Berani

Hodně minimalistický film o vztahu dvou bratů, kteří nejsou schopni se spolu ani bavit. Nakonec mezní situace týkající se jejich oblíbených ovcí snad něco změní. Hodně islandský film, od přísrody po charaktery. Velmi zajímavě natočeno. (10.01.2018)

Nádherný smutný film, s několika vtipnými scénami, nebo spíše momenty, protože jich je opravdu pomálu. Film, ze kterého jde cítit ono soužití s přírodou, na Islandu pravděpodobně stále vcelku běžné. Taktéž film s trefným názvem, protože nejen berani jsou ve filmu berani. A právě ti lidští dva berani k sobě "díky" nemoci opět musí najít cestu. Je trochu škoda, že Grímur Hákonarson nepřidal na plynu, pozvolné tempo vyprávění sice nenudí, ale občas by nějaké oživení přišlo vhod. Řekl bych, že v samotném závěru filmu se toho stane v několika minutách až příliš a vlastně nic... i když to na škodu není, můžeme si domyslet. Oživení dodává Beranům především kamera, její záběry na nádhernou krajinu a dva ústřední domy, mezi kterými se odehrává téměř celý film. Zbytek je tak nějak v pozadí... hudba, když už je, je povedená, ale mohlo by ji být více a hlavní hrdinové? Sympatičtí dobře zahraní chlapíci. Pro mě osobně to byl ale velice příjemný zážitek, ze kterého jsem si odnesl i několik poznatků do života. 75% (13.11.2015)

V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Island / Dánsko. (06.01.2018)

Islandský kus o skotu, o rozlehlých tichých krajinách, tuhé zimě, narušených rodinných vztazích a velmi tvrdých lebkách. Téměř dokumentární film o ovcích a o dvou bratrech co je chovají s láskou. A chovají city větší k ovcím, než jeden k druhému. Všeho v tomhle filmu bylo poskorvnu, Málo dialogů, málo hudby, málo postav a i ti berani byli jen dva + dva dvounozí. Víc než u jiných filmů se mi zde ukazuje, jak hodně zásadní je, s kým se na film díváte. Stejně naladěný spoludivák totiž pozvedne jakýkoli snímek o jednu hvězdu, takže proto za 4. Sledováno s jednou z nejmilejších osob a navíc v tu správnou dobu, takže opět čistě subjektivně, jinak to ani nedokážu. Jo a taky pro tu nahotu, v přeneseném smyslu i doslovném. Vidět nádobíčko islandského staříka na velkém plátně se jednomu zas tak často nepoštěstí :-) (30.03.2017)

Dala bych tomu sošku za zvuk (zapojit kromě zraku druhý smysl velmi silně vnese do příběhu a naplní životem), za (ne)herecké výkony (jednalo se o velice autentické výkony), za geniálně prostou synergii myšlenky (film o životě a smrti, jež jsou jen dvě strany téže mince), záplatky (dva bratři, co spolu roky nemluví) a názvu (prostě Berani!!!), za napětí (málokdy umí tak minimalistický snímek navodit napětí tak silně, že si nepotřebuje vypomoci dějem, kamerou nebo dramatickou hudbou) a ze scenérie (co scéna, to víno, i když šlo jen o holé kopce či květované tapety). Bylo to velké drama a mělo to v sobě komedii. Film, co i druhý den ve mě stálé silným dojmem dýchá! Vřele doporučuji. (01.12.2015)

Drama dvou beranů a jejich stád. Minimalisticky, silně. Stejně jako živly Islandu. (30.10.2016)

No čo už len mňa ako fešn buzničku z Bratisky môže zaujímať na nejakom filme o baranoch? Odpoveď znie, že nakoniec toho bolo aj dosť. Od obrazu cez príbeh až k šokujúcemu koncu. Ak máte radi európsky film, tak tento spĺňa všetky jeho atribúty. Dozviete sa okrem iného aj to, že Island nie je iba o tej žene čo krúži dokola po ostrove a spieva čudné pesničky. (30.10.2016)

Syrové, místy až minimalistické, severské drama, jak to ti Skandinávci umí. Ač se nejednalo o thriller, podání i herecké výkony byly naprosto srovnatelné jejich vyhlášeným kriminálním sériím. (18.03.2018)

ve filmu mi chyběl větší důraz na sexuální dusno, které mezi bratry a jejich ovcemi panuje. islandský národ neodsuzuju a ovečky vypadaly spokojené (04.12.2015)

Na Islandu se lehce nežije ani na více zalidněném jihu, natož někde v tramtárii v údolí, kde máte jediný zdroj obživy chov ovcí. A když Vám je napadne klusavka, je průser. A do toho dva rozkošní bratři, nemluvící spolu 40 let, které až nebezpečí vyhynutí jejich rodinného plemene spojí dohromady. Vše se odehrává téměř na jednom místě, s minimem dialogů, přesto je film velmi působivý, s přibývajícím časem dojemný a na konci také zamrazí (a to doslova, zvlášť pokud na to koukáte v kině). I na severský humor došlo - schválně? Jak dostat ožralu v bezvědomí do nemocnice...? (05.01.2016)

