Režie:
Paolo GenoveseKamera:
Fabrizio LucciHudba:
Maurizio FilardoHrají:
Giuseppe Battiston, Anna Foglietta, Marco Giallini, Edoardo Leo, Valerio Mastandrea, Alba Rohrwacher, Kasia Smutniak, Benedetta Porcaroli (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Skupina přátel se schází k pohodové večeři. Znají se důvěrně celé roky a také další setkání by se neslo v duchu lehkého škorpení a nostalgických vzpomínek na to, co bylo... kdyby se nezrodil zdánlivě nevinný nápad: dát mobilní telefony na stůl a sdílet každou SMS i každý příchozí hovor. Kolik toho o sobě nesmíme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, milenci, manželi, rodiči...? Během jediného večera se ukáže, že až příliš mnoho. I ti, které známe, mohou totiž být naprostými cizinci. (Film Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (516)
Naprostí cizinci začínají jako lehká a příjemná vztahová konverzační komedie o partě dlouholetých kamarádů, kteří spolu se svými životními partnery dorazí na večírek, chtějí hodit starosti za hlavu, zavzpomínat na minulé časy a užít si zatmění Měsíce neobtěžováni ratolestmi. Vzájemné popichování a uvolněná atmosféra vedou k pošetilému nápadu odhalit své soukromí (vždyť před sebou nemáme co skrývat) a své telefonní hovory vyřizovat se zapnutým reproduktorem. Hlasy pochybujících jsou umlčeny - kdo nesouhlasí, nemá čisté svědomí. Záhy se začnou vynořovat kostlivci ze skříně, obnažovat charaktery a komunikace začíná povážlivě skřípat. Pozitivní emoce nahrazuje nedůvěra a hořkost. Komedie se nenápadně mění v moralistní drama. Je to trefné a ze života, jen mám pocit, že pro tenhle kousek platí víc než pro jiné, že je potřeba mít něco odžité, abyste si ho v plné míře vychutnali. Je to zkrátka film pro střední generaci, která ví, co to je krize středního věku. Sedla mi jak komediální, tak i dramatická rovina, navíc jsem ocenil civilnost hereckého projevu a neokoukané kvalitní herce. Je to snímek, ke kterému se ještě určitě v budoucnosti vrátím. Celkový dojem: 90 %. ()
Uh oh, ze začátku to vypadá na feel good konverzačku pár dávných přátel a jejich partnerek nad domácí italskou večeří, ale ten na první pohled zábavný nápad sdílet s ostatními svá elektronická tajemství se samozřejmě zvrátí. A je radost to sledovat. Postavy jsou napsané a zahrané skvěle, vůbec se nebojte toho, že film je italský. Hrdinové totiž řeší nadčasová témata překračující hranice. Novinkou tu je právě téma našich smartphonů, ve kterých se může ukrývat celá řada nepěkných věcí. Za mě je obrovskou výhodou, že film diváka donutí se zamyslet nad tím, jak dokonalou masku máme všichni nasazenou. ()
Zpočátku trochu zmatek v postavách, pak dojem zahlcenosti dialogy (ten film je příšerně užvaněný), v průběhu občas vyloženě nadšení z některých momentů (výměna telefonů), pak spíše zklamání z opakovaného principu "na někoho něco rupne", a konec už se mi vyloženě nelíbil - asi tak nějak bych v kostce shrnul svoje dojmy z toho filmu. Samotný námět super a film je to rozhodně velmi zábavný a scenáristicky propracovaný, ale stejně jsem se nemohl zbavit pocitu, že těch odhalených tajemství je tam příliš, a že ten film má kvůli tomu zvláštní, lehce monotónní rytmus, daný těmi opakovanými přiznáními. Nemám moc jasno ani v tom, co ten film vlastně sděluje - že každý z nás má nějaké tajemství? Že je lepší je nevědět? (Na to by jeden vážně nepřišel!) Že před sebou naopak žádná tajemství mít nemáme? Nebo dokonce - že máme žít tak, abychom nemuseli před nikým nic tajit? Ve výsledku mi ten film nakonec přišel jako taková moderní italská variace na Kunderovu povídku Falešný autostop, v níž se dvě postavy bezstarostně pustí do hry, jejíž následky si na začátku také neuvědomí, a která jejich vztah na konci také semele. Každopádně v tom filmu zazní spousta zajímavých myšlenek a je tam hodně látky k přemýšlení - o našem soukromí, o tom, co s námi dělají naše smartphony, i o tom, nakolik je naše společnost postavená na přetvářce. A mě osobně hodně bavil, byť mi tam přece jen některé věci dost vadily - proto nakonec nejdu s hodnocením výš. ()
To byl večírek k pohledání, na něm bych tedy nechtěla být a nějak mi nejde pod nos žánr i když se tam také hodil, ale ještě bych přihodila drama. Obojího tam je dostatek. To byl nápad s těmi mobily, ale mám pocit, že jsem podobnou kostru příběhu už někdy viděla. Samozřejmě jsem očekávala kdy přijde první voux pais, ale že jich bylo tolik? To se mi přece jen zdálo přehnané, ale mávla jsem nad tím rukou. Konec konců to dodalo trochu šťávy do pomalejšího rozjezdu, kde stejně všichni diváci čekají, kdy to začne. Kdyby vynechali tvůrci ten nesmyslný konec (ale kdo ví?), tak půjdu výš. Takhle zůstanu u trojky a za zkouknutí to stojí, ale jen jednou. Jo a jdu se mrknout, kde mám mobil:-) ()
Nemám slov. Opravdu jsem nečekal, že mě tento film tak odrovná. Konverzační filmy zrovna nevyhledávám, ale tahle italská pecka mi sebrala dech. Co se asi může stát, když parta přátel během společné večeře vytáhne mobily na stůl a začne vše sdílet? Člověka asi napadne cokoliv, ale i tak tu najdeme dost nečekaných zvratů. Teď je otázka, jestli je některé věci dobré vědět nebo ne. Technologie nám občas hází klacky pod nohy. Opravdu uvěřitelné emoce. "Kdo je Lucillo?" ()
Galerie (27)
Zajímavosti (6)
- Celosvětová premiéra proběhla 2. února 2016 v Římě. (ČSFD)
- Film je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako film s největším množstvím lokálních remaků v historii kinematografie. (vyfuk)
- Režisér Paolo Genovese uvedl v roce 2020 pro český týdeník Reflex, že byl osloven americkou produkcí, aby udělal pro tento svůj film hollywoodský remake v jeho režii. (vyfuk)
Reklama