Berani

Na letošních Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech bylo k vidění hned několik kvalitních islandských filmových počinů a jedním z nich byli i Berani režiséra Grímura Hákonarsona. Co mi v létě uniklo se snažím ve zbytku roku dohnat a tak se dostalo i na Berany, pro které je hlavní devízou mrazivá atmosféra a nádherná islandská krajina. Děj se odehrává v odlehlé části Islandu, kde hraje prim chov ovcí, jenže se zde nalezne zákeřná choroba postihující chovy ovcí a místní obyvatelé jsou tak téměř zničeni v této nelehké situaci musí dojít k interakci dvou bratrů Gummiho a Kiddiho, kteří spolu již 40 let nepromluvili. Pomalý běh událostí, dlouhé záběry islandské krajiny, zima, sníh a pletené svetry. To nejvíce vystihuje tento filmový počin. Bohužel pomalé tempo, neatraktivní děj a prapodivné vyústění dělají z Beranů v mých očích pouze průměrný film. (17.12.2015)

Prosty pribeh o ovcich a dvou bratrech, ktery je ovsem vyborne zpracovany. Naprosto skvela kamera, zajimave prostredi a slusne herecke vykony. Zaver uz je takovy typicky seversky. Minimalisticke ve vsech smerech, ale velmi dobre drama. (08.10.2017)

barania tvrdohlavosť dvoch bratov, končiaca nezvyčajne poetickým záverom. Výborná kamera, zaujímavá krajina, zima a ľudia, malo slov veľa obrazu a zimy .... Barani sú celkom príjemným a nečakaným islandským prekvapením. (23.10.2016)

Severská dráma ako má byť. S jednoduchým ale zaujímavým námetom a s primeranou dávkou tragikomična. Sympatické osadenstvo s veľmi uveriteľnými výkonmi a vôbec chovaním postáv. To je niečo, čo u severskej kinematografie hľadám. Kto by povedal, že snímok s baranmi a o 'baranoch' môže byť tak citlivý a plný svojského tepla. Možno by som si vedel predstaviť aj rýchlejšie tempo, ale príjemná stopáž má na svedomí, že ma to nudilo iba pri dlhších prestrihoch na zasneženú krajinu. No a ešte ma mohol režisér, ktorému vkus asi nič nehovorí, ochudobniť o pohľad na oboch 70-ročných naháčov. (02.11.2017)

Už to bude nějaký ten pátek co jsem tohle mrazivé severské drama viděla, ale pořád ho mám v živé paměti. To samo o sobě svědčí o tom, že se jedná o mimořádně zdařilý film, který navíc disponuje silným lidským příběhem. Kdo má rád islandskou kinematografii, určitě si přijde na své. (90%) (29.07.2022)

Kraj kde čas řídí ovečky... (26.12.2017)

Film je takřka identický s příběhem Tří bratří, kteří pokořili smrt a ve své zpupnosti se smrtí nechali dostihnout. V tomto příběhu se však vyskytují pouze dva bratři a smrt v podobě kulhavky u Ovis ammon (čeleď turovití). Kdo by byl býval řekl, že jedna hloupá soutěž ve výšce v kohoutku rozkmotří celou vesnici a současně způsobí odklízení mrtvol bagrovou lžící?! 69 % (08.08.2019)

Fantastický film. Na Beranech je obdivuhodné, jak snímek vede diváka, jak postupně informuje a jak pracuje s emocemi. Proto nečtěte synopsi! Člověk si říká, že už ho málo co překvapí a pak bum - tohle se mnou přímo otřáslo. Pravděpodobně nejúčinnější propojení typických atributů severské kinematografie: melancholie + suchý humor, jaké jsem doposud viděl. (21.12.2015)

Jedinečná islandská krajina vyprodukovala jedinečný film. Podmanivě jednoduchý příběh dvou znesvářených bratrů bydlících od sebe co by kamenem dohodil, přesto spolu dokázali čtyřicet let nepromluvit. Tuhle venkovskou náturu se povedlo natočit láskyplným pohledem, nechyběla špetka suchého humoru, ale jinak tady životní pochmurnost koukala všem beranům z očí. Celý film ubíhal čitelně a vždy se dalo odhadnout, co přijde dál. Jenže pak se vytasí s takovým koncem, který mě donutil zapomenout na vše ostatní. (02.04.2016)

