Collateral Beauty: Druhá šance

A já se těch pěti* nebojím... díky čsfd jsem na to šla, polovinu doby jsem měla slzy v očích (ale zůstaly v nich, což byl kumšt!), ale byl to nádherný vánoční depresivně laděný film, který se povedl. Kdybych nebyla šťastná knihovnice s pětiletým plánem, perspektivami a sociálními jistotami, tak si potom z toho svého desátého patra i skočím (=kompliment tvůrcům), takhle jsem jen pozorovala hvězdičky... (kecá, sledovala stav smogu) (22.12.2016)

Jasně, je to doják, jasně, má to z vás vymačkat nějaké ty emoce a hromadu slz, ale prostě se to v mém případě povedlo. Na jednu stranu je to dáno výborným hereckým obsazením, kde mě bavil každý herec, na stranu druhou pak i překvapením v ději, které jsem tak nějak prostě nečekal, o to víc mě dostalo. (27.03.2017)

Namet, ktory mal tak velky potencial, ale vysledok vôbec nefunguje, pretoze postrada to najdôlezitejsie a to poriadne emocie. Tazko mi urcit v com je presne chyba. Ci v scenári, rezii alebo hereckych vykonoch. Ako celok to proste do seba nezaklaplo. Mna najviac iritovali dve veci. Povaha hlavneho hrdinu, ktory je natolko uzavrety, ze s nikym nekomunikuje, takze vsetko co sa deje okolo neho ide mimo neho a zaroven aj mimo divaka. Otravna mi pripadala aj linia s podnikom a papiermi, ktore ma Smith podpisat. Asi najväcsi problem vidim v snahe tvorcov sustredit sa viac na vymyslenie prekvapivych point ako na budovanie atmosfery a dojimavych scen. V tomto smere som mal z filmu podobny dojem ako z filmu Seven Pounds. Ten ale na druhe zhliadnutie uz celkom funguje, kedze uz chapete vyznam zdanlivo nezmyselnych scen v prvej polovici filmu. U tohto filmu si nemyslim, ze by na druhy pokus fungoval lepsie aj napriek znalosti pointy. Vysledkom je film, ktory mohol byt neskutocny dojak ale pritom je matematicky vykonstuovany a chladny ako psi cumak. A aj niektore vykonstruovane linie mi pripadaju strasne absurdne. 4/10. (28.02.2017)

Tak toto sa naozaj podarilo! Najmä to zakomponovanie alegórií Smrti, Času a Lásky - to bolo výborné. Len škoda, že tam tých zásahov do Howardovho života v podaní týchto troch alegórií nebolo oveľa oveľa viac, dalo by sa z tým určite viac pohrať ešte a využiť potenciál v oveľa väčšom merítku a postaviť dej viac na týchto postavách. Helen Mirren ako Smrť bola úžasná, rovnako aj Jacob Latimore ako Čas, no alegória Lásky v podaní Keiry bola až neúmerne chabá, čo ma teda dosť nemilo prekvapilo. Čo sa týka celkovej idey filmu, tak to bolo naozaj pozoruhodné a človeka tento príbeh určite chytil za srdce. Trochu som sa obával, že po odhalení alegorických postáv bude dej upadať, ale ten záver ma naozaj prekvapil, a veľmi pozitívne. Pekný film, nechýbalo veľa k piatim hviezdičkám. (16.03.2017)

Nejednoznačnost panující kolem party údajných divadelníků dává příběhu uměřeně mystický nádech a Mirrenová coby nejstarší z nich, jež by ráda uchvátila všechny role experimentu, i špetku humoru. Nicméně ani herecký výkvět nedokáže zakrýt melodramatickou kalkulaci se ztrátou dítěte – a kdyby jen jednoho a kdyby jen v náznaku; poslední okamžiky se vyprodávají do detailů provázených štkaním.Navíc Collateral Beauty: Druhá šance pracuje s knižním jazykem typu „já jsem smyslem všeho, jsem v tvé bolesti i radosti“, který tvrdě vzdoruje snaze po střídmě civilním výrazu. Ujišťování scenáristy Allana Loeba o „kráse života, která opravdu existuje“ dosazuje režisér David Frankel na přehlídkové molo samých ušlechtilých lidí, kteří si na potkání sdělují niterné záležitosti a s vločkami za oknem Štědrého večera vedou hrdinu k jasné pointě, napovězené už českým podtitulem. Taková sbírka rozbolavělých hrdinů, kteří konají správné věci a ještě zopakují, že je dělají, dovede sváteční rozpoložení silně zprotivit. (08.12.2020)