchází, odešla i poněkud naivní láska dvou mladých lidí odlišných kultur. Láska odešla, krása mladičké Ivy BIttové zůstala. (14.11.2023)

Věřím, že si to své fanoušky najde a ani se tomu nedivím. Je to poetické, krásně natočené, s příjemnou a vhodně vybranou hudbou a taky je to slušně zahrané. Má to jednoduchý romantický příběh, ale své kouzlo má a do té poetické atmosféry skvěle pasuje. Líbily se mi i ty snové scény. A taky jsem rád za to, že navzdory námětu to není jednostranné a ani jedna skupina zde není za tu vyloženě špatnou nebo vyloženě dobrou. Asi by si to ode mě zasloužilo větší hodnocení, ale ať se snažím sebevíc, nenapadá mě důvod, za co přesně ho dát. Je to příjemné a líbilo se mi to, ale místy mi to přišlo zbytečně vleklé a zas tak moc se mi to nelíbilo, abych kvůli tomu zvedal hodnocení. Navíc podruhé už to vidět nemusím. Ale rozhodně to má něco do sebe a třeba časem zvednu hodnocení, až se mi to rozleží v hlavě. Lepší 3* (20.02.2021)