21 gramů

Brilantní scénář, naskládaný jako dílky puzzle, což zde ale není na škodu, právě naopak - skládankovité schéma vyprávění umocňuje dojem neuvěřitelně silného a lidského příběhu. Perfektní režie, kde Alejandro González Iňárritu opět dokazuje, jak umí natočit ty nejsložitější lidské emoce a problémy neuvěřitelně poutavě, zaujatě a tak, že vám nezbyde než se všemi postavami soucítit, ať jsou téměř jakékoliv. Samozřejmě nic z toho by nemohlo fungovat bez adekvátních hereckých výkonů, které jsou zde opravdu do jednoho excelentní, nemá cenu vyjmenovávat. (28.01.2006)

// Film o tom, jak jedna nešťastná náhoda dokáže posrat život hned několika lidem najednou. A když říkám posrat, myslím tím totálně absolutně zkurvit. Neskutečně silné téma zpracováno s ohromným citem, důrazem na charaktery, jejich psychologii, jejich pohnutky. Vše rozházené do přesně naměřené stopáže, každý kousek informace pečlivě umístěný do velké mozaiky uvěřitelných dialogů, senzačních hereckých výkonů a perfektní práce s kamerou. Vynikající snímek, dost možná i jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl. 10/10 (20.06.2015)

Další Iñárritu na způsob Amores perros, ale tentokrát s hollywoodskými herci. Pořád necítím žádné zvláštní napojení a jakoukoli empatii vůči postavám, jaká by se dala očekávat vzhledem ke struktuře příběhu a vyhroceným situacím, kterými procházejí. Zkrátka 21 gramů je další ukázková manipulace s city. Je potřeba vystavit hrdiny absolutnímu utrpení, po té příběhy zamotat a propojit a po té ještě zvýšit utrpení. A o tom to celé je, o utrpení, o zapírání sebe sama, o hledání východiska. Příliš násilí v poměru na jeden metr filmu. (15.06.2017)

Základní problém filmu: Kdyby byl natočen v jedné časové linii, člověk by se dočkal lehce nadprůměrného dramatu. Takhle jsem se do první poloviny stále ztrácel, než mi konečně došlo "kdo a jak a co". Pokud bych měl mít výčitky svědomí a utrápenou mysl při konci filmu, tak opět nic. Jediné co ve finále mělo smysl, byli hlavní herci a originální nápad s 21 gramy. Jak jsem ale napsal, bez toho konstantního měnění časových linií, by to bylo jen další drama. Babel byl lepší. (24.11.2008)

Kdybych neviděl Magnolii, nejspíš bych to dokázal ocenit i víc. Takhle mi to přišlo moc očividné, moc výchovné. Přeplněné poselstvími. Jako šálek čaje tak plný, že ho ani nemůžete zvednout k puse, abyste se napili. Herecké výkony dobré, režie dobrá, scénář chytrý, ale působí to na mě odtažitě a neosobně. (21.12.2009)