Velmi zajímavý islandský snímek, jehož název přesně vystihuje celý film. Napjatý a nekompromisní vztah starších mužů, dvou bratrů, kteří spolu nepromluvili už přes 40 let, zasazený do tvrdé, nepříliš přívětivé islandské krajiny. Jediné, co je spojuje, kromě rodinného svazku, je až neuvěřitelná láska a péče o své stádo ovcí, potažmo beranů, se kterými dokonce soutěží. A když právě berani dostanou klusavku a je nutné je všechny pobít, je to pro všechny katastrofa, která otřese všemi, včetně nesmiřitelných bratrů. Je opravdu hodně pozoruhodné proniknout do tohoto prostředí a kultury, ve které jsou právě berani tím nejdůležitějším. Vztah dvou bratrů tím však jde v ruku v ruce. A přestože je jejich sourozenecké pouto značně vyostřené, najdou se v něm i silné bratrské vazby, které se v nejtěžších chvílích projeví. Silné drama vypovídající o svízelném vztahu dvou bratrů v surové a odtažité atmosféře Islandu, kde slovo berani nemusí notně znamenat zvířecí tvory chované pro hustou vlnu. (16.03.2021)

70% - komentář 20ti slovy: Taky by mi nebylo hej, muset zabít 147 zvířatek, bavit se s někým koho nemám rád a do toho žít v takové "prdeli" (14.06.2016)

Krásna príroda, ael musím uznať, že nič viac ma z filmu nezaujalo. Ovečky nebudú podľa môjho gusta a hoci téma bola viacmenej vážna a dôležitá, vzťahová línia dvoch bratov mi k nej nepasovala...Vyslovene odporúčam ľudom, ktorí milujú severské prostredie, prírodu, rodinné vzťahy a drámu. (15.08.2016)

Krásný film. Komedie po islandsku bez smíchu pouze s jemným cukáním koutků a přesto výtečná. Typický islandský minimalismus, divnolidi, málo dialogů a do toho hodně beraní lásky ale i smutku. A nakonec to i dobře dopadlo, teda tak po "Islandsku". (25.11.2015)

Kvalitny seversky film o dvoch bratoch ktory sa spolu už 40 rokov nerozpravaju.Ich monotonny život v udoli naruši choroba ovci krivačka čo zasadne zasiahne do života tychto bratov.Film asi neoslovi široke publikum ale milovnici severskych artovych filmov si pridu nasvoje .Silny a otvoreny zaver len potvrdil kvality tohto filmu ktoremu nechybaju bizardne sceny (komunikacia bratov prostrednistvom listov ktore nosi pes v papuli či odvost opiteho Kiddiho do nemocnice na traktore) ale bizardnost sme si už v škandinavskych filmoch zvikli. (30.04.2017)

Aj, bačo, bačo náš, černú košulku máš, kdo ti ju vypere, když maměnku nemáš? Všeci sa starajú o moju chudobu, a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu. Všeci sa ženijá, vojny sa bojijá, a já sa nežením, vojny sa nebojím. (17.09.2020)

O ovcích a lidech. 75% (22.02.2021)

Severské filmy sú tak depkoidné, že niekedy len mávnete rukou a poviete si, že toto tu už bolo a nič iné som nečakal. Ale niekedy vás to nenechá chladnými a začnete tých ľudí žijúcich v odľahlých oblastiach naozaj ľutovať a pozerať sa na ich spôsob života tým depresívnejším spôsobom. Zároveň si človek povie, ako som rád za to, čo mám. Tento príbeh o dvoch bratoch starajúcich sa o symbol tvrdohlavosti, ktorý vlastne predstavujú sami o sebe, je peknou ukážkou vzťahu Islanďanov k prírode, ale zároveň aj sondou do medziľudských vzťahov. Artový spôsob mi veľmi nesedel, ale aj tak zaujímavý filmový počin. 60 % (28.08.2017)

Klasický thriller z ovčí farmy? Ano, kdo umí, ten umí! Jediná výtka: film trvá subjektivně déle, než je jeho stopáž. Vynahradí to ale závěrečných... 30? 20? 15? minut (to je to!). Trefné komentáře: Narciska, rakosabasta, Marigold (i já bych střihnul vichřicí a šmytec). (02.12.2015)

Baran a ovca, najlepší priatelia človeka. A nie ktovieakého človeka. Hovorím tu o islandskej dlhobradatej, priateľskej, farmárskej a vzduchom chladenej človečina. Kde muž na studených hájoch cíti väčšiu náklonnosť ku vlnou obtiahnutému zvieraťu, ako k vlastným priateľom. Tu ženu málokde nájdete, nie je potreba. Všetko sa tu dá vyriešiť pevnou chlapskou rukou a láskou k blížnym. Hrútar je úžasný film. Dáva nám pocítiť niečo, čoho sa nedokážeme vzdať, niečo, čo nikdy nezabúdame. Ako sa všetko môže zhupnúť do sračiek a my sa im musíme podriadiť. Alebo nemusíme? Oveľa lepší počin než susedný Fúsi. Kameramana by som vybozkávala od hlavy po päty a S. Sigurjónssonvi ponúkol všetky možné potreby aby sa jeho Garpur cítil u mňa v pohodlí. Na toho islandského mrázika som získal obrovskú slabosť. Vždy ma jeho úsmev z popod fúz dokázal vnútri zohriať, aj keď vonku zúrila snežná fujavica. (02.04.2016)