Sladké hry minulého léta

Kromě plejády známých herců film ukázal ubohost některých děvčat v sexuálním chování. Není to nic nového, už římský císař Augustus vyhnal svoji jedinou dceru Julii na doživotní vyhnanství na pustý ostrov pro absolutní sexuální nezdrženlivost. Obšťastňovala málem celý mužský Řím. Takže "nymfomanky" stále mezi námi ! Juraj HERZ jistě takovou postavu se svého okolí znal, jinak nevím, proč by to točil. (18.01.2009)

Snímek o jednom rozmarném létě byl natočen pod vlivem obrazů impresionistů s důrazem na obrazovou stránku filmu, místy však bylo těch, řekněme, lyričtějších pasáží na můj vkus až moc, což hlavně ve střední části nudilo. Ústřední téma, ačkoliv opsané od Maupassanta, bylo opravdu nosné-nevázanost a lehkovážnost nikdy nemůže skončit dobře, v tom horších případě skončí tragicky, jako zde. Satinský zde ukazuje, že to byl znamenitý herec a komik, hlavní ženská postava mohla lépe vypadat, k hříchu s ní bylo třeba asi hodně absintu. (23.01.2009)

Láska=závislost, posedlost, vnitřní otroctví touhy, slabost, vyčerpanost, oddanost. To vše pociťují ženy, když lásce podlehnou, když se snaží být milovány a bez vděku. Do padnutí. Moc pěkný film. Zajímavé byly též poznatky na besedě pana režíséra. Herz prozrazoval věci, které by nikdo netušil... Aneb hlavní hrdinka byla nezkušená šedá myška a proto má ten film takové kouzlo! (10.09.2014)

Rozpohybované impresionistické obrazy, dokonale navozená dobová atmosféra. Je to náladový film, hlavně tedy v tom smyslu, že samotný divák na něj musí mít náladu. Pokud se naladí na stejnou vlnu a stane se na hodinu jedním ze skupinky mladých mužů trávících léto v bezstarostném nicnedělání a koketování s jednou pihovatou dívkou, může být spokojen. (19.01.2009)

"To je vážka, to je motýl, to je muška. To je taková bláznivá muška .“  Tahle muška (v podání lehce frivolní Jany Plichtové) touží po slunci, a nejraději má lásku. Má "oči jako touha" a "vlasy jako vášeň", nemůžeme se proto divit, že se jí pětice mladých pánů (mj. Lasica se Satinským) neumí nabažit.... Převést povídku Guy de Maupassanta na barevný filmový pás se Juraji Herzovi povedlo náramně. Celé to působí hravě a smyslně zároveň, z některých scén má přitom člověk pocit, jako by se díval na nějaký impresionistický obraz. A když k tomu přidáme velmi přiléhavou "francouzskou" hudbu Štěpána Koníčka, je zaděláno na naprosto kouzelné pokoukáníčko. (28.11.2021)