Vidiny

Prvních 20 minut je na 5*, pak už bohužel kvalita klesá. Vidiny mají hned několik skvělých scén, které by psychologické hororové mysteriózní drama s tímhle námětem mít mělo, jenže jako celek je ten film utahaný, obzvlášť uprostřed. Přitom děj je zajímavý a líbil se mi, jenom prostě by tu hodinu čtyřicet šlo využít líp, aby to pak mělo silnější atmosféru. Taky toho předčítání z knihy tam bylo až moc, chápu, že se hlavní hrdinka do něj snažila nějak "uniknout", ale i tak tam toho mohlo být o něco míň. Susannah York ale svoji roli tady zvládá skvěle. I když se mi ten film spíš líbil, nevidím to v hodnocení na víc, než na 3*, protože mi tam chyběla nějaká silnější atmosféra a víc silných scén, co by z toho udělaly opravdu něco. 3* (23.10.2019)

Další důkaz toho, že "dědek Altman" byl právoplatný zástupcem Nového Hollywoodu a i přes to, že byl skoro o generaci starší, než celý ten velebený režisérský výkvět tehdejší doby, tak dokázal točit stejně nekompromisně liberálně a "hipísácky" jako ostatní a táhl s nimi za ten pomyslný sedmdesátkový provaz. Produktivnější než všichni ostatní draci z nové režisérské genarce, co rok, to film. Smutné je, že právě jeho filmy z této doby patří mezi ty nejazpomenutější díla a díky svým pozdním kouskům má na CSFD spíš status suchara. Velký omyl. Stejné překvápko je, že John Williams se kdysi vzmohl k něčemu tak nemelodickému a experimentálnímu. (16.08.2008)

VIDINY by svym zpusobem mohly byt typickou blaznivou komedii, ve ktere se zaletny muz snazi zabranit tomu, aby se jeho vsemozne manzelky/milenky (shodou okolnosti shromazdene pod jednou strechou) dozvedely pravdu. Ovsem zde mame obracene genderove role a diky hudbe i zpusobu snimani se z potencialni komedie stal pekne dusny horor. One atmosfere pak jeste pridava i prednes z detske knihy. Vysledek pak ukazuje, ze i obycejne nehororove prvky mohou za urciteho spojeni efektivne vyvolat hruzu. (17.07.2020)

J*A*S*M *** píše, že mu tahle hororová psychodramata lezou na nervy. Aby také ne! Čeho je moc, toho je příliš! Ale čeho? Rozpolcených osobností do fantastických představ, sexuálních představ, vražedných představ. A přitom všichni hledají jednorožce (In Search of Unicorns) - pozor, jedná se o množné číslo. Na jednu Cathryn je toho opravdu moc: živí a mrtví milenci (včetně manžela), svět dětské fantazie (jedině v něm se cítí dobře) a především (a vskutku jedině) ona sama. Pozn. 1: Robert Altman prohlásil, že jeho inspirací k scénaři tohoto filmu byla Persona (1966) Ingmara Bergmana. Pozn. 2: Oceněná hudba Johna Williamse byls příliš v souladu s filmovým dějem. Přestože dobře využil zvukové efekty Stomu Yamashty, nepřišla mi vhodná. (05.06.2018)

Mysteriozní a v jisté chvíli fantasmagorické drama o mladé ženě, které je nejspíše mešuge. Snímek s vynikající kamerou a těžce psychedelickou hudbou v sobě nese stopy experimentálních 60.let. Pomalý rozjezd, podivné prolínání snů a skutečnosti, momenty, kdy si divák není jistý, co skutečností opravdu je. Jakmile odjede Cathryn se svým manželem na venkov, do domu, kde se svým dědou strávila dětství, vše naplno exploduje. Bývalí milenci se prochází domem, pokouší se s Cathryn milovat, do toho vstupuje její muž Hugh, postavy se prolínají, mění, Cathryn slyší hlasy, vidí stíny...a pak se rozhodne svých přeludů zbavit. Všechno jsou jen vysněné postavy, postavy v její mysli, proto přece nepůjdou zabít doopravdy, nebo ano? Čarokrásná příroda oblečená do podzimních barev - lesy, stromy, vodopád - je úžasnou kulisou k filmu, který pomalu spěje k děsivému závěru. Byť je atmosféra místy neklidná a pochmurná a dočkáme se slušných krvavých scén, o horror se nejedná. A žánr fantasy? Snad jen proto, že celým filmem prolíná text fantasy knihy, kterou Cathryn píše. Ale kvůli tomu dát žánr fantasy je pro diváka značně matoucí. Překvapivě dobrý film (26.02.2014)