Berani

..Uff, kde začať, čím skončiť, ako najlepšie vyjadriť to čo teraz cítim a čo som zažil.. V kine nás bolo síce len sedem, no prvýkrát od roku 1994, čo chodím do kina sa mi stalo, že nik zo sály neodišiel, až po skončení titulkov a rozsvietení kina. Úchvatný zážitok, strašne silná téma, prosto neviem či to je tým, že i ja mám brata, ale tak krásny a drsný príbeh zároveň, to je presne to, prečo vyhľadávam takéto klubovky. Kiež by v kinách takéto snímky nehrali len raz, ale tri týždne v kuse.. To by sa snáď postupne zmenila aj úroveň, farmami "osprostených" návštevníkov. (30.03.2016)

Dobře vykreslené charaktery dvou znesvářených bratrů, které krutá realita přinutí najít si k sobě znovu cestu. Výborná kamera i hudba, stejně tak civilní projev obou herců. Snad jen ten závěr mi přišel trochu slabší (70%). (27.12.2017)

Tento islandský film pro mne dokonale splňuje Gabinovo pravidlo, že dobrý film musí mít především dobrý příběh, dobrý příběh a dobrý příběh. Grímur Hákonarson spadá svým stylem do artové tvorby, ale zároveň točí dle svých slov především příběhy, které vycházejí z živých zkušeností jeho rodiny a známých na Islandu. Vypráví hranou formou o životě v prostředí své domoviny v odlehlých islandských horách, např. o tom, jaký nevyhnutný význam mají v životě těchto lidí stáda ovcí, a navrch tak splňuje i ten náhled do jiné kultury, který od návštěvy podobně exotické kinematografie očekávám. Spočátku jsem se vylekal dlouhých záběrů a pomalému tempa ve spojení s tak doslova studeným prostředím, ale moje obavy byly postupně vytěsněné sugestivní atmosférou, která mě pohlcovala a dávala možnost k hlubšímu procítění, a emocemi, které se podařilo vyvolat bez jediné stopy po citovém vydírání! Ten film mistrovsky a zároveň s minimem slov pracuje s napětím a vyprávěním o postavách, třeba již úvodní scéna, kdy se poprvé setkáváme se dvěma bratry, kteří spolu nemluví, a vidíme jejich izolované počínání, výrazy během krátkého střetu a projíždění brány směrem na soutěž, nám o jejich vztahu už tolik bez jediného slova naznačí, zneklidí, vzbudí očekávání... Berani jsou nakonec filmem nejen o dlouholeté nenávisti či životě na Islandě, ale zároveň i o někdy složitém procesu objevování potřeby vzájomného spojení a podpory v krizové situaci. // Měl jsem film možnost vidět v kině přímo s účastí pana režiséra, po projekci s ním následovalo rovněž zajímavé povídání a diskuze, obojí bylo pro mě zážitkem. [80%] (24.11.2022)

Nádherne, pomaly a mrazivo o úplne obyčajnom živote na Islande. Mám pocit, že mi stačí pár svetrov s nórskym vzorom a som namäkko. Krásna muzika. (04.12.2016)

Dvaja bratia ( tvrdohlaví ako tí barani v ich košiaroch ) spolu nehovorili 40 rokov a táto úspornosť vo vyjadrovaní je typická aj pre tento film. Tvorcovia ponúkajú islandskú odľahlosť, vyhrotené vzťahy, farmársku tragédiu ale aj to zvláštne teplo, také príznačné pre severské filmy. (09.11.2016)

Berani jsou přesně tím, co jsem od nich očekával. Severské drama v klasickém evropsko artovém mustru. Minimum slov, často dlouhé záběry v krásných kompozicích a typický závěr, který i tak velkou část lidí v kině překvapil. Pokud jste již nějaké podobné severské filmy viděli, víte do čeho jdete. 7/10 (08.01.2016)

Když sedí v sále dva Berani a sledují spolu film Berani, může z toho být docela velká zábava i po představení, přestože tenhle islandský počin moc humoru nepřinesl a pokud ano tak krapet bizarního či absurdního. Převládá ovšem spokojenost. (19.11.2015)

Vyvolávání dojetí, level mučení kanárka. Sledovat dva zarostlé stařešiny, které je místy těžké rozeznat od jejich bečících chráněnců, jak přicházejí o všechno, čemu jim v životě záleželo a čemu rozuměli je trochu jak hodinu a půl koukat na Atreje, kterýmu se topí kůň v bažině (AKA dětství v píči. Dík Petersene). Ona strohost a první signální celé zápletky je ale zase na druhou stranu poměrně záslužná, protože širší výpověď bych v tomhle asi nepřežil. Těší mě, že je to přízemní, těší mě, že je to v první i poslední řadě "pouhé" vyprávění hezkého a smutného příběhu. (07.03.2016)

Příběh dvou bratrů, kteří spolu léta nemluví (jen domácí pošta vtipně funguje), každý z nich má svůj chov ovcí a protloukají se životem v drsných podmínkách, mě vtáhnul hned od začátku.. Klidné tempo, málo slov, příjemná kamera, krásná příroda a ve finále je to strhující drama.. (26.11.2022)

Dojemná i groteskní dramedie se silnou převahou hořkých okamžiků. I když i ten chlad podivným způsobem hřeje. Jeden z těch filmů, který je tak hluboce srostlý místem původu, že by nemohl vzniknout nikde jinde na světě. (21.03.2016)

