Semestr

Semestr (2016) 

„V Čechách není nikdo, kdo by se uživil tím, že píše o filmech, aniž by neprodával korále.“ Semestr důsledně naplňuje slavnou poučku Marshalla McLuhana „medium is the message“. Moderní komunikační prostředky (de)formují nejen vztahy mezi postavami, ale také jejich vztahování se ke světu „tam venku“. Jde o první český internetový seriál, který dokázal nízký rozpočet a malý štáb proměnit v jednu ze svých hlavních kvalit. Nepůsobí jako výsledek rychlého guerillového natáčení (jako Kancelář Blaník), v rámci vymezeného (virtuálního) prostoru je naopak vyladěný do nejmenšího detailu. Má ujasněnou cílovou diváckou skupinu, které podřizuje obsah, styl i vyprávění, jež jsou na jednu stranu ojediněle sladěné, ale současně mezi nimi vzniká inspirativní pnutí. Zároveň dokáže díky dodržení určitých sitkomových konvencí ve výstavbě dílů, v motivické semknutosti jednotlivých epizod (spojených většinou jedním pojmem z filmové teorie) i epizod mezi sebou (rozpad vztahu, řešení budoucnosti) a v charakterizaci postav udržet i pozornost diváků, kteří se v hrdinech „nenajdou“ (byť zřejmě každý občas zatoužil žít jinde, dělat něco jiného, být někým jiným), v jejich světě se nebudou cítit jako doma a v záplavě popkulturních odkazů občas ztratí orientaci. K nevyzrálejším tuzemským seriálovým počinům Semestr patří pro svou odvahu zradit koncept (a tudíž i diváka), učinit protagonisty z postav, které se často chovají hloupě, sobecky, pokrytecky či přímo odpudivě, pracovat s náznaky tak nenápadnými, že vám napoprvé mnoho z nich unikne (svůj dalekosáhlejší význam má přitom celá řada odboček, sloužících navenek pouze k autentizaci fikčního světa). Z výše nastíněných důvodů se nedomnívám, že je Semestr jednou ze seriálových událostí roku jenom proto, že věrně reflektuje životní situaci určité skupiny lidí. Jednak tuto reflexi provádí s nebývalou invencí, jednak pro něj samotné „nastavení zrcadla“ nepředstavuje cíl. Mnohem podrobněji zde. (15.12.2016)