Bowling for Columbine

v žánru dokumentárních filmů absolutní špička, něco mě ale brání dát *****, nejspíš to, že mě chvilkama přišlo, že si Moore protiřečí a také proto že některé pasáže byli místy zdlouhavé. Ovšem nemůžu říct, že by v tomto filmu bylo něco co bych vystřihl. Nejvíce mě asi dostal ten rozhovor Moora s Charlotnem Hestonem, ale takových nezapomenutelných momentů tam bylo víc. (04.12.2004)

Sžíravý pohled na americkou společnost, která žije v paranoidní atmosféře a na média, která uměle vytváří atmosféru strachu, protože strach, vraždy a hrůzné činy se skvěle prodávají. A naše vlastní zkušenosti říkají, že nemusí jít jenom o americká média. Stačí se podívat na zprávy na Nově, že.....Trochu mi vadí, že Moore občas sklouzává k demagogii, ale z jeho snahy je cítit upřímná snaha něco změnit a občas se mu to i daří. Také dokazuje, že dokument může být mnohem více strhující a zábavnější, než kdejaký hraný film. Otázka je, jestli vše, co zde podává, je skutečně objektivní, jestli nemá snahu zkreslovat. Ale každopádně - se společností, ve které lze nakoupit munici stejně snadno jako zmrzlinu, není něco v pořádku....... (16.11.2003)

Od Columbine prý došlo v USA průměrně k deseti školním střelbám ročně a 2018 se už teď řadí jako jeden z historicky nejhorších, přičemž skoro každý zaznamenal tragédie jako loni ve Vegas, kostel v Charlestonu, nebo gay klub v Orlandu, což dělá z BOWLING FOR COLUMBINE stále zajímavý a relevantní počin. I dnes se dále spekuluje a není žádná jasná odpověď, recept prevence, zdaleka ani shoda co se týče zbraní. Pro mě asi nejlepší point tu leží v demenci šíření iracionálních strachů mezi veřejností, ať už jsou to černoši, bláznivý muslimáci, nebo třeba zabijácký včely. Což je problém nejen u američanů, ale i tady v naší střední Evropě, teď navíc ještě umocněný vlivem sociálních sítí. Takže jasně, slovo "dokument" hezky do uvozovek, někdy je Moore silně otravný, ale jinak k zamyšlení, zábavný a obohacující dvě hodinky, stejně dívatelný i 16 let poté, čerstvě po WHO IS AMERICA... (Hodnotí člověk, který nosí bundu NRA a miluje svou pistol.) (25.09.2018)

MM, ne ta MM, ale ten MM, mi mluví z duše. Amíky nemám rád, jejich nulovou kulturou, založenou na tom, co kde najdou a splácaj dohromady - viz US kuchyně - z duše opovrhuju, jejich uprděnou buranskou náturu krkajícich řepanů nesnáším a jejich primitivní namyšlenost a ubohou pýchu nad vlastními výkony nemůžu pochopit. Myslím, že všechno, co v Bushlandu mají, si do puntíku zaslouží. Dobře jim tak:-) (15.01.2007)

„People scare better when they´re dying.“ (Frank, Once Upon a Time in the West). Dva dny po tragédii v Newtownu, pár hodin po Vinterbergově Dear Wendy a neudělalo to se mnou zhola nic. Levičácký Klíma s nadváhou totiž zdatně vytrhává z kontextu a manipuluje s fakty i dohady - to vše v rámci dovedného žonglování s kužely demagogie a populismu. Zdejší pětihvězdičková hodnocení mě docela překvapují, protože člověk, co si umí na cokoliv udělat vlastní názor, by asi takhle dokumentární dílo se značně černobílou objektivitou hodnotit neměl, ať už jsou jeho postoje či přesvědčení jakékoliv. Nu což, vina tedy padá na snadný přístup ke zbraním, média šířící atmosféru strachu a v neposlední řadě C.Hestona, jehož nejznámější věta z Planety opic dostala ve světle tohoto dokumentu zcela nový, chtělo by se říct až ku-klux-klanový rozměr.. Vše bych shrnul následujícím způsobem: „Bůh stvořil lidi jako silné a slabé a teprve Samuel Colt tento nedostatek odstranil.“ Není bez zajímavosti, že obě postavy z citátu jsou údajně americké národnosti a o tom to asi všechno bude.. (17.12.2012)