Režie:
Paolo GenoveseKamera:
Fabrizio LucciHudba:
Maurizio FilardoHrají:
Giuseppe Battiston, Anna Foglietta, Marco Giallini, Edoardo Leo, Valerio Mastandrea, Alba Rohrwacher, Kasia Smutniak, Benedetta Porcaroli (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Skupina přátel se schází k pohodové večeři. Znají se důvěrně celé roky a také další setkání by se neslo v duchu lehkého škorpení a nostalgických vzpomínek na to, co bylo... kdyby se nezrodil zdánlivě nevinný nápad: dát mobilní telefony na stůl a sdílet každou SMS i každý příchozí hovor. Kolik toho o sobě nesmíme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, milenci, manželi, rodiči...? Během jediného večera se ukáže, že až příliš mnoho. I ti, které známe, mohou totiž být naprostými cizinci. (Film Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (516)
Vlastně je docela legrace jak se při jedné večeři jen vinou mobilů dokáží proměnit a zhroutit vztahy mezi dlouholetými kamarády. Skvělá myšlenka, scénář i dialogy, přestože působí až nevěrohodně kolik toho postavy zrovna tento večeř řeší a že se to vše tak pěkně sešlo. Určitě jsem se nenudil a díky italským hercům a evropské režii má film dostatečné kouzlo a atmosféru, kterou do potencionálního amerického remaku nelze přenést. 85% ()
Konverzačka ostrá jako břitva s nápaditým koncem. A je to film o tom, jak za málo peněz získat hodně muziky. V jednom bytě se pár přátel začíná pomalu smažit pod tíhou postupně odhalovaných tajemství a lží. Atmosféra graduje, a i když nepostrádá hodně vtipné scény, je to drama charakterů. Zatímco Měsíc na obloze překrývá stín zatmění, dosavadní přátelé (ne)dobrovolně vynášejí na světlo své vlastní temné stránky. Tady se scénář hodně povedl a civilně hrající herci ho ještě umocnili. /18. 8. 17./ ()
Variace hry na pravdu v jednadvacátém století. Jenomže tento koncept je mnoha lety prověřený jako nefunkční. Nicméně jako konverzační komedie/drama to funguje moc dobře. V závěru jsem upřímně hned na poprvé nepochytil pointu, což byla trochu škoda, protože nápad je to opravdu dobrý. Navíc film byl takový civilní, jako by snad herci ani nehráli. ()
Absolutní masakr, excelentní dialogovka, která mně naprosto rozebrala. Jasně můžu rozvádět myšlenky jestliže ti lidé měli takové tajemství by v realu skutečně šli s mobilama na stůl, ale právě o tom to je "já nemám co skrývat" a stačí jeden večer a vyplave tolik, že to do konce života to nejbližší nepoberou. Nebetyčné pokrytectví bylo perfektně dostřeleno při finálových scénách, to bylo vůbec jedno z nejvýraznějších zakončení v dějinách filmu. ()
Komorní drama konverzačního charakteru o hrstce aktérů, které rozhodně stojí za to zhlédnout. Ač mám velmi rád tento styl, necítil jsem se dvakrát dobře, když jsem zjistil, že vše se bude točit kolem intimity našeho soukromí. Kostlivci vyskakovali ze skříní a mně se kroutila střeva jen při mlhavém pomyšlení na to, že v jedné z rolí bych byl já sám. Přirovnal bych to k pocitu, jako stát nahý před početným publikem a přednášet o masturbaci s názornou ukázkou. Ač se ze začátku zdálo, že jsou všichni bez poskvrnky a vzájemně se dobře znají, opak se ukázal brzy a to se zničující silou. Křehkým romantickým duším moc nedoporučuji, neboť tohle jim zřejmě převrátí náhled na jejich život, který je ve skutečnosti pouhou růžovou polevou na dortíku pokrytectví a lží reálného světa. 85% ()
Galerie (27)
Zajímavosti (6)
- Inspirace pro napsání tohoto filmu vzešla ze skutečné události, kdy se kamarád režiséra Paola Genovese vyboural na motorce a jeho přítelkyně se musela postarat o jeho věci, nahlédla do jeho mobilu a zjistila, že svého dlouholetého přítele vůbec nezná. I když se pár rozešel, nakonec si údajně stejně k sobě našel cestu. (vyfuk)
- Režisér Paolo Genovese uvedl v roce 2020 pro český týdeník Reflex, že byl osloven americkou produkcí, aby udělal pro tento svůj film hollywoodský remake v jeho režii. (vyfuk)
- Film je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako film s největším množstvím lokálních remaků v historii kinematografie. (vyfuk)
Reklama