Až na dno

Tohle je vlastně založené výhradně na chemii mezi Alicií Vikander a McAvoyem a nutno uznat, že ta funguje bezchybně. Ten společně strávený čas je to nejlepší, co film nabízí a to se rozhodně nepočítám mezi zanícené romantiky. Jakmile se jejich cesty rozdělí, jde to do kytek. Dění ve společnosti oceánografů mi neřeklo vůbec nic a to samé se dá říct o ponorce. Agentova linka je o něco málo zajímavější, ale zase se jedná jen o standardní islamistické blbnutí, které sice neurazí, ale hlubší stopu nezanechá. No a samotný konec je vyloženě k nas*ání. Tohle mělo na víc. 50% (21.05.2018)

Téma je zcela zásadní. Nevyhýbat se informacím o životě obecně a reálném současném světě dnes zvlášť, ponořit se až k podstatě problémů a stát se součástí řešení (submerge into the deep of it and become a part of the solution). Kdyby se film dostal k podstatě věcí aspoň z desetiny tak hluboko, jak zeširoka kolem toho dokáže klouzat po povrchu a žvanit, byl by to nářez. Takhle je to místo ponoru jen utopený čas. *~ (20.12.2019)

Snímku Submergence se nedají upřít dvě věci. Tou první je fakt, že i přes mizerný scénář, nataženou stopáž a doslovné vysvětlování všech skrytých i očividných metafor ve snímku občas probleskne jakási tvůrčí originalita. Tou druhou je fakt, že i přes tyto zjevné a velmi bolestivé nedostatky se hlavní duo herců s mimikrami Jamese McAwoye a Alicie Vikander snaží seč může. A to je vzhledem k nemastnému a neslanému výsledku alespoň nějaké plus, byť ani to snímek Submegence nezachrání od temných vod filmového průměru. Škoda. „I've thought about bodies buried at sea. It's not dust to dust, that's for sure. It's water to water.“ (28.06.2018)

Wim Wenders má svoje najlepšie roky dávno za sebou, čo si uvedomuje asi aj on sám. Vzhľadom na slabšie kritiky som očakával, že Až na dno odpíšem po prvej polhodine aj ja, ale nestalo sa. Bez problémov som sa "ponoril" do príbehu, či už spoločného, alebo rozprávaného paralelne, kedy sú dvaja milenci od seba oddelení a v nebezpečí. Symbolika vody asi nefunguje tak, akoby si Wenders a oná nespokojná kritika želali, ale osobne mi prišla minimálne zaujímavá a originálne pojatá. Jamesovi a Alicii to spolu slušalo, bezpečne ma pohltila atmosféra mora, so záverom som mal ale menší problém, i keď som ho bol schopný akceptovať. (09.07.2020)

Wendersovo strhující drama o opouštění sebe sama, které se v prostoru „na dně“ ztotožňuje stejně s rozplynutím jako se vzletem, přesvědčivě seznamuje s úzkostí pramenící z iracionality odpovědně nastoupené cesty do neznáma, v němž chodec tuší spásu pro ty, kterým je lhostejný. Wenders odhaluje lidskost, křehkost, ba zranitelnost hrdinství a odhaluje je jako nevidomý bledý klíček hledající si masou nervstva, tuku, svalů a šlach cestu z každého z nás ke slunci, pod jehož svitem věří setkat se s tím vysněným druhým bílým tápavým. Vidomý, přesvědčivě zahraný, důmyslně a citlivě komponovaný a živý film. (25.08.2018)