Snílci

Nahotou silně prosycený film Itala Bernarda Bertolucciho, kdy spolu v dobové atmosféře hlavní protagonisté „fungují“ prostřednictvím lásky k filmu (Scarface, Páni v cylindrech) a sexuálního napětí. Na pozadí bouřlivých protestů se tak v Paříži seznámí prudérní Američan s místními dvojčaty, a zpočátku nechápe jejich otevřené sexuální mravy. Sám Bertolucci jako první otevřeně prezentoval mužské pohlavní orgány (film 20. století), tady dominují i nad událostmi konce 60. let a působí mnohdy až samoúčelně. Příběh je upozaděn, nejdůležitější jsou postavy a jejich vztahy. Nejvíce tak zaujmou herecké výkony, zápal a naivita Michaela Pitta a okouzlující hluboký pohled nastupující Evy Green. (01.03.2006)

Veskrze milý snímek s krásně uvolněnou atmosférou - film o pobuřujícím a zároveň vlastně svým způsobem podivně nádherném "sourozeneckém" vztahu Thea a Isabelle - ale nejen o tom. Pocta starým známým dílům světové kinematografie (zajímavé prolínání originálních scén ze starších snímků a záběrů ve Snílcích) a velmi příjemné herectví pěkných mladých herců (především krásného Louise a neméně krásné Evy - Pitta moc nemusím), kteří byli i v poněkud otevřenějších scénách opravdu přirození (ano, ta tam jsou vidět také - takže nic pro puritány) dávají tušit, že celkově jde o film, na který se příjemně kouká a jehož atmosféru si člověk rád vychutná více než jednou. (29.11.2006)

Jednou to přijít muselo. Jednou musel Bertolucci natočit snímek, z kterého nebudu vedle. Nestěžuju si, mohlo se z toho vyklubat něco podstatně horšího než příběh o tom, kterak Američan v Paříži taje erotiky objevil v létě tisícím devítistém šedesátém osmém, které sice ve své francouzské verzi nekončí s tanky pod okny, ale pocit ztráty nevinnosti předá celkem spolehlivě. Konečně herci se snaží (a díky celkem obvyklé zálibě stárnoucích režisérů v mladých tělech se i snaživě odhalují) a filmové narážky potěší, takže radši moc nehloubat nad tím, že pod vší tou letní krásou se toho moc neskrývá. První tango v Paříži lehce zakopává o vlastní dosud hříběcí nohy, ale co. Vždycky si přece můžu s Marlonem zatrsat to poslední. (24.10.2007)

Raději snít, než shnít. Začátek se mi moc líbil. Bertolucci dokázal vystavět příjemnou retro atmosféru, Paříž roku 1968 v jeho podání budí dojem místa, kde by chtěl žít každý filmový fanoušek. Pohodová hudba, mnoho odkazů na Novou vlnu – film jsem si skutečně užíval a těšil se, jakým způsobem se bude dále vyvíjet. Cinefilské odkazy sice dále prostupují celý film, ten se však více soustředí na milostný trojúhelník plný explicitní erotiky. Bertolucci jakoby při své fascinaci třemi pohlednými mladými těly úplně zapomněl na diváka. Zajímavě rozjetý film se mění na ulepenou samoúčelnou onanii, ze které se záhy zcela vytrácí i ono mile filmové naladění. Pokud mě ze začátku Snílci lákali, toužil jsem být v jejich světě a spolu s nimi objevovat dávné skvosty kinematografie, ve druhé polovině mě spíše odpuzovali a znechucovali svou amorálností. Nejsem žádný puritán, jenže když ono to bylo tak zoufale samoúčelné… . Eva Green kolem sebe vytváří hustý erotický opar a v těch nejkrizovějších momentech dokáže snímku vdechnout druhý dech, jistě ne náhodou připomíná Jeanne Moreau v Julesi a Jimovi nebo Annu Karinu v Bandě pro sebe (btw, snílci proběhnou Louvrem o sedmnáct vteřin rychleji :). Její dva partneři do trojky se taky snaží, až mě překvapilo, co všechno byli tihle mladí herci ochotni pro „mistra“ udělat. Filmové hádanky, které si mezi sebou dávají, jsou zábavné (pokud se trochu orientujete ve francouzské a americké kinematografii), ale stejně jako celý film budí dojem intelektuálské exhibice, která navíc není (nepočítáme-li sex) nijak originální. Ve filmu je přitom dostatek pěkných nápadů (zrcadlová scéna ve vaně) i hudby (mj. The Doors, Jimi Hendrix, Bob Dylan, Janis Joplin), aby – oproštěn od touhy něco si dokazovat – zaujal i diváka, který má filmy „pouze“ rád, nejen toho, který je do detailů studuje a analyzuje. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Machrovic, Ony, castor, gr8 escape (17.05.2007)

Tento film ma celkom prekvapil. Je ale dosť kontroverzný, takže asi veľa ľudí mu nepríde na chuť. Je to príbeh troch mladých ľudí, možno priateľov, ktorí sa bavia o filmoch a užívajú si prepychu rodičovského domu. Bolo pre mňa prekvapenie, že sa všetko odohráva na pozadí študentských nepokojov roku 1968. Všetci traja mladí herci boli skutočne dobrí a mladučká Eva Green nám ukázala úplne všetko. Film je proste zručne natočený a vzrušujúci. (07.01.2015)