Trošku utahané, ale to vlastně jen dokresluje ponurou atmosféru odlehlé islandské farmy. Ta představa je naprosto děsivá. Přesto svým způsobem krásný film. (06.12.2015)

Berany berany chadržč! takto by se dala zjednodušeně charakterizovat oblíbená dětská kratochvíle, kdy už nás nebavilo si cpát nejrůznější předměty do chřtánu a namísto toho nebylo nic kouzelnějšího než do sebe narážet hlavou. Bratři jsou úderníci a pořád do sebe narážejí ve svých názorech. Až základní láskyplné pouto k jejich životnímu poslání je opětovně zblíží. Film krásně ukazuje jak jsou Islanďané spjatí s přírodou, ukazuje drsnost krajiny, ale i správné lidi na správném místě. Je to minimalistcké dílo, které dost možná vynikne pouze na plátně a pouze v dobrém rozpoložení. Poté si tento všední příběh nevšedně vyprávěný jistě užijete. (23.11.2015)

Překvapivě mě to bavilo. I ten humor mě bavil. Pěkná příroda ve které nic není. Bratři, kteří si k sobě těžko hledají cesty. Mnoho nevyřčených otázek podporující fantazii. Jen ten konec je až moc neurčitý. (05.01.2016)

Island má tristo tisíc obyvateľov a dokáže točiť filmy na vysokej úrovni. Neuveriteľné. Hrutar je veľmi pútavý príbeho dvoch pohádaných bratoch, ktorí sa spolu 40 rokov neprehovorili ani slovo, no spojí ich veľké nešťastie. Som veľmi milo prekvapený nádhernou kamerou a výbornými hereckými výkonmi. Islandská príroda je úchvatná a zima nesmierne krutá. Záverečná scéna je taká ako sa na severský film patrí. Luxus! 80 %! (28.02.2017)

Nedávno mě ohromil film O koních a lidech. V komentářích ho někteří diváci přirovnávali k Beranům. S tím, že Berani jsou na tom, co se týče hodnocení, výrazně lépe. Nebyl bych to já, abych to neměl naopak. Berany si budu pamatovat jako pěkný film, Koně jako krásný. Krásný na efekt, ale krásný. Berani byli syrovější, zemitější, poctivější, ale na Koních se mi líbila ta pestrost- příběhů i barev. (11.02.2017)

Po dlouhé době film, o kterém opravdu nevím, co si mám o něm vlastně myslet. Příběh byl tak neuvěřitelně prosťoučký, že myšlení Otíka z Křečovic, je proti tomu hlubokomyslná filozofie. Přesto mě celá anabáze dvou dědulů a jejich rodinných a ovcoidních problémů zaujala. Ani nevím čím. Možná to bylo tou nekompromisní syrovostí islandské přírody a dušemi dvou starých farmářů. V té přírodní i lidské nehostinnosti se totiž skrývá zvláštní krása. Určitá opravdovost a touha žít, která se jen těžko popisuje. No a závěr? V takové chvíli useknout film je teda síla. Jen jsem čuměl s otevřenou pusou a nechápal, proč se najednou objevily titulky. (25.12.2017)

Hřejivý film z mrazivého ostrova, s hlavním hrdinou sympatickým tak, že mu odpustíte i překročení zákona. (07.08.2015)

Minimalizmus dovedený do dokonalosti. Napriek úspornejšej hovorenej reči som sa ani minútu nenudil. So záverom som sa nejako nestotožnil, inak by bolo plné hodnotenie. (16.04.2016)

příběh který ze začátku nechápu ale posléze se mi dostává pod kůži svojí silou.I když ti dva spolu nemluvili,věděli žejsou si nablízku i když se tomu bránili.další z islandské tvorby která nenabídne příběh pestrý na akce ale zaobírá se lidským nitrem a analyzuje vztah lidí.Myslím,že tohle diváci potřebují.Jako nakopnutí k tomu,že je potřeba vnímat reálný života a, i když na poslední chvíli, tak přeci jen podat pomocnou ruku..Tohle se,myslím v naší konzumní společnosti vytráci. (05.01.2019)

Ram against the machine (14.04.2021)

Asi zatím nejdojemnější film s takovým množstvím ovcí (s výjimkou Wallace & Gromita samozř). O vztahu dvou mužů, který byl zastřen pýchou, žárlivostí, soutěživostí a vlastnictvím většího počtu soutěžních ovcí. Najdou k sobě opět cestu? A za jakou cenu? (16.04.2016)