Na první pohled film, který svým dějem zrovna dvakrát netáhne. Dva rozhádaní bratři, kteří spolu nemluvily 40 let, ale má je spojit jejich společná láska k ovčímu stádu, o něž se starají. Pod tímhle ale tkví jeden tichý, silně emotivní skvost, který nepotřebuje slova, ani jimi moc neplýtvá, aby vás dovedl zaujmout. (19.08.2016)

Skutečně mistrný epický film, patřící někam mezi biblické příběhy, řecké báje, či středověké kroniky... Mnoho mužů žije s koňmi, psy, (Hrabal s kočkami), kteří se stanou nejen jejich nejmilejšími společníky, ale nakonec se jim i do značné míry připodobní. Kiddy a Gummi se stali berany, nejen pro svou zatvrzelost, ale i pro svou náklonnost (Gummi si nejraději čte ve stáji se zbytkem bývalého stáda, a projevů sounáležitosti muž-ovce je tu víc než dost). Teprve v nejvyšší nouzi (záchrana zbytku stáda) přiměje oba bratry, aby se k sobě chovali jako k vlastním beranům. Poznámky: 1. Všimněte si těch nádherných svetrů a čepic (k čertu s mikinami!). 2. Pokud budete potřebovat "rychlou", tak se s důvěrou obraťte na Gummiho. 3. Jak to celé dopadlo? Doktor Mürmelstadt se už v Dachau, při svých pokusech na lidech ujistil, že nejlepší na prochladnutí je lidské teplo. Zafungovalo i zde? (13.08.2016)

Na Nordfest v Evaldu plynule navázaly Dny severu. Tenhle snímek nejen o zvířecích beranech z drsného Islandu je víc než smutný. (27.11.2016)

-4* neutěšený a komorní islandský snímek o dvou bratrech, které na jednu stranu rozdělují dlouhotrvající rozbroje a zároveň spojuje bratrské pouto. Víc než slova tu mluví o nich jejich chování. Pomalý, syrový a zároveň citlivý film o lásce k půdě i zvířatům. Tohle rozhodně pro komerční publikum není - za mě slabší 4* a nejsem si jist, zda je to film na zopakování. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.12.2017)

Takže klusavka .. Nařízení veterináře (!) - ze všech stájí v okolí se musí odstranit dřevo, včetně dřevěných násad od nářadí, ohrady, ploty, rošty .. také veškeré seno, krmení .. prostě všechno, co mohlo být kontaminované se muselo bez výjimky spálit. Minimálně 2 roky mají všichni v regionu utrum s chovem ovcí. Ale na farmě, kde jen pár metrů vedle byla nákaza fyzicky potvrzena, může majitel celé své usmrcené stádo jen tak zahrabat v rohu na svém pozemku ... To jako vážně? (06.03.2019)

Dva paličáci a lidi venku na mraze. Asi tak by se dal shrnout děj filmu z bohem netknutého místa Islandu. Moc hezky natočené to, když člověku někdo vezme vše, co má rád. (16.11.2016)

Když si chcete v kině vážně zarelaxovat, Berani jsou ta nejsprávnější volba. Islandské drama s prvky opatrného, funkčního humoru v takto atraktivních exteriérech je vážně vzácný zážitek, už jen díky netradičnímu scénáři o dvou bratrech, kteří prahnou láskou k ovcím, ale ne však jeden k druhému. Příběh obohacuje sušší humor, který celou stopáž funguje na jedničku a nemůže nikoho urazit. Spíš diváka upřímně zahřeje u srdce a pobaví, jak vážně se u něj dva bratři tváří. Pomalé tempo mi vůbec nevadilo, naopak jsem chtěla, aby to ještě dál pokračovalo. Finální dojemná scéna potom diváka už jen definitivně vyždíme a sebere mu všechen ten pocit klidu, který doteď díky výbornému, upřímnému a vtipnému scénáři měl. (18.12.2015)

Lahůdka. Aneb pro ovce cokoliv. Teď vážně. Výborně natočený film, kde je krásně nejen vykresleno drama kolem vybíjení stáda. Film ukazuje i každodennost starosti o ovčí chov. Pro nás toto téma může znít zvláštně, ale je zde dobře vidět, co je pro někoho celoživotní práce. Snímek pak podtrhuje skvělá muzika, většinou jen varhany a klavír, ale to tak nějak k Islandu sedí. (18.01.2016)

Hrútar jsou trochu divácky brutal. Ale tvrdohlavě jsem to dokoukal, jelikož Island je prostě Island. Do dneška se bavím představou, že by to natočil někdo u nás. Hřebejk nebo Svěrák nebo tak. To by bylo řečí a tady je to přitom za luxusních 80%. Tohle už není ani snad pocitovka, ale původně zamýšlená reality show, která se trochu zvrhla. Omlouvám se, že si z toho dělám legraci, ale jak zjistíte (možná) sami, u tohodle filmu budete mít času na vymýšlení blbostí až až... (28.02.2016)

Kdyby tam bylo aspoň za můj nehet humoru, šel bych s hodnocením možná výš, ale takhle vlastně nemám za co sypat hvězdičky. Ta necelá jedna je za neokoukané prostředí, protože děje jsem si tak nějak nevšiml, a celé to bylo dost nepravděpodobné a přitažené za vlasy. A k tomu nuda jako svině. 15% (08.04.2018)