Favoritka

Řecký režisér vylítnul z řecké weird kinematografie jako bájný pták Fénix a dostal nabídku natočit něco většího, evropského, z prostředí anglické aristokracie. K tomu dostal na starost tři zkušené herečky, které tu předvádí absolutní bezcharakterní dno a jelikož je sám trošku divnej, pojal to poměrně opulentně. Škoda, že je film tak dlouhý. Být to kratší, asi bych se u této ujetiny nestihl ani nudit. Divných věcí je tu ale tolik, že to co Vám v prvních pěti minutách přijde divné, Vám v poslední půl hodině přijde poměrně běžné. Respektive tak běžné, že na daný záběr budete koukat a v podstatě nehnete ani brvou. Film je v podstatě natolik divný, že jsem u něj přišel o kus lidských emocí. Musel jsem vypít flašku Portského, abych si trošku urovnal myšlenky a vyskočil ze světa šlechty, kde se děje řada odporností a všem to přijde normální. Kvality film nicméně má. Nejvíce na mě, kromě hereckých bezemočních výkonů, zapůsobilo prostředí zámku a originální kamera. (05.02.2019)

Kostýmovka? Nie, toto sa nedá porovnávať ani len s minuloročnou ruskou Matildou, nieto s Marie Antoinette alebo inými kostýmovými perlami. Historický ? Vo veľmi hrubých črtách. Psychologický? Too wannabe. Novátorská kamera? Akože keď poprestrihávame s pár zábermi cez extrémne širokouhlé objektívy bez toho aby to malo nejaký symbolický zmysel (učte sa od Spalovača mrtvol), tak načo. Záberov, kde by som si povedal, že je to fakt krásne veľmi poskromne (aj v tomto sú lepšie vyššie uvedené kostýmovky). Takže smerom nahor to ťahá len Rachel Weisz, Olivia Colman a Emma Stone. 7/10 (08.02.2019)

Manýristická bezobsažná nuda, explicitní a ničím originální obsah, beze smyslu zneužívané rybí oko, z něhož akorát bolí hlava. Když proti sobě stojí dvě postavy v komnatě a vedou (už zase) rozhovor, stejně tuctový jako kterékoli jiné dvě postavy předtím nebo potom, nepochopím, proč si mám zrovna v tu chvíli kvůli vypouklým stěnám a zakřivení připadat, jako by stály v lodní kajutě. Je to zbytečná maškaráda, která tematicky využívá módního trendu filmů o intrikách u dvora a protože nemá co nového k tomu říct, strhává pozornost na formu. *** Lanthimos mě svého času naprosto očaroval svým co do tématu, vedení herců i neúprosného dotažení dějové a významové linky do krutého finále, sociální filmovou scifi Humr. Ale ani předtím ani potom už se nikdy neprojevil jako svrchovaný tvůrce, a jeho tvorba vždycky na jednu nohu kulhala - neotřelé téma zpracovával příliš mechanicky a jendoplánově. Favoritka je oproti Humrovi opačnou výjimkou - v tom, že kulhá na obě nohy. *~ (08.04.2020)

Yorgos Lanthimos nám tady právě představil jednu z nejlepších analýz ženské duše a tento snímek je zde v mých očích pozapomenutý klenot. Jsem divák, kterého historie britské královské rodiny nezajímá a nudí (především ta novodobá). Tohle soupeření zhýralé a zkažené šlechty jsem ovšem hltal plnými doušky. V hlavních rolích jsou zde 3 ženy a všechny 3 si svoji roli střihly s takovou bravurou, že jsem jim jejich role absolutně věřil. Naprosto úžasným způsobem je zde vykreslena žena - coby extrémně proradný a nebezpečný tvor využívající veškeré své zbraně k podmanění a manipulaci okolí k dosažení svých cílů. A co teprve, když se takové ženy sejdou hned dvě a mají cíl úplně stejný. To je teprve souboj na život a na smrt, při jehož sledování se mi celou dobu tajil dech. Už jsem od Lanthima viděl 3 filmy a i zde je jeho rukopis naprosto nezaměnitelný. Není to tak bizarní, jak je u něj zřejmě divák zvyklý, nicméně je to ku prospěchu věci. Dokázal parádně odhadnout hranu snesitelné bizarnosti, aby snímek nesklouzl až někam ke karikaturám. Vskutku velkolepá podívaná. [85 %] (30.12.2022)

Pompézní, nabubřelá a na výsost skvostná podívaná, která oproti obdobně filmařsky zvládnuté Niti z přízraků (záměrně nesrovnávám s ostatními snímky od Lanthimose) neztrácí ani na moment na svém tempu, aby vás v samotném závěru uvrhla do temnot poměrně depresivním vyústěním celé "politické" i sociální hry. Herecky si divák vychutná hlavně excelentní výkony čtyřlístku hlavních postav, do kterého mimo Olivie, Rachel a Emmy řadím i zajímavou postavu Nicholase Houlta, který zastává asi nejvýraznější mužskou roli. Dokonale sepsaný scénář a precizní filmové řemeslo navíc podtrhuje i delikátní humor, jež je důmyslně doplňován zdánlivě dobovou hudbou (například hudba, která běží při závěrečných titulcích je toho zářným příkladem). Rozumím tomu, že film asi nesedne úplně každému. Do jisté míry totiž záleží i na tom, jakým směrem se ubírá váš styl humoru, nebo kam až sahají hranice vaší mírné zvrácenosti. Celé je to totiž ve své podstatě hodně absurdní. Není tedy absolutně žádným překvapením, že si britská The Favourite zcela zaslouženě obdržela i nespočet nominací na Oscara. (24.01.2019)