Snílci

Veskrze milý snímek s krásně uvolněnou atmosférou - film o pobuřujícím a zároveň vlastně svým způsobem podivně nádherném "sourozeneckém" vztahu Thea a Isabelle - ale nejen o tom. Pocta starým známým dílům světové kinematografie (zajímavé prolínání originálních scén ze starších snímků a záběrů ve Snílcích) a velmi příjemné herectví pěkných mladých herců (především krásného Louise a neméně krásné Evy - Pitta moc nemusím), kteří byli i v poněkud otevřenějších scénách opravdu přirození (ano, ta tam jsou vidět také - takže nic pro puritány) dávají tušit, že celkově jde o film, na který se příjemně kouká a jehož atmosféru si člověk rád vychutná více než jednou. (29.11.2006)

V Dreamers Bertolucci načrtol mnoho motívov, myšlienok a puritánom by sa mohlo zdať, že aj príliš veľa erotiky. Ľudská sexualita a prirodzenosť je však podstatná téma v Bertolucciho filmoch, no nie najdôležitejšia a možno ju skôr chápať ako vyjadrovací symbol a nie režisérovu sexuálnu obsesiu a potrebu šokovať ... Cez hedonistický životný štýl dvojčiat Thea a Isabelle a amerického študenta Matthewa tlmočí naivné ambiciózne sny mladých ľudí o tom, ako dokážu zmeniť svet, režim, ľudí, vyššie autority... Je jedno, na čo upriamite pri sledovaní svoju pozornosť, či na rozhovory, historický podtext, či na nahé telá.. Skutočne sa je na čo pozerať. Film je mohoznačný, pestrý, s odkazom a svojským dobovým vizuálom. (12.07.2007)

Snílci je snímek s lehce erotickou tématikou, ale o které to ve výsledku není. Je to především příběh o svodomyslných bohémech, co se nebojí inspirovat. Postavy se pohybují na prahu mládí a stáří a tak se nelze divit některým jejich lehce extrémistickým názorům. Bernardo Bertolucci (jehož všechny filmy budu muset ještě určitě dohnat) se zde trošku vysmívá svému mladšímu já, zdá se mi. A daří se mu to překvapivě skvěle. A byť snímek nemá výraznější příběh, film vcelku uteče. Skvěle odkazuje na starší filmy (které jsem také ještě neviděl až na dvě výjimky). S tím souvisí asi má nejvetší výtka k filmu. K tomu aby si film člověk mohl plnohodnotně užít je dle mého třeba mít pořádně nakoukáno (ať už francouzskou novou vlnu či odkazované ještě starší snímky) a to bohužel zatím nemám. Ale rozhodně dalm tomuto snímku následnou druhou šanci až se drobet dovzdělám.7/10. (06.05.2021)

Jednou to přijít muselo. Jednou musel Bertolucci natočit snímek, z kterého nebudu vedle. Nestěžuju si, mohlo se z toho vyklubat něco podstatně horšího než příběh o tom, kterak Američan v Paříži taje erotiky objevil v létě tisícím devítistém šedesátém osmém, které sice ve své francouzské verzi nekončí s tanky pod okny, ale pocit ztráty nevinnosti předá celkem spolehlivě. Konečně herci se snaží (a díky celkem obvyklé zálibě stárnoucích režisérů v mladých tělech se i snaživě odhalují) a filmové narážky potěší, takže radši moc nehloubat nad tím, že pod vší tou letní krásou se toho moc neskrývá. První tango v Paříži lehce zakopává o vlastní dosud hříběcí nohy, ale co. Vždycky si přece můžu s Marlonem zatrsat to poslední. (24.10.2007)

Tento snímek bych označil pojmem "umělecké porno". :) Nahota je ve filmu naprosto normální, ale není násilná..působí přirozeně. Mnoho krásných obrazů ("I can't stop you, I've got no arms."), úchvatná kamera, fúze snímku samotného se záběry starých francouzských filmů, revoluční dusno probíhající všude kolem, hlavní postavy o něm stále mluví, rozebírají ho, ale přitom se ho aktivně zúčastní až v samém závěru. Krásná hříčka Bernarda Bertolucciho, který se do příběhu nebál zasadit i téměř incestní vztah Thea s vlastní sestrou Isabelle v kombinaci s milostným trojúhelníkem ("Yes, I'm drunk. And you're beautiful. And tomorrow morning, I'll be sober but you'll still be beautiful.") (29.03.2006)