Ohnivé ulice

Nejlepší na celém filmu jsou zpívané pasáže a samotné písničky, což je docela úlet na to, že jde o akční kousek. Samozřejmě nesmí chybět romantika – no zas na druhou stranu na mladou Diane Lane se pěkně dívalo, já tuhle herečku v mládí žral. Michael Paré se svými kšandami se snažil co mu scénář dovolil, bohužel se tu viditelně snažili tvůrci dost šlapat na brzdu, takže nějak moc násilí tu neuvidíme. Pár pěstních soubojů, nějaká ta střelba, výbuchy aut a motorek a finální souboj s kladivy – to je ovšem vše. Trošku chabé a nezachrání to ani šílený Willem Dafoe v latexu, ani ta striptérka na baru, co z ní byli všichni motorkáři totálně v prdeli (no vlastně kvůli její prdelce). Při pohledu na ty účesy jsem si taky hned vzpomněl na Pomádu…Škoda, že tu víc prostoru nedostala Amy Madigan, její postava alespoň nešla pro ránu a tvrdá slova daleko, bohužel kromě záchranné akce moc prostoru nedostala…Co se kvality filmu týče, tak podprůměrná záležitost, jednu hvězdu navíc dám za úvodní písničku a Diane Lane. 50% (19.02.2022)

I když mi na tomto filmu pár věcí úplně nesedělo , tak Hillova stylová režie , rock n rollový feeling a neuvěřitelný cit pro komiksovou estetiku , které se jen tak žádný režisér nevyrovná to vždy vyžene do velice kladných čísel. Navíc Dafoe je super a nějak nechápu proč Paré skončil tak jak skončil když talent rozhodně měl. (21.05.2020)

Ohnivé ulice zčásti připomínají post apokalyptickou Pomádu a zčásti western odehrávající se ve velkoměstě. Příběhem a hudbou jde ovšem o typickou osmdesátkovou mlátičku. Výprava je zkrátka parádní a sama se postarala o celou atmosféru. Bylo to potřeba, protože nikdo ze zúčastněných (čestnou výjimkou je Willem Dafoe) nepředvedl žádný zázračný výkon a o scénář se opřít nemohli. Fanoušci Waltera Hilla nebo Johna Carpentera ale zklamáni nebudou. (29.07.2016)

Šakalí léta z kuchyně Waltera Hilla… Ohně, kotlety, motorky, kšandy, místy raketový střih a hlavně setsakramentská nuda. Už jen chybělo, aby si Willem Dafoe s fasádou stálého hosta Modré ústřice rozepnul poklopec na svých kožených montérkách a zapěl hezounovi akčních filmů 80.let Michaelu jablečnému Pyré hitovku I.Hlase: „Na kolena, na kolena, na kolena, jé, jé, jé…" (17.01.2011)

A Rock & Roll Fable... titulek v úvodu, který přesně vystihuje tuto drsnější obdobu Pomády. Kde Streets of Fire ztrácejí na příběhu, neskutečně získávají na hudbě. Hlavně úvodní a konečnou písničku bych okamžitě zařadil do vrcholu, jak hudby stvořené pro film (podepsaní Holly Sherwood a Jim Steinman, spolupráce s Bonnie Tyler a Meatloafem, což je z hudebního stylu jasně znát), tak i do vrcholu vůbec 80's, které tady spíše tíhnou díky dobovému zařazení do 60's. Určitě doporučuju milovníkům oldies jen kvůli hudbě: http://www.youtube.com/watch?v=nEV1B7RcJC4 a http://www.youtube.com/watch?v=T3ZrNz83meA (24.01.